Rise of the wolves - ✔️

K8 : první útok - část 1 & 2

                                  ČÁST 1

Sledovala ostatní vlkodlaky, kteří vzhlíželi a zdravili Tashu, která na ně kývala a občas se usmála. Všichni vypadali vyhuble, slabě a vystrašeně. Tak tohle je to, co z nás zbylo.

,,Vy nemáte dostatek jídla?" zeptala se Shiera, když viděla matku s vychrtlým dítětem jak nešťastně kňučí přitisknuté k její hrudi.

,,V této části lesa žije mnoho zvířat, ale nikdo není ochotný jít lovit. Ani bys neuvěřila kolik je tady lovců. Je jenom štěstí, že jsi na žádného nenarazila. Tihle by tě zabili do dvou minut."

,,Já bych mohla jít lovit." nabídla se.

Tasha se smutně zasmála. ,,Sama? Hodláš nalovit pro stovku hladovějících vlkodlaků?"

,,Nemůžeš mi třeba pomoct ty? Nebo někdo jiný ze sněmu?"

,,Ráda bych, ale ani my dvě bychom neodolaly lovcům." povzdechla si Tasha. Kdy se stala tak klidnou?

,,Prosím, alespoň to zkusme. Nemusíme jít daleko za hranice, jenom číhat u nich."

Tasha se jí podívala hluboko do očí a vypadalo to, že zvažuje její nabídku.

,,Dobrá tedy. Ale bude to rychlá akce - tam a zpátky. Pokud nic nechytíme, rychle se vrátíme, je to jasné?"

,,Ano. Ano, naprosto jasné."

,,Dobrá."

Prohlédla si její luk a šípy. ,,Používáš lidské zbraně?" zeptala se s povytaženým obočím.

,,Jenom občas. Je to lepší na lovení ptáků, veverek a dalších malých a rychlých zvířat."

,,Můžeš si ho nechat. Snad se nám bude hodit."

,,Páni. Děkuju. To jsem nečekala." řekla Shiera a myslela to upřímně.

,,Tak pojď. Stejně bys nedokázala počkat." ušklíbla se Tasha a Shiera na nic nečekala, vyrazila za ní. Kossia si ale na poslední chvíli odkašlala a upozornila tak na sebe.

,,Ach! Kossio! Promiň, úplně jsem na tebe zapomněla."

,,Kam mám jít?"

,,Počkej tady, prosím. Neměly bychom být pryč na moc dlouho. Jenom se nedostaň do žádných problémů s ostatními vlkodlaky, ano?"

Kossia si povzdechla. ,,Dobře. Ale raději si pospěš."

Shiera se na ni usmála. ,,Pokusím se." a s těmito slovy byla pryč.

Kossia ji sledovala jak se vzdaluje a teprve potom se rozhlédla kolem sebe. Pozorovalo ji několik párů hladových očí a zdálo se jí, že dokonce slyší i nějaké hluboké, tiché vrčení. Pochopila, byla nepřítel, a nacházela se v jejich území.

                                   +++++

Les voněl úžasně. Slunce prosvitalo skrz zelené listy stromů, keřů a květin na zemi a vše se měnilo na světlejší, přívětivější a veselejší barvu. Kdyby nebyla s Tashou, tak by snad i začala hopsat okolo a tančit mezi stromy. Bývalo jí to jedno, nikdo ji neviděl. Ale pak našla zraněnou Kossiu a její svět se obrátil vzhůru nohama.

Natáhla si šíp do tětivy a pozorně poslouchala zvuky kolem sebe. Zpomalila a otáčela se na všechny strany. Tasha šla před ní, svižnějším krokem, přeměněná a větřila potravu.

,,Cítím rodinu divokých prasat. Pojď." Tasha se na ni neotočila, pouze co nejtišeji oznámila jejich budoucí kořist a rozběhla se správným směrem. Shiera byla mnohem pomalejší, byla v lidské podobě a navíc ji ještě zpomaloval luk.