Rise of the wolves - ✔️

K3 : vlčí nora

Zděšeně zacouvala. Liška jí vypadla z roztřesené ruky. Luk naopak svírala tak silně, až jí zbělaly klouby. Pleť jí zbledla, tělo zchladlo. Jinak řečeno - prožívala šok.

Unesli Kossiu. Ne lovci, ale její vlastní. Vlkodlaci. Velmi dobře znala jejich způsoby, a když ucítili člověka, dostali člověka. V tomto případě ani nezáleželo, že se oběť nacházela v teritoriu jiného vlkodlaka. Když ji totiž našli nestřeženou, jednoduše si ji vzali.

Rychle zahodila luk a šípy stranou. Mrtvou lišku odkopla ke straně také a vydala se k místu, kde byl škrábanec. Malinko se sehnula a začichala kolem. Cítila Kossiu, sebe, krev a ještě něco jiného. To museli být její unašeči. Podle pachu byli tři - dvě ženy a jeden samec.

Znovu se postavila a zavřela oči. Soustředila se na proměnu, dokud nepocítila jak jí raší čelisti, v očích jí malinko vibrovalo a z konečků prstů vyrostly dlouhé a ostré drápy.

Otočila se zpět k východu. Znovu zavětřila a chvíli se musela prohrabovat všemi pachy, dokud nenašla ty samé, jako byli u šrámu. Ani na okamžik už neotálela a rychlostí blesku se rozeběhla do lesa.

Poprvé po několika letech se vydala za hranice jejího teritoria. Ale mimořádná situaci si žádá mimořádné činy, že? Les tu byl trochu řidší a smíšený, občas tu rostly i listnaté stromy. Cítila tu mnoho dalších, a nových pachů, ale všechny ignorovala a soustředila se pouze na tři vlkodlaky.

Doběhla na nejmenší mýtinku jakou si můžete představit. V podstatě měla rozměr nejvíce dva metry čtvereční a dominovala jí jedna velká díra. Pachy vedly do ní. Shiera se zastavila a na pár vteřin se vydýchávala, než se naklonila do jámy. Ta nasměrovala pouze dolů, jako bývaly pasti, ale po metru zahýbala do strany, kde byla pravděpodobně vlčí nora.

Skočila dolů. Nejdříve letěla pár vteřin ve vzduchu, dokud nedopadla na udusanou hlínu. Cítila jak jí křuplo v kotníku, ale zlomenina se brzy sama vyléčila. Pokračovala dále. Přestože tu byla tma jako v hrobě, viděla perfektně. Šla asi půl hodiny, než nastala další změna. Jáma se znovu svažovala dolů. Tedy... ne úplně svažovala. Spíše jako kdyby v jámě byla vykopaná další jáma. Skočila dolů a tentokrát si dokonce ani nic nezlomila. Pokračovala dále.

Uběhla další půl hodina chůze, dokud se jí nenaskytl pohled na další změnu. Protentokrát se nacházela před úzkými dveřmi, ledabyle stlouklými k sobě z dřevěných prken. Otevřela je, dráp udělal vedle kliky malý nepatrný škrábanec. Byla blízko.

Vlkodlaci si už dávno museli uvědomit, že tu je. Tak proč nezaútočili? Možná to je nějaká zvrácená strategie, ale nad tím pochybovala. Volně žijící vlkodlaci v malé tlupě jako tito bývali nejdivočejší. Nehráli se svými oběťmi žádné hry, prostě je čistě a jednoduše zabili. Pokud chtěli Shieru mrtvou, už by tu ležela v louži vlastní krve nebo ještě bojovala. Ale nad tím pochybovala - tohle byli tři dospělí vlkodlaci. Jejich dospělost ale jenom odhadovala... je možné, že jeden z nich nebo klidně všichni jsou děti jejího věku nebo i mladší. To by jejich chování odůvodňovalo.

Za takových myšlenek postupovala dále v oblasti za dveřmi. Vzduch tu byl výrazně horší a zatuchlejší, vidění začalo být čím dál více náročnější a začala cítit jak jí po páteři procházejí vlny chladu. Otřásla se a přitáhla si ruce k tělu, ve snaze přitisknout si svou (jak se teď zdálo) tenkou košili co nejtěsněji k tělu.

Pachy začaly sílit. Byla tak blízko. Odolávala pokušení rozeběhnout se. V běhu vydáváte podstatně více hluku než když pouze chodíte. V dálce zahlédla tančící siluety ohnivých plamenů. 'Pochodně' pomyslela si. Oheň by ji mohl prozradit. Přesněji řečeno - její vlastní stín by ji mohl prozradit. Přitiskla se co nejvíce na zeď, aby se vyhnula žáru, ale bylo to k ničemu.