Rise of the wolves - ✔️

K7 : zuřivé štěně

,,Jistě že s tebou musím jít!" zakřičela na ni Kossia.

Shiera už měla sbaleny všechny potřebné věci, ale dostala se k dalšímu problému. Kossie.

,,Je to jenom zbytečné nebezpečí!"

,,Ale, to je blbost a sama to víš!"

,,Ne, není! Snažím se tě ochránit, copak to nevidíš?!"

,,Snažíš se mě opustit. Nechat mě ti samotnou a zbavit se mě!"

,,To není pravda!"

,,Tak proč tedy nechceš abych šla s tebou!"

,,Protože tě nemůžu taky ztratit!" zařvala z plných plic. Náhle si ale uvědomila co řekla. ,,Protože tě nemůžu taky ztratit." zopakovala potichu a složila si hlavu do dlaní. Vzdychla.

,,Shiero..."

,,Nesmí se ti nic stát, Kossy. Jsi jediné co mi zbývá. Nemám nikoho jiného."

,,Shiero, já tě tu nenechám samotnou. Jsi taky jediné co mám. Potřebuju tě stejně jako ty potřebuješ mě."

Vzhlédla a podívala se jí do očí. Kossiin rozzuřený výraz zmizel a nyní je měla mnohem jemnější.

,,Nesmí se ti nic stát."

,,Nestane."

Znovu si povzdechla. ,,Tak si běž sbalit věci."

Kossia zavýskla. Jelikož ale žádné 'věci' neměla, jenom si na sebe vzala všechno zbylé oblečení kvůli chladným nocím. Shiera popadla pytel s hlavami lovců, upravila si svůj luk a šípy kolem hrudi a zad a vyšla ven.

Naposledy se zastavily u vodopádů. Nic si navzájem neřekly, ale jejich oči se loučily beze slov. Shiera poklekla. Kossia ji následovala. A tak tu seděly necelou hodinu, než byl čas odejít. A už se nikdy nevrátit.

,,Sbohem, Eliss." zašeptala Shiera a poslal jí vzdušný polibek. Povstala.

,,Sleduj nás ať už jsi kdekoliv. Tohle je pro tebe." zašeptala Kossia a také jí poslala vzdušný polibek. Hned nato se zvedla ze země.

Zbylé dívky na sebe pohlédly a kývly. Je čas jít. Otočily se a vyšly do lesa. Už se nikdy neotočily.

                                    +++++

Chůze lesem byla namáhavější, než jak si myslela. Pro Shieru to bylo normální, celý život musela jenom chodit, chodit a chodit. Ale Kossia? Ta na to nebyla zvyklá. Neměla takovou výdrž jako její kamarádka a její plíce si začala už před několika hodinami stěžovat. Nohy přímo křičely a měla pocit jako by ji někdo opakovaně bodal do boku.

Shiera musela slyšet její zrychlený srdeční tep, ale nemohly se zastavit. Byly na cestách teprve půl dne. Brzy ale začala Kossia klopýtat, nohy se jí motaly mezi sebe a několikrát, když si myslela že ji Shiera nevidí, se zastavila a opřela se o kmen stromu. Když uběhla druhá půlka dne a slunce zapadlo, vyšel měsíc a padla tma, konečně se zastavily.

Utábořily se mezi kameny velikosti její vlastní jeskyně a rozdělaly si oheň. Teprve když jim zakručely vyhládlé žaludky si uvědomily, že celý den nic nejedly.

,,Ach ne. Nevzaly jsme žádné zásoby." řekla Shiera mírně vyděšeně.

,,Zvládla bys lovit v noci?"

,,Nevím. Stejně bych musela držet hlídku, takže spánek není problém."

,,Já bych zatím mohla hlídat naše věci." nabídla se Kossia.