Rise of the wolves - ✔️

K11 : nebeský hrad

Další plánování. Tentokrát muselo být mnohem podrobnější a detailnější, jelikož každá chybička znamenala smrt nebo zánik. Celý sněm se podílel na každém kroku, radě a slovům. Připravovali spolu oblečení, zbraně a trasy. Řešili problém s jídlem. Řešili problém s lovci v lese. Řešili každý možný problém, který by mohl nastat.

Nikdo přesně nevěděl jak vypadá lidský vůdce. Věděli, že nějaký je, ale kdo? Jak vypadá? Kde sídlí? Jak je starý?

Toto byla jedna z nejdůležitějších informací a zrovna ona byla ta chybějící. Přesto ale všichni věděli, že ho určitě brzy potkají. Nevěděli ale, jak se bude schůze vyvíjet. Bude lidský vůdce v dobré náladě? Nejdůležitějším úkolem Kalena, Tashy a Kossii bylo chránit Shieru, i kdyby měli položit svůj život. Dorazili k cíli a následující dny by mohly změnit celý svět a jeho podstatu.

Celé Srdce bylo neustále v pohybu, dokonce i pozdě po nocích se stále našel někdo vzhůru, jak šije, pere, cvičí nebo prostě jenom bezcílně bloumá po teritoriu, protože nemůže usnout.

Kossia celé dny trénovala boj s jejími meči, od kterého si někdy dala přestávku, když se konaly schůze sněmu. Shiera také trénovala, ale podstatně méně, protože měla ještě navíc lekce mluvy, postoje, chůze a chování. Tasha se ujistila, že mají všechny potřebné věci připravené k odchodu. Kalen měl na starosti chod Srdce, dokud se připravují a trénují Shiera s Kossií. Jinak také učil Rowana co dělat, až odejdou, jak jednat a kdy a kde lovit.

                                    +++++

Už jenom jeden den do odchodu. Jeden večer. Jeden západ slunce. Jeden východ měsíce. A potom přímo do Nitrovinie. Shiera seděla ten večer na nejvyšší větvi svého stromu, takže její hlava převyšovala nejvyšší bod koruny a sledovala zářící měsíc. Nevěděla jestli ji sužuje nervozita nebo ne, ale její žaludek byl každopádně těsně sevřený a v krku cítila "knedlík". Samozřejmě nebyla hloupá, měla obavy z nadcházejících dnů a okamžiků, ale nervozitou si nepomůže. Tréma ji jenom donutí nepřemýšlet a omezit reflexy. Snažila se tedy vypnout všechny vířící myšlenky ve své hlavě a pouze sledovat měsíc.

                                      +++++

Kossia si vylezla na vrcholek stanu sněmu. Přestože byly jeho stěny pouze z plátna podpíraného dřevěnými sloupy, stan udržel a nerozpadnul se. Taky přeci jenom, byla opravdu hubená. Teď tedy ležela na zádech a sledovala ševelící listy pohybující se do slabého vánku. Tenčící listy ji uklidňovaly a ona se začala uklidňovat stále více a více...

Víčka se jí sama zavřela a s nimi jí naskočily všechny myšlenky, které se snažila blokovat. Ona je ale ignorovala. Dotlačila je do kouta a tam je nechala být. Vyprázdnila si hlavu a byla konečně v klidu, klidná, uvolněná.

Usnula.

                                     +++++

Ráno nadešlo za co se zdálo jako neuvěřitelná chvilka. Do zavřených očních víček jí zářilo slunce a ona je se zasténáním otevřela. Muselo být asi pozdní ráno, protože všichni už pracovali, ale slunce nebylo dost vysoko na dopoledne.

Ani si nepamatovala kdy usnula, ale asi to nebylo moc brzy. Vůbec si nepřipadala odpočatá, ale stále to bylo lepší než být celou noc vzhůru (tuto možnost také zvažovala).

Nemotorně slezla ze stromu a dopotácela se do stanu. Tam už stáli u stolu Tasha, Kalen a Kossia.

,,Dobré ráno." pozdravila Kossia.