Rise of the wolves - ✔️

K4 : kožená pravda

Padla noc. Černota obklopila les, ale v jeskyni i tak zářilo světlo. Z vlčí nory si přinesly obě pochodně a díky jejich předloze se jim podařilo vyrobit jejich hojnou zásobu. Jinak ale nechaly Velvele a Dillianovi všechen zbytek jejich věcí. Snad už se dostatečně ponaučili a nebudou se snažit je znovu napadnout a pomstít se.

Další dobrá věc, kterou sebou oheň přinesl bylo teplo. Všechny si posedaly pod svou pochodeň přibitou na zdi a užívaly si příjemné zahřátí. Kossiina rána se sice nepatrně zhoršila díky Dillianovi, ale Shiera ji znovu obvázala a použila léčivé listy, aby jí ulevila od bolesti a případné infekce.

Eliss se ukázala, že je velice znalá v bylinkách, různých kořenech a plodech. Takže ne jenom že měly znalkyni léků a jedů, ale také jim uměla připravit lahodné chody. Shiera jí ulovila maso a Eliss jim ho upekla nad ohněm s určitými bobulemi či listy kolem.

Zažily tak nejlepší tři měsíce svého života. Kossia se mezitím uzdravila a načerpala plně síly. Teď když už byla v pořádku se také zapojila. Uměla se velice dobře orientovat i bez mapy či jakékoliv jiné stopy. Také znala téměř všechny druhy zvířat, i ty které Shiera neznala, takže se nemohlo stát, že ulovené zvíře, které přinese z lovu by mělo jedovaté maso.

Každá tedy darovala své znalosti ostatním a bylo to tak akorát. Každá se hodila pro něco.

Jak to ale bývá, žádný ráj netrvá navždy. A i tyto tři měsíce musely skončit. Ony nevěděly kdy, ani nevěděla jak. Nevěděly, že jejich radovánky jsou takto omezené, a kdyby to bývaly věděly, snad by si je více užily. Ale co se s tím dá nadělat? Všechno má svůj konec.

Stříbrnooký člověk a dvě vlkodlačice. Zvláštní, že? Ne tady. I když... ať už je Kossia cokoliv, ještě se to neprojevilo.

A když se jednoho rána rozhodly jít znovu do lidské vesnice, nevěděly jak moc špatné to bylo rozhodnutí. Nevěděly, jestli má cenu si s sebou něco brát, a nakonec se rozhodly že ne. Sice měly plátěné tašky vlastní výroby, do kterých si mohly vložit věci, ale byla by to pouze zbytečná přítěž. Zbraně nepotřebují, když to nejnebezpečnější jsou vlastně ony. Jediná Kossia si schovala malou kudlu za opasek.

Vzaly si na sebe tmavě hnědé kápě a kapuce si stáhly hluboko do čela. Sice vypadaly podezřele, ale horší by bylo, kdyby lidé poznali znaky vlkodlaků žijících v lese.

Vesnice byla sice malá, ale každý dům měl kliku ze stříbra, kuše, meče, mačety, dýky, oštěpy a další zbraně se stříbrnými hroty nebo čepelemi. Matky držely svoje děti držely pevně za ruce a nenechaly je vzdálit se o více než dva až tři kroky. Muži se obezřetně dívaly na každého kolemjdoucího. Všichni cítili ve vzduchu blížící se úplněk.

Tři zahalené dívky se držely v ústraní - pohybovaly se ve stínech domů, v temných uličkách, schovávaly se v křovinách, v korunách stromů a dokonce i jednoduše zaskočily za kmen jednoho smrku.

,,Proč tu vůbec jsme?" zašeptala Shiera podrážděně, když všechny seděly nepohodlně v pichlavém křoví.

,,Potřebuji za někým zajít." odpověděla jí Kossia také šeptem.

,,Proč jsi převedla nás?" zeptala se Eliss stejným způsobem.

,,Bojím se jít sama."

,,Kristepane, Kossio." obrátila Shiera oči v sloup.

,,Kde je ten někdo?"