Láska je sestrou smrti IV. ✔️

|UMĚT SI NAJÍT CESTU|

/14.10. 2022/

Madeline Blacková obejmula svého nejlepšího kamaráda Lea Notta a zamířila opačnou cestou, než měl Leo. Na konci té druhé chodby stál opřený o sloup James Potter a ruce měl založené na své svalnaté hrudi. Černovlasá dívka moc dobře věděla, co bude následovat. Přistoupila ke svému černovlasému kamarádovi, který si posunul své brýle blíže ke kořenu nosu.

,,Co Leo udělal teď?" převrátila očima otráveně a mladý Potter si povzdechl.

,,Ale nic," mávl nad tím rukou a Madeline tušila, že to nebude všechno. ,,Jenom dnes zase v Denním věštci bylo, jak za útok Kassandry Fawleyové mohl Theodore Nott, jeho otec."

,,Kdo je sakra Kassandra Fawleyová?" rozhodila rukama a James nad tím mávl rukou.

,,To je úplně jedno, kdo je Kassandra Fawleyová," prohlásil. ,,Leův otec ji zabil, to je podstatné, ne? Tvůj kamarádíček je syn jasného Smrtijeda."

,,Pottere, dej si zpátečku," vyzvala ho Madeline. ,,Tvé jméno o tobě nic nevypovídá. Můžeš si to uvědomit a nesoudit lidi podle něj? Můj táta mi řekl, že přesně takový byl tvůj táta. Soudil své spolužáky jen protože chodili do Zmijozelu."

Podle Jamesovo výrazu pochopila, že vytáhnutí Jamesovo otce nebyl nejlepší krok. ,,Jak se opovažuješ vzít si do úst mého tátu," polkl naprázdno a černovláska najednou litovala, že to někdy vůbec vypustila ze své prostořeké pusy. ,,Máš všechno, není to tak? Máš rodiče, kteří se budou brát. Máš sestru, která má manžela a dceru. Nic ti nechybí."

,,Nic mi nechybí?" zopakovala po něm s zúženýma očima. ,,Moje rodina každým dnem umírá. Strejda Hugo, teta Katie, sestřenka Mary, bratranec Kai, strejda Lee, bratránek Roderick. Máš pocit, že mi nic nechybí?"

,,Alespoň máš své rodiče!" vykřikl zlomeně. ,,Máš dokonce víc než rodiče. Máš Thaliu, Deana, Blaise a Auroru. Zatímco já jsem na tomhle světě sám."

,,To není pravda!" zařvala dívka s čokoládovou pletí. ,,Máš dva úžasné sourozence, prarodiče, bratrance, sestřenice, tetičky a strýčky! Máš několik nejlepších přátel, kterým na tobě záleží."

,,Jo, vážně, které?" rozhodil rukama. ,,Fred je v tuhle soustředěný na Margot. Josh svůj čas tráví jen a pouze s Juliett. Dominique je mrtvá a ty se taháš s Smrtijedem!"

,,Já se netahám se Smrtijedem!" zvýšila opět hlas a utřela si své slzy, které jí stékaly po tváři. ,,Leo je skvělý kluk, znám ho od prvního ročníku a nikdy by se nepřidal na stranu lady Tenebris a Smrtijedů. Chodí do Zmijozelu, stejně jako já."

,,Jeho otec má podíl na vraždě Kaie," připomněl jí a ona se zhluboka nadechla.

,,Já nemohu uvěřit, že tuhle diskuzi vedeme znovu a znovu," chytla se zoufale za hlavu. ,,Proč nedokážeš pochopit, že Leo Smrtijed není a nebude? Znamení Zla nemá, to vím moc dobře."

,,To vím moc dobře," chytl ji za slovo. ,,Takže s ním už i spíš?"

,,Proč se té myšlenky tak držíš?" kroutila nechápavě hlavou. ,,Znamení Zla se vyjímá na levém předloktí a právě teď máš i ty vykasané rukávy!"

,,Stejně s ním něco máš, jinak bys ho takhle nebránila," stál si tvrdohlavě na svém a ona se satiricky zasmála. ,,Co je k smíchu, Madeline?"

,,Jsi tak zaslepený nenávistí," odfrkla si pohrdavě. ,,Kdybys totiž alespoň trochu pozoroval okolní svět okolo sebe a nesoustředil se stále jen na sebe a svůj famfrpál, pochopil bys, o co tady kráčí."

,,Když mám tak málo dioptrií, tak mi ukaž, o co tady kráčí," pobídl ji a ona se posadila na kamennou lavičku na chodbě. Kývla směrem k němu, čímž mu naznačila, aby se také posadil. James pochopil, že už na něj nechce řvát a ideálně chce věci vyřešit v klidu.

,,Víš, jak jsi mi onehdy na tvém famfrpálovém tréninku řekl ,V dnešní době nemůžeš věřit každému, Mads. Tenhle kluk se schovává v přístěnkách pro košťata a kuje pikle.'?" začala polohlasně Madeline, James zapátral ve své paměti a přikývl. ,,Leo se doopravdy schovává v přístěncích, ale úplně z jiného důvodu, než si myslíš."

,,Copak v tom přístěnku není prezidentské apartmá pro zmijozelské studenty?" zeptal se kousavě, ale černovláska si jeho pozvánky nevšímala.

,,Chodí tam hrát na klavír," odhalila mu, ,,se Scorpiusem."

,,Cože?" pozvedl obočí a neměl ponětí, kam tím míří. ,,Hraje na klavír s Scorpiusem Malfoyem? Nejlepším kamarádem mého bratra Albuse? Co já s tím? Co je na tom tajného, že mluvíš polohlasně."

,,Ty jsi naprostý pařez," opřela se o zeď a on stále s nepochopením rozhodil rukama.

,,A ty jsi příšerná ženská," oplatil jí to. ,,Kam tímhle sakra míříš? Fajn, tak jsem se mýlil, že s ním nespíš v přístěnku pro košťata."

,,Já s ním nespím vůbec!" zopakovala naposledy. ,,Vždyť je to gay, Jamesi."

,,C-co p-prosím?" vyhrkl nechápavě a několikrát zamrkal.

,,Ano, slyšíš správně," potvrdila mu. ,,Leo Nott je gay a v tom přístěnku se schází s Scorpiusem. Kdybys udržel lepší vztahy se svým zmijozelským bratrem, možná bys to věděl."

,,Pro merlina na nebesích," zpracovával to stále. ,,Tohle je hrůza, jak jsem to nemohl vidět?"

,,Zkus se soustředit i na jiné lidi, než jsi ty sám," doporučila mu dívka a zvedla se z lavičky.

,,Kam jdeš?" vypadlo z něj náhle a ona pokrčila rameny.

,,Nemáš pocit, že jsme si konečně vyříkali to, o čem se se mnou hádáš poslední měsíc a půl?" založila si ruce na prsou a udělala krok zpět k němu.

,,A je dobře, že jsme si to vyříkali," souhlasil s ní. ,,Ale nemůžeš tu být se mnou ještě chvíli? Připadám si více a více osamělý v tuhle chvíli a nechci, abych zase byl sám."

,,Překvapuje mě, že si k tomuhle vybíráš zrovna mě," přiznala černovláska a on se uchechtl.

,,No, tak trochu nikdo jiný nezbyl," zavtipkoval, ona převrátila oči a na oko uraženě se chystala pryč. ,,Ne, stůj, Madeline, prosím. Chci říct, vždycky jsi tu pro mě byla. Juliett má srdce na pravém místě, je to přeci jenom Mrzimor, ale neumí to vždycky podat a ke mně si vždycky hůře nacházela cestu. Zatímco ty jsi to se mnou vždycky uměla více než dobře."

Madeline se rozzářil úsměv na její tváři a Jamese obejmula. Měla radost, když jí řekl tato slova. Jednou za čas měla vždycky trable s tím, že nevěděla, zda má být pyšný na svou kolej. Přišlo jí, že si její kolej rozporuje s empatií, proto měla radost z Jamesových slov.

,,Já to myslím vážně, Mads," přidržel ji ještě chvíli v objetí tím způsobem, že měl své ruce svěšené okolo jejího pasu a hleděl jí do očí. ,,Vzpomínáš si na pohřeb mých rodičů, když jsem měl říkat ten svůj proslov na jejich památku. Ty jsi mě zklidnila takovým způsobem, že jsem na zase na chvíli cítil v bezpečí. Když jsem byl nervózní, vyhledal jsem tě a všechno bylo zase správné."

Madeline se usmála od ucha k uchu. ,,Neboj, nás ani smrt nerozdělí."