Láska je sestrou smrti IV. ✔️

|PROBUZENÍ ZE SNU|

/28.8. 2022/

Lady Tenebris pohlédla do svého zrcadla, aby se znovu přesvědčila, že vypadá dobře. Na dveře zaklepala její společnice Lucy Traversová, která následně vešla do místnosti a mírně se uklonila. ,,Jaký je plán, Tenebris? Jak to chcete provést?"

,,Mám tam Auroru," pousmála se platinovláska. ,,Místem kterým prošla projdeme i my všichni ostatní."

,,Moment, a Aurora o tom ví?" pozvedla obočí zrzavá Lucy a Tenebris se zasmála.

,,A riskovat prozrazení? Ani náhodou," ušklíbla se dcera Pána Zla. ,,Takhle se Aurora dobře baví a nikdo nemá žádné podezření."

,,Na koho je plánován útok?" zajímala se Lucy při pomyšlení, že celá rodina Weasleyových tam bude.

,,Všechno je to o psychologii, to přeci víš," povzdechla si lady Tenebris. ,,Jedná se o velikou akci na kterou se všichni moc těšili. Mým cílem je ji narušit a ochromit veřejné veselí," na chvíli se odmlčela, ,,a při té příležitosti mám políčeno na několik konkrétních osob."

,,Smím se ptát na jaké?" otázala se ustrašeně Lucy. Začala si uvědomit, na jakém morálním ledě se nachází. Vlastně začínala více a více pochybovat o své loajalitě k smrtijedům, lady Tenebris a Paulovi. Začínala střízlivět z toho snu, který posledních šest let prožívala. ,,Chci jít také."

,,Prosím?" vyhrkla překvapeně lady Tenebris. ,,Chceš bojovat? Zaútočit na celou svou rodinu?"

°°°

,,Monique," vypadlo z Lucy Traversové zadýchaně, když se po očku dívala na své dvě děti. Šestiletý Christopher a dvouletá Audrey. Tak moc ty dva malé drobečky milovala. ,,Dnes večer udělám něco, za co mě bude chtít lady Tenebris zabít."

Její tchyně se chytla za srdce a zkoumavě si svou snachu prohlédla. ,,Lucy? Co se děje? Dnes má být přeci ten útok na zásnubní večírek Thalii Blackové a Deana Thomase. Co chceš udělat?"

,,Šest let jsem žila na tomhle zámečku, v Travers manor," nadechla se zhluboka a cítila, jak jí buší srdce. ,,Každý den se snažím promluvit do duše Paulovi, změnit jeho pohled na svět a donutit ho přestat přemýšlet v prospěch Smrtijedů."

Monique Traversová - dříve de la Vito - ji pozorně poslouchala. Cítila, že má v sobě spoustu síly a odvahy. Měla z toho hroznou radost. Nepřála si nikdy snachu, která by se chovala poslušně a submisivně jako mnoha z jejích sester, které svůj život zasvětily svým manželům. Měla z Lucy velikou radost a maximálně ji podporovala.

,,Ale nejde mi to," zakroutila zoufale hlavou. ,,Jenže já takhle vychovaná nebyla. Zemřeli moji rodiče, sestřenice, bratranci, strýčkové a tetičky. Margot Trelawneyová mi pověděla věštbu, o které Motus luminus neví. Já musím začít spolupracovat s bývalým řádem a mojí rodinou."

,,Ráda bych ti pomohla, ale nevím jak," povzdechla si Monique při pohledu na její vnoučata.

Lucy ji obejmula, velmi pevně. Poprvé za šest let na sobě měla znovu kalhoty. Začala se cítit znovu jako ta Lucy, kterou byla v pátém ročníku v Bradavicích, které nikdy neměla možnost dostudovat. Když svou tchyni pustila, položila jí ruku na rameno a promluvila jí do duše: ,,Musíš je ochránit. Christophera a Audrey. Musíš, Monique, já tě žádám. Jsou to moje děti, nikoho na světě nemiluji víc než je."

,,Pak je musíš vzít sebou," zavrtěla hlavou hnědovlasá žena nesouhlasně. ,,Pokud je tu necháš, může se stát leccos. Paul tě jimi bude vydírat, aby ses vrátila. On bude chtít zpátky svoji ženu. A udělá cokoliv."

°°°

Lucy stála společně se stádem Smrtijedů sto metrů od komplexu, kde se v plném proudu slavilo. Zrzavá žena už z té dálky viděla svou rudovlasou rodinu a poohlédla se na svého bratrance Eduarda Weasleyho. Také stal na straně špatné. Naposledy se rozmýšlela, co má udělat. Opustit svého manžela, se kterým teď žila už více než šest let? Nebo se vrátit k tomu, k čemu byla vychovaná?

,,Netušil jsem, že jsi materiál na bitvy," odsekl její blonďatý bratranec a zrzavá dívka se narovnala. Co se z něj stalo za ta léta? Matně si vzpomínala na časy, které s ním trávila v knihovně nad úkoly pro Křiklana. Nepoznávala Eduarda, ale nemohla mu nic vyčítat. Ona sama sebe také horko těžko poznávala.

,,Umím překvapit," odpověděla sebevědomě Lucy a sáhla si rukou na kapsu u kalhot. Ta pro ni byla nejdůležitější. Měla v ní totiž malou nepatrnou kostku, která ovšem nebyla jen hračka pro dlouhou chvíli. Schovala v ní své dvě děti, které po rozhovoru s Monique nemohla nechat doma. Doma. Vážně to řekla? Je pro ní domov Travers manor? Po těch letech asi ano. Je to strašné, jak si člověk zvykne na něco jiného tak rychle.

Smrtijedé začali postupovat směrem k domu Annabeth a Alastora Moodyových, tedy k večírku. Měli masky a každý černý plášť. Lucy o těchto útocích četla i slyšela, ale nikdy v žádném nebyla. Až teď si uvědomila, jak kruté a hrozné celé tohle je. Ovšem další věcí byl tenhle útok mimořádný. V čele stála lady Tenebris, vůdce a mozek celého odboje proti systému. Nikdy se žádných útoků neúčastnila, ale dnes měla na takové věci očividně náladu.

Malá Grace O'Brienová najednou vyjekla a ukázala směrem na západ. ,,Mamí! Tatí! Babí! Dědo! Dívejte!" vypískla malá šestiletá hnědovlasá dívenka a Iris s Williamem se podívali na armádu smrtijedů.

Začala brutální panika. Lidé urychleně vstávali od stolů, ale nemohli se přemístit. Jedna z ochranných prostředků Deana. Smrtijedi na nic nečekali. Jedna kletba za druhou a hosté zásnubního večírku se museli bránit. Iris pohlédla na Williama a chytla ho za ruku: ,,Vem Grace a uteč tam, kde se budete moc přemístit."

,,A nechat tě tady? Jsi se zbláznila?!" zařval William O'Brien, vzhledem k okolnímu hluku. Než ale Iris stačila odpovědět, dav lidí je rozdělil. Iris už neviděla ani Williama ani svou malou Grace. Snažila se jen odrážet kletby a ubránit sebe sama.

,,Bratříčku, opět se setkáváme," ušklíbl se Rodoplhus Lestrange na Alastora Moodyho. Lestrange sejmul svou masku, neměl v úmyslu se schovávat. Byl na svou pozici maximálně hrdý. Alastor nesnášel svého polovičního bratra. Tak hrozně moc.

,,Snad to bude naposledy," odsekl Alastor a vymrštil první kletbu. Nenáviděl tohohle člověka a neměl slitování. ,,Stupefy!"

,,Protecto!" vykřikl starý Rodolphus, ale než se stačil vzpamatovat, jeho štít přestal působit a Alastor po něm střelil další kletbu. Poháněla ho nenávist a chtěl ukončit život svého zlého staršího bratra, který ho celé jeho dětství ponižoval a ubližoval mu.

,,Avada kedavra!" zařval Alastor Moody. Několikrát mu ta kletba ještě zazněla v hlavě. Nevěřil tomu, že to vyslovil. Že by něčeho takového byl schopen. V tu chvíli pochopil jedno.

Válka opravdu začala.