Láska je sestrou smrti IV. ✔️

|ZNOVUZROZENÝ|

/16.8. 2018/

Eduard Weasley dokončil před dvěma měsíci své bradavické studium. Neměl v sobě ovšem tolik sentimentu jako jeho sestřenice Iris, když Bradavice opouštěla. Byl si moc dobře vědom toho, že se venku dějí různé věci a nebyl si jist, zda ho Bradavice naučí všemu, co bude v budoucnosti potřebovat.

Přemístil na jeden z ostrovů, který měl rád. Ostrovy jihozápadně od Británie, Scilly ostrovy. Prostě si jen sedl na skálu a pozoroval, jak voda omílá břehy. Bylo to něco skvělého na přemýšlení a velmi na tom lpěl. Tohle místo patřilo jen jemu, nebo si to alespoň myslel.

Teď se před nim ovšem objevil muž v starodávném oblečení. Zvláštně se na něj usmíval, až ho to znervózňovalo. Až po chvíli si uvědomil, o koho se vlastně jedná. Pochopil také, proč toho muže zprvu nepoznával. Z novin ho s úsměvem neznal.

,,Eduarde," vydechl ohromeně postarší muž a posadil se na skály vedle blonďatého mladíka.

,,Eduard Rosier," odvětil jeho jméno mladý Weasley. ,,Máte docela odvahu se tady přede mnou producírovat."

,,A ty máš jazyk ostrý jako břitva," pochválil jej plešatý muž. ,,Jsem tvůj pradědeček, Eduarde. Jsem velmi rád, že jsme se setkali, i za takových podmínek."

,,Sám sebe jsem překvapil, že s vámi mluvím," prohlásil mladík. ,,Jste jeden z nejhledanějších lidí na světě, v tuhle chvíli."

,,Pokud jsi překvapený, rád ti povím, proč tak činíš," odpověděl mu sebejistě.

,,Zkuste to," mávl mu rukou, protože ho jeho pohled na věc opravdu zajímal. Pravda, jeho starý příbuzný mu sice vyrazil dech, ale z nějakého důvodu se ho nebál a měl pocit, že mu neublíží.

,,Jsi zvědavý," nakrčil ramena. ,,Máš to v povaze, o tom nebudeme diskutovat. A zároveň máš pocit, že tak trochu nezapadáš. Tvoje matka i teta jsou velké hrdinky, které dokázaly veliké věci, ale ty nic. Neznáš moc z historie Rosierů a zároveň tušíš, že v sobě máš nějakou magii, která ti byla sebrána."

,,Myšleno?" zajímalo Eduarda mladšího.

,,Tvoje matka je velmi mocná víla, toho jsi si doufám vědom," pokračoval Rosier. ,,A ty takovou moc vlastníš také, jen k ní v tuto chvíli nemáš přístup. Tvoje matka ji zamkla do toho amuletu, co nosíš na krku."

,,Proč by něco takového dělala?" přivřel nevěřícně víčka. ,,Sama jsi prošla tím, aby uměla svoje schopnosti ovládat."

,,Právě," pokýval hlavou stařík. ,,Nechtěla komplikovat život sobě ani tobě. Ovšem zapomněla na to, že sebrala kus tebe. Proto se v životě cítíš tak neúplně a ztraceně."

,,Proč bych vám měl věřit?" rozhodil rukama blonďatý Weasley a muž se pousmál.

,,Tak ho strhni z krku a zkus ho," pobídl jej Rosier. ,,Existuje pro takový úkon kouzlo. Patentibus. Mávni a švihni a uvidíš sám."

Eduard Weasley tedy svého pradědečka poslechl. Bylo to zvláštní. Vlastně ani netušil, proč se s ním baví. Mohl by s nim bojovat a předem bystrozorům, ale on s ním hovoří jakoby se nechumelilo. Ve své hlavě totiž měl zakotvený hlas, který mu neustále opakoval ,Co kdyby?'. A toho se složitě zbavovala zvláště, když jeho slova vlastně dávala smysl.

,,Patentibus," polkl naprázdno a amulet začal sám od sebe svítit. Světlo se stále více a více šířilo, skoro oba Eduardy oslepilo. Najednou ovšem světlo nabralo směr a začalo se vstřebávat do Weasleyova těla.

Zalapal po dechu, chytl se za srdce a hluboka se snažil dýchat. Najednou amulet zhasl a on se narovnal. Protáhl se doleva i doprava a cítil se jako znovuzrozený. Měl pocit, že by mohl lámat skály či přeplavat Tichý oceán. Všechno viděl barevně a čistě. Sršel energií a všechno tohle starší Eduard napjatě pozoroval.

,,No do prdele," zaklel Weasley a neustále se protahoval. Mávl rukou a moře se rozestoupilo. ,,Co se děje?"

,,Ovládáš vše s vodou spojené," hlesl významně Rosier. ,,Máš v sobě hodně potenciálu, chlapče. Tvé schopnosti jsou pro tebe ovšem nové, potřebuješ mentora, který tě vším tímhle provede."

,,Třeba moje máma," napadlo ho zprvu, ale Rosier kroutil hlavou.

,,Tvé schopnosti ti odepřela při narození, teď neudělá jinak," přesvědčoval ho jinak. ,,Ale tvůj praprapraděček Harold a prapraprababička Sybil ti budou jistě rádi nápomocni. Už moc takových jako jsi ty není. Je to vzácné a musíme si toho vážit."

,,Myslíš, že by mi pomohli?" otázal se nejistě Ed. ,,Jsem očividně dost bez kontroly."

,,Bylo by nezodpovědné tě nechat bez tréninku," pokrčil rameny Rosier. ,,Pojď za mnou, ukáži ti, jakou cestou se vydat."

V tu chvíli Eduard překročil bludný kořen do světa temnot. V jedné věci měl Rosier pravdu, opravdu byl velmi mocný. Ovšem tímto manévrem ho dostal na stranu smrtijedů a lady Tenebris. Od té doby mu byla jeho rodina vzdálenější a vzdálenější. Za pár měsíců v ní naprosto ztratil důvěru.

Také Eduard věděl, že na něj musí pomalu. Ale za dva roky se z něj stal řadový smrtijed, který se zamiloval do svých schopností a neviděl nic jiného. Za žádnou cenu se jich nechtěl vzdát. Byl opilý svou mocí a chtěl světu ukázat, že on rozhodně není obyčejný.