Láska je sestrou smrti IV. ✔️

|MINISTERSTVO PADLO|

/24.10. 2022/

Ron Weasley dorazil do kanceláře ministryně kouzel, své milované manželky Hermiony Grangerové. Seděla na zemi, smýkala se bolestí, kterou jí způsoboval vlkodlačí jed, který do ní dostal Šedohřbet, když na ní zaútočil. Její zranění a ztráta krve tomu nepřispívaly. Poklekl k ní, stejně jako jejich dcera Rose, která se snažila provést nějaká léčebná kouzla, která z dřívějška znala.

,,R-rone, R-rone," vyřkla ztěžka jeho jméno, zatímco Albus Severus Potter hlídal dveře, aby sem nikdo nevtrhl. Ron si vzpomněl, jak takhle klečel ve Velké síni v roce 1998, když sledoval zemřelého Freda Weasleyho, svého bratra. ,,Jsi... jsi poslední z... z naší pů... původní trojice."

,,Ne, ne, ne," kroutil nevěřícně hlavou Ron a držel ji za ruku. Jeho slzy dopadaly na její tvář, která vyjadřovala všechnu tu bolest, se kterou se snažila hnědovlasá čarodějka vypořádat. ,,Ty mi nikam neodejdeš, jasné? Rose ti zastaví krvácení, okamžitě rezignuješ z postu ministryně kouzel a doma se zotavíš. Všechno bude dobré."

,,Ne, Rone," přivřela oči a snažila se ze sebe vytáhnout poslední slova, která měla na jazyku. Samým brekem a bolestí se jí svíral krk, takže se jí mluvilo velmi složitě. ,,M-musíš dokončit to... to, co Řád za... začal. Hrdinové mu... musí porazit... porazit lady Tenebris lá... láskou, nikoliv ná... násilím."

,,Ty tu musíš být se mnou," pověděl jí zničeně. ,,Já to sám nezvládnu. Ty jsi mozek a klíč pro vítězství, Hermiono. Bez tebe to nikdy nemůžu zvládnout."

,,Starý blázne," pokusila se z těží o úsměv. ,,Vždycky... vždycky jsi měl tendenci se podceňovat. Ale... ale jsi vynikající bystrozor, Rone. Mi... miluju tě, tak.. tak hrozně moc, to... to si ani nedokážeš představit."

,,Ne, Hermiono, tohle nemůžeš," žádal ji znovu. Jeho srdce se rozpadalo na tisíc kousků. Jeho nejhorší noční můry se začínaly vyplňovat. Cítil se bezmocně a sám. Měl pocit, že je všechno ztracené. Nemůže přeci žít bez Hermiony. Bohatě stačilo, že před šesti lety ztratil Ginny, Harryho a Percyho. Nemůže ztratit svou manželku, nejlepší kamarádku, životní lásku a spřízněnou duši.

,,Ro... Rose," zachraptěla směrem ke své patnáctileté dceři, která se stále snažila jí pomoct. V tu chvíli zrzavá dívka chytla svou matku za ruku a snažila se nebrečet. Ztěžka polkla, jak se snažila zahnat své slzy. ,,Rose, jsi... úžasná holka. Musíš říct svému bratrovi... musíš říct Hugovi, aby pro mě neplakal. Vím, moc dobře vím, že mě neposlechne, ale nesmíte si zkazit život tím, že budete do konce života truchlit. Miluju vás, hrozně moc. Tebe, Huga i tátu. Táta se o vás postará, jak nejlépe dokáže. A ty mě zastoupíš doma v ženské roli. Jsi hrozně moc silná, Rose, já to vím. Zvládneš to všechno mnohem lépe než kdy já dokážu."

,,Ne, mami, ne," stále se tomu snažila nevěřit. ,,Maminko, prosím, neopouštěj nás. To nesmíš."

Hermiona zakašlala a po tváři jí stekla poslední slza, která znamenala hrozně moc. Byla to slza boje, naděje i odhodlání. ,,Lá... láska vždycky zvítězí." Poslední slova Hermiony Grangerové. Nejchytřejší čarodějky svého věku. Mudlovské šmejdky. Ministryně kouzel. Nejlepší kamarádky Harryho Pottera. Manželky Rona Weasleyho. Matkou Rose a Huga.

Její srdce udeřilo naposledy. V jejích očích se ztratil život. Zorničky se přestaly hýbat a ona se dívala jen do jednoho bodu. Hermiona Grangerová opustila tento zvrácený, bláznivý a komplikovaný svět. Ron v tu chvíli propukl v nekončící pláč. Chytl Hermionu za ramena a položil své čelo na její hruď, na její bílou košili zmáčenou krví. Žádná fyzická bolest mohla nahradit tuto.