Láska je sestrou smrti IV. ✔️

|CO JSME SI SLÍBILI|

/29.9. 2022/

Lucy Traversová udělala vše, co jí Řád Motus luminus nařídil. Své dvě děti poslala do New Yorku za Irisinou tchyní Theresou O'Brienovou. Rudovlasé vlasy, které pro ni byly tak typické, si obarvila na blonďato. Schovala se u Molly a Arthura Weasleyových, protože se nedokázala vrátit do starého domu, kde žila se svými rodiči, Percym a Audrey Weasleyovými.

,,Je to tak zvláštní, když tu není Molly, James, Albi a Lily," povzdechla si novopečená blondýnka, když spořádala kus Mollyina koláče. ,,Doufám, že si Bradavice užívají. Mají takové štěstí, že v nich mohou být celou dobu."

,,Mrzí tě, že jsi nedostudovala?" zeptala se její babička soucitně.

,,Spíš všechny ty společenské akce," konkretizovala Lucy zasněně. ,,Večírky, večeře, snídaně, čas strávený na školních pozemcích, ve společenské místnosti, v Prasinkách... neměla jsem čas postupně dospět jako ostatní. Byla jsem vtáhnuta do Travers manor a měla jsem se stát matkou dětí, i když jsem se stála sama cítila jako jedno."

,,Vsadím našeho ghúla, že jsi úžasný matka, Lucy," usmála se zrzavá žena, jejíž vlasy se pomalu měnily ve vlasy šedé. Najednou se před domem objevila osoba, kterou si Lucy moc dobře pamatovala.

Zapálil starou vrbu, která se nacházela vedle Doupěte. Samozřejmě Molly a Arthur nemohli nechat svůj dům neochráněný a provedli už dříve mnoho kouzel, které měla dům chránit. Lucy se zvedla od stolu a popošla z oknu, aby se podívala, jestli je to skutečně on.

Černá košile, nevyžehlená s horními rozepnutými knoflíky. Ušpiněné a ušmudlané černé džíny, na kterých byly pověšené řetězy a malé baňky s lektvary. Černé vlasy ledabyle rozházené na všechny strany bez jakéhokoliv smyslu řádu. Na různých částech těla tetování, která si nechal udělat před mnoha lety, když byl mladý, divoký a opilý.

Obočí zkroucené. Knír a typická bradka ji spíše děsily, než přitahovaly. V očích měl prázdnotu a zlost, přesně jak čekala. V pravé ruce svíral svou hůlku a zapálil další strom vedle sebe. Byl si vědom, že jeho a Lucy dělí ochranná bariéra, kterou chtěl zničit. Bojoval tedy sám proti ochranným kouzlům, které mu bránily vstoupit. Surově měl zatnuté zuby a metal jednu kletbu za druhou.

,,My tě nedáme, Lucy," chytl ji Molly zezadu za ramena. ,,K tomu násilníkovi se už nikdy nevrátíš, jasné? Slibuji ti to, jakože se Molly Weasleyová jmenuju."

Lucy cítila hodně smíšených pocitů. Nevěděla, co má dělat a netušila, proč Paul Travers přišel do domu, kde se schovává. Jaké jsou jeho úmysly s ní, pokud se mu podaří do domu proniknout? Zabít ji a vzít si zpět své děti, které tu vlastně nejsou. Mučit a donutit ji odprosit? Nebo ji unést a vše odpustit?

Zpozorovala, jak její dědeček Arthur Weasley opustil předsíň a vyšel ven z domu. Opustil chráněnou zónu jejich domu a zahrady, aby mohl na Traverse zaútočit. Paul toto nečekal a neměl jinou možnost, než se začít soustředit na Arthura, i když jeho primárním účelem bylo zničit ochranou bariéru.

,,Ne, tohle neměl dělat," chytla se Lucy za hlavu při pohledu na bojujícího Paula a Arthura. ,,Nechci, aby děda umřel, to se nesmí stát."

,,Musí ho vyřídit, jinak by do deseti minut zničil naši ochrannou zeď," odvětila Molly, ale Lucy se na něco takového nemohla dívat. Její dědeček nemůže riskovat život pro ni. Tohle je její bordel a ona se s ním musí vypořádat.

Proto se vymanila ze sevření Molly, utekla z obývacího pokoje do předsíně a odsud na zahradu. V tu chvíli si jí Paul všiml, i přestože zůstala stále na bezpečném místě. Arthur polevil a zařval: ,,Lucy! Dovnitř! Okamžitě!"

,,Pouta na tebe!" mávl hůlkou Paul a rychlostí blesku Arthura spoutal. V tu chvíli se o něj nemusel dále starat a pohlédl na Lucy. Prohlédl si ji pořádně a všiml si, že má blonďaté vlasy. ,,Tohle ti nakázal Řád? Obarvit si vlasy, aby tě náhodou někdo nepoznal?"

,,Odhoď svou hůlku a já vystoupím z bezpečné zóny," odpověděla konstruktivně. ,,Odhoď svou hůlku a promluvíme si."

Paul na chvíli přemýšlel, zda tohle není nějaká lest, ale nakonec odložil svou hůlku na pařez, pět metrů od něj. Zvedl ruce do vzduchu a Lucy vystoupila z chráněného území, zatímco Molly pomohla Arthurovi se dostat zpět na jejich pozemek.

Stála dva metry od něj, dávala si odstup. Měsíc jej neviděla a neusínala v jedné posteli s ním. Připadalo jí, že se naprosto odcizili. On se pokusil udělat krok směrem k ní, ale ona o ten samý kus popošla dozadu. ,,Bojíš se mě?" zeptal se zlomeně a chladně, hned co si vyčistil hrdlo.

,,Nevím," odpověděla po pravdě. ,,Můj poslední měsíc se skládal ze schůzí Řádu, kde jsem naslouchala, jak jsou lady Tenebris, de la Vitovi a také ty špatní. Mám vzpomínky z těch posledních šesti let, kdy tomu tak není, ale musím si uvědomit, že mám dost velké podíly na smrti stovky životů, včetně mých rodičů."

,,Vrať se domů," požádal ji a znovu se pokusil se dostat k ní blíže. ,,Vem naše děti a vrať se ke mně, prosím, Lucy."

,,Nemůžu," zakroutila hlavou a vzdalovala se o něj. ,,Nebudu se podílet na krutém vraždění mudlorozených a lidí, kteří nesouhlasí s vašimi názory. A dokud si ani ty neuvědomíš, že jsi na špatné straně, nikdy se nemůžeme vidět."

,,Jsi krutá a zlá," vyprskl nenávistně a chytl se za srdce. ,,Vzala jsi mi všechno, pro co jsem žil. Vrátil jsem se po Operaci Mandle domů a ty jsi tam nebyla! Ty, ani Christopher, ani Audrey! Vracím se do prázdné a studené postele!"

,,Já už nikdy nebudu na straně Smrtijedů," prohlásila nahlas a rázně. ,,A i kdybych za to měla zemřít."

,,A naše děti také? To chceš?! Odepsala jsi je na cestu smrti!" vykřikl nesouhlasně a on máchla do prostoru rukou.

,,Moje děti jsou v naprostém bezpečí!" bránila své úsudky. ,,Nikdo nemiluje Christophera a Audrey více než já! Jsou v naprostém pořádku a už je nikdy neuvidíš! Ne, jestli jejich otec bude stále vrah."

,,Naše děti, naše," zdůraznil Paul a natáhl směrem k ní ruku. ,,Ale tohle jsi neměla dělat, Lucy. Byl jsem tak šťastný, když jsi konečně do Travers manor přinesla život, chápeš? Nikdy bych neunesl myšlenku, že bys mě nenáviděla nebo bála. Když jsem četl ty titulky, že jsem tě znásilnil nebo tak. Pro merlina, to bych nikdy neudělal, to přeci víš."

,,Já nevím," nakrčila rameny neurčitě. ,,Jen si vzpomeň, jak náš vztah začal. Unesl jsi mě a proti mé vůli jsi mě držel na svém panství. Já už ani nevím, kdo jsem. Vrátila jsem se zpět domů a v Řádu jsem se cítila tak špatně."

,,Miluješ mě, já to vím," stál na svém velmi přesvědčeně a ona zaklonila hlavu.

,,No právě," vydechla unaveně. ,,Miluju tě, přestože se chováš jako naprostý opak toho, co jsem byla naučená milovat v dětství. Miluju tě, i když jsi pro mě špatný, starý a naprosto nevyhovující. Šest jsem byla pod tím kouzlem tvého šarmu, lásky a rádoby bezpečí, ale teď se na to musím dívat střízlivě a opravdově."

On se k ní rozběhl, chytl ji okolo pasu a zvedl trochu do vzduchu. Jejich rty od sebe dělilo jen pár centimetrů a ona nevěděla, co má dělat. Vyhrkla a on čekal, zda se bude vzpírat. Políbil ji rychle, aby neměla možnost se odtáhnout, ale stejně tak učinila. Vytřeštila oči, odstrčila se od jeho hrudi a ustoupila o několik kroků dozadu.

,,Jsi manipulativní kretén," vyprskla blonďatá dívka. ,,Jsi zaslepený nenávistí a opravdu nevím, jak se sebou můžeš žít. Doufám, že shniješ v pekle."