Láska je sestrou smrti IV. ✔️

|POTŘEBUJEME JEN LÁSKU|

/22.11. 2022/

Aurora chytla svou dívku za ruku ještě pevněji před sídlem Motus luminis a usmála se na ni. ,,Je možné, že budou zprvu skeptičtí," pokoušela se ji připravit na možné odmítnutí.

,,Je možné?" zopakovala Delphi. ,,Bylo by sakra divné, kdyby mě nespoutali a u krku mi nedrželi hůlku."

Budovy se začaly rozpínat a pro zasvěcenou Auroru se začínala tvořit mezera mezi domy. Tohle bylo poprvé za tři měsíce, co viděla znovu Londýn a jiné osoby než Delphini. Stále nevěděla, zda dělají úplně dobře. Byla si moc dobře vědoma, že teď má terč na zádech od obou stran.

,,Společně," vydechla Aurora a procházela chodbou až do jídelny, kde probíhaly schůze. Stále držela Delphini za ruku a čelila zděšeným pohledům, které se ani jedné nelíbily.

,,Auroro!" vyjekl Blaise Zabini. ,,Pro merlina! Kde jsi byla celé ty měsíce? Snažil jsem se tě najít, ale nevěděl jsem, kde hledat! Jsi v pořádku?"

,,Proč za ruku držíš tu ženskou?!" zavrčel Alastor Moody a ukazoval na ní hůlkou. Bylo mu však divné, že nemá žádný zájem na tom se jakkoliv bránit. ,,Co tohle má znamenat?!"

,,Už nejsem vůdkyně hnutí Nových Smrtijedů," odvětila Delphini. ,,Zamilovala jsem se do Aurory a pochopila jsem, co je v životě důležité. Dnes večer jsem chtěla Smrtijedy rozpustit, ale Rosier s Sybil a vlastně zbytek Smrtijedů odmítali něco takového přijmout. Takže jsem musela utéct, protože jsem momentálně první na jejich death listu."

,,Nevěřím ti ani slovo," vyhrkl Fred Weasley junior. ,,Takové příšerné věci jsi provedla, já nevěřím tomu, že ses jen tak probudila a řekla si, že půjdu k Řádu."

,,Neprobudila jsem se jen tak," bránila se Delphini. ,,Sídlo Smrtijedů je v Rosier Manor, v domě, kde vyrostla Annabeth Moodyová."

,,No, to už pár hodin víme," povzdechl si Kingsley Pastorek při pohledu k Madeline Blackové a Penelope Finniganové. ,,Eduard Weasley je pustil a ony nám tuto informaci předaly."

,,Myslím si, že tohle je past," přisvědčil Ron Weasley. ,,Tahle ženská je zodpovědná za tolik smrtí, nevěřím jí ani nos mezi očima."

,,Já jí věřím," zvedla se Margot Trelawneyová a všichni na ni zírali, zda nespadla z větve. ,,Vzpomeňte si přeci jen na tu kletbu. My nikdy neměli porazit zlo kletbami. My ho měli porazit tím největším kouzlem - láskou."

Prošla se po místnosti a začala citovat.

,,Proč tolik nenávisti?
Proč tolik krve?
Copak nevidíte,
že vám za chvíli srdce zmrzne?

Nepoučili jste se
snad z chyb minulých?
Pořád počítáte,
kdy se dočkáte dnů posledních.

Dnes to nevyřeší
ani bezová hůlka.
Bez druhého člověka
je lásky jen půlka.

Zastavte se na chvíli,
přehodnoťte životy své.
Uvědomte si,
že vaše chování je bláhové.

Vzpomeňte si na to,
co vám srdce hřeje.
Určitě to nebude
vražda nepřítele."

,,Delphini je mladá, dvaceti čtyřletá dívka, která se nechala unést pomstychtivostí, nenávistí a úzkostí," zastala se jí Aurora. ,,Já jí znám za tu chvíli lépe, než si kdokoliv z vás dokážete představit. Ano, provedla neodpustitelné věci, ale tam vevnitř je to pořád ta malá vystrašená holčička, která jen chce cítit lásku."

,,Aurora je ten třetí hrdina!" luskla prsty Margot. ,,Náš Ed, Lucy a Aurora jsou ti hrdinové! A všichni splnili své poslání! Lucy přivedla Paula na správnou cestu, Aurora rozehřála Delphini srdce a Eduard vystřízlivěl ze své moci."

,,Takže ty mi tady chceš říct, že tahle cácorka říká pravdu?" vyhrkl nevěřícně George Weasley. ,,Vážně věříme, že se tahle holka změnila?"

,,Věříme," ozval se hlas od dveří, kde stál Eduard Weasley vedle Juliett Weasleyové. ,,Dlouho jsem sbíral odvahu sem přijít. Ale pak jsem mluvil s mámou a hlavně Penny. Uvědomil jsem si, co všechno jsem udělal. Ale teď jsem tady, metaforicky nahý a bez obalu, oddaně připraven cokoliv odpřisáhnout a vypít galon Veritaséra."

,,To nebude potřeba," vstal od stolu Charlie Weasley a spěchal obejmout svého syna. Tak dlouho ho neviděl a přeci žádnou zlost k němu necítil. Ztratil ve svém životě už tolik osob, že nechtěl ztratit další, když se mu právě vrátila.

,,Moment, a co Blaise?" vyhrkla Madeline nechápavě. ,,Vždyť ty jsi manželka Blaise!"

,,No, kdo jim to řekne?" poškrábal se rozpačitě za krkem Blaise a Aurora se pousmála. ,,Já a Aurora jsme nikdy nebyli manželé. Jen jsem to hráli, protože jsme si oba už v roce 2016 otevřeně řekli, že ona je lesba a já jsem zamilovaný do Thalii Blackové."

,,Pro merlina," vyhrkl Seamus Finnigan nečekaně a na oko vyčítavě se ušklíbl. ,,Thalio! Nemůžeš je mít všechny!"

,,Vlastně nechci mít všechny," vyjádřila se Thalia, ,,já chci jenom Blaise. Konečně to vím."

,,A já chci jen Thaliu," prohlásil Blaise jistě. ,,Navždycky."

,,Navždycky?" uchechtl se Charlie. ,,Tak to abys požádal o ruku jejího. Kdyby tohle Sirius viděl."

,,Myslím, že bohatě bude stačit požádat o ruku Thaliiny dcery," zašvitořila Romilda Finniganová a Madeline se stále snažila informaci zpracovávat.

,,Můj souhlas máš," pověděla mu Iris opřená z panty dveří a Blaise se v tu chvíli podíval na svou nevlastní dceru a vlastně i neteř.

,,Madeline, mohu si vzít tvou matku?" zeptal se černovlasý muž trochu vyděšeně, protože moc dobře věděl, že ještě před měsícem nosila prsten od jejího otce.

,,Jasně, že můžeš," pokývala hlavou. ,,V tenhle nejistý čas se musíme snažit být co nejvíce šťastní."

V tu chvíli si William uvědomil, jak to Iris celé myslela. Viděl celou tu partu z dálky a uvědomil si, proč k ní má jeho manželka takovou vazbu. Něčeho takového chtěl být také součástí. Stůj co stůj. ,,Máme s Iris také radostnou novinku!" přerušil jejich veselí a chytil svou manželku okolo boků. ,,Iris je v třetím měsíci a stěhujeme se do Británie natrvalo!"

Ozval se radostný pokřik a potlesk, dokonce i Blaise si odpustil komentáře ke svému zeti. V tu chvíli se postavila Margot Trelawneyová, na kterou se spoléhalo díky jejím věšteckým schopnostem. Mávla okolo sebe rukou a usmála se od ucha uchu. ,,Uvědomujete si, co se právě děje? Sedíme tu všichni společně, v téhle místnosti. Je nám naprosto ukradené, jaké jsme krve, barvy, orientace či věku... sedíme tu všichni společně a bojujeme za naše štěstí, lásku a přesně takové radostné novinky."

,,Margot má pravdu," přidal se často velmi pesimistický Alastor Moody. ,,My opravdu máme za co bojovat. A dopředu nás nepohání nenávist, pomsta či zášť. Pohání nás láska a rodina, za kterou všichni chceme bojovat."

Povstala i Annabeth, dcera Eduarda Rosiera. ,,A s tímhle, dámy a pánové, vyhrajeme tuhle válku!"