nesnáším tě

6

Stál jsem tam jak přikovaný a nedokázal vstřebat, co právě řekla. Vážně ho nazvala láskou? Nepřeslechl jsem se? Vážně řekla, že s ním spala? A co hůř, nazvala ho láskou? Tak to mě vyměnila dost rychle. Nemůžu jí to mít za zlé, zachoval jsem se jako hajzl, ale i přes to mě to dost mrzí. Na jednu stranu ji chápu, ale na druhou nevěřím, že by se zamilovala tak rychle. I když v našem vztahu to šlo taky dost rychle. Do prdele, ona se mi fakt dostala pod kůži. Ještě chvíli jsem tam stál jako solný sloup a naivně čekal, jestli ještě z paneláku vyjde... Nevyšla. Mé nohy mě nesly neznámo kam a já se nebránil. Byl jsem úplně mimo. Nohy mě nakonec zavedly zpátky k Izíinu domu a vedly mě dál až k mému autu. Nasedl jsem a opřel čelo o volant. Musím ji nějak dostat z hlavy. S ním bude určitě šťastnější a já se s tím musím vypořádat. Ale jak? Vím, že jsem do ní zamilovanej až po uši a tak nějak cítím, že ona do mě taky, jen si to nechce přiznat. Ublížil jsem jí, to uznávám. Dokonce jsem jí hodně ublížil, i toho jsem si vědom, ale potřebuji ji. Jak ji jen ale získat zpátky?

...

Isabella

Stála jsem u umyvadla a snažila se zastavit Thomasovo krvácení z nosu. Krev se jen řinula a mně to vůbec nešlo. Sakra, proč jsem nedávala větší pozor při zdravovědě? 

"Měli bychom zajet k lékaři. Krvácení se stále nezastavilo a mám pocit, že ti ho ten kretén i zlomil," zhodnotila jsem situaci nakonec. Pokusil se na mě usmát, ale místo jeho nádherného úsměvu se mu na tváři objevily vrásky bolesti. Tohle ti nedaruju, Claude Moreaue. 

"Myslím, že to není nutné," vysoukal ze sebe, ale nevšímala jsem si toho. 

"Máš tu auto?" Zeptala jsem se ho. Sice stejně asi zavolám Christine, protože se na řízení stále necítím, ale zeptat jsem se musela.

"Nemám, minulý týden jsem trochu naboural, takže je teď v opravně,"

"Dobře, takže zavolám kamarádce. Ty teď měj jen zakloněnou hlavu a nikam nechoď," s těmito slovy jsem opustila koupelnu a hned začala volat Christine. Měla jsem štěstí, zvedla to po druhém zazvoněním.

"Ahoj zlato, co potřebuješ?" Zajímala se hned po tom, co jsem ji pozdravila.

"Čau, mám prosbu. Mohla bys mě prosím hodit do nemocnice?"

"Sakra, co jsi zase dělala?" Zajíkla se. Musela jsem se jí zasmát. Snad nejsem zas až tak nešikovná, abych se hned zranila, nebo jo? Jo, asi jo, ale teď se má šikovnost naštěstí neozvala. 

"Já nic, ale kamarád má asi zlomený nos. Nemám čas ti to vysvětlovat. SMSkou ti pošlu adresu, přijeď prosím," s těmito slovy jsem to tipla a vrátila se k Thomasovi.

"Za chvilku je tady, odveze nás," informovala jsem ho s úsměvem. Někdy to budu muset Christine oplatit, je to zlatíčko. 

"To je dobrý. Přežil bych to bez nemocnice."

"Máš smůlu. Neptám se," vytáhla jsem znovu mobil a naťukala adresu do SMSky. "Tak pojď," čapla jsem ho za ruku a vedla pryč z bytu. 

"Počkej, musím zamknout," zastavil mě ještě. Vzala jsem si od něj klíče a zamkla. Znovu se pokusil o úsměv, ale vznikl z toho stejný úšklebek jako minule. Claude, vážně tě zabiju. 

"Čau holka, představíš nás?" Vysypala na mě hned Christine, jakmile jsme nastoupili. Prosebně jsem se na ni podívala, ale dělala, že si toho nevšimla.

"Christine, toto je Thomas. Thomasi, Christine," představila jsem je kvapně a sedla si na zadní sedadlo. Thomas si sedl za mnou a pobaveně na mě pohlédl. Nevědět, že má rozbitej nos, praštila bych ho.  Protočila jsem panenkami, ale nijak to nekomentovala. Christine konečně nastartovala a vyjela.

"Tak co?" Vychrlila jsem na Thomase hned, jak vyšel z ordinace.

"Dobrý. Mám ho jen naraženej. Prý jsem měl štěstí," protočil panenkami. Kdybych nevěděla, že se mu to stalo kvůli mně, zasmála bych se tomu, ale bohužel to kvůli mně bylo. Sklopila jsem oči k zemi a najednou nevěděla, co říct. Sice jsem se s Claudem rozešla, tudíž si na mě nemohl dělat žádné nároky, ale tak nějak v nitru jsem cítila, že mě potěšilo, že se za mě pral. Ježiši, nad čím to přemýšlím, já byla jeho druhá! On se mnou podváděl nějakou holku! Jí to očividně nevadilo, ale já takhle žít vážně nedokážu. I kdyby se s ní rozešel, nevím, jestli bych mu dokázala ještě věřit. A hlavně, jak bych mu to mohla odpustit? "Co se děje?" Vzal mezi palec a ukazováček mou bradu a zvedl ji, aby si mě mohl prohlédnout.

"Nic, těším se, až si teda někam zajdeme," plácla jsem první kravinu, která mě napadla. Bylo na něm vidět že mi nevěří ani z bla ale očividně se mu to nechtělo řešit. Nabídl mi ruku a já ji i přes přemyšlenkovanou mysl přijala a propletla si s ním prsty. 

"Co si dáš?" Zeptal se mě Thomas, když jsme vešli do starbuckse. Prohlédla jsme si nabídku, ale jako bych stále byla příliš ponořená do svých myšlenek. Ani jsem si nedokázala do myšlenek dostat to, co právě čtu. Proklatej Claude. Musím se nějak zbavit myšlenek na něj, ale jak? "Izí?" Upozornil na sebe, mavajíc mi rukou před očima. V tu chvíli mi proběhl geniální nápad, jak se aspoň na chvíli zbavit mých nepříjemných myšlenek. Přesunula jsme pohled na Thomase a vyzývavě se na něj usmála.

"Tebe bych si dala," prohlásila jsem a než stačil cokoliv namítnout, přitiskla jsem své rty na jeho. Chvíli byl stále zaskočený, ale asi po dvou sekundách mě od sebe odtáhl. Koukala jsem na něj trochu překvapeným a trochu zklamaným pohledem. 

"Co to děláš?"

"Nevím, já... myslela jsem, že když tě políbím, přestanu myslet na Clauda, ale pořád to nepomáhá. Ano, dost mi ublížil, ale... Milovala jsem ho a obávám se, že ho stále miluju. Potřebuju na něj zapomenout," řekla jsem popravdě se sklopeným pohledem k zemi. Bylo vidět, že nad mými slovy přemýšlí, ale nic neříkal. Až teď jsem si uvědomovala, jak to byl pitomý nápad. Sice mi už dřív řekl, že mi klidně pomůže, ale toto po něm chtít nemůžu. Nemůžu chtít, aby se se mnou vyspal jen abych zjistila, jestli díky tomu zapomenu na Clauda. To je přece blbost! "Máš pravdu, toto po tobě nemůžu chtít. Musím se s tím vypořádat jako dospělá žena a neutíkat před problémy jako malá holka." Aniž bych si to uvědomila, po tvářích mi stékaly potoky slz.
"Jsi si jistá, že se k němu nechceš vrátit?" Tuto otázku jsem vážně nečekala. Sice mi srdce říkalo, abych se k němu vrátila, ale hlava říkala, ať to nedělám. Do teď jsem se řídila srdcem a jak to dopadlo?
"Ano, jsem si jistá. Ublížil mi až moc na to, abych mu to mohla odpustit."
"Dobře, v tu chvíli můžu udělat toto," nevěděla jsem, co myslí, dokud nepoložil dlaně na mé tváře, zvedl mi hlavu a žádostivě políbil. Nečekala jsem to, ale okamžitě jsem začala spolupracovat. Mé prsty mu vystřelily do vlasů a jeho ruce zase na mé boky. Líbilo se mi to, nemůžu říct, že ne, ale nebylo to tak dobré jako s Claudem. U Clauda mi poletovalo v břiše milion motýlků a cítila jsem chvění po celém těle. U Thomase nebylo ani jedno.
"Hele, dáte si něco, nebo se tu hodláte jen ocicmávat?" Přerušila nás nevrlá prodavačka. Thomas se ode mě odtáhl a hodil po mně roztomilým úsměvem.
"Dám si černou kávu a tady má společnice si dá..." Odmlčel se, abych ho mohla doplnit. Znovu jsem pohlédla na nabídku a řekla první, na co mi padl zrak:
"Dám si karamelové capuccino." Paní u pultu si neochotně napsala objednávku a přichystala ji.
"Prosím," podala nám dva kelímky. Chtěla jsem jí zaplatit, ale Thomas mě předběhl. O tomto si s ním musím ještě promluvit. Poděkovala jsem paní u pultu a vyšla ven.
"Za mě nemusíš platit, mám svoje peníze."
"Já vím že ne, ale dělá mi to radost." Chtěla jsem ještě něco namítnout. Když mu to dělá radost, nechám to být, ale někdy mu to musím oplatit. "Přemýšlel jsem," prohlásil po chvíli a já po něm hodila nechápavý pohled. "Došel jsem k názoru, že ti moc rád pomůžu zapomenout na Clauda, ale nevyspím se s tebou. To případně až časem, kdy si budeš jistá, že se chceš se mnou vyspat jen kvůli tomu, že se chceš se mnou vyspat a ne, abys zapomněla na Clauda." Znělo to logicky. Nikdo přece nechce, aby se díky němu zapomnělo na někoho jiného.
"Díky," pípla jsem a usrkla si kafe. Je to dobrý, už se dá konečně pít. Asi jsem i trochu ráda, že Claude udělal, to co udělal. Kdyby to neudělal, neměla bych zapotřebí svůj smutek zapíjet alkoholem. A kdybys se nerozhodla svůj smutek zapíjet alkoholem, nepoznala bych Thomase. Ať se snažím, jak se snažím, vždycky se dostanu k názoru, že jsem ráda, že pravda vyplula na povrch...