nesnáším tě

18

Isabella (současnost)

"Ahoj Izí, jak ti je?" sedne si Christine ke mně na postel vedle mě a hodí po mně zvídavým pohledem. Jen se na ni chabě usměju a položím hlavu mezi polštáře. Nespokojeně si povzdechne a vezme mě za ruku. "Izí, známe se už strašně dlouho. Jsme nejlepší kamarádky, prakticky sestry, řekni mi, co se ti stalo. Očividně je to pro tebe strašně těžké, ale to i pro nás. Nedokážeme tě vidět takhle zničenou. Věř mi, mně to můžeš říct. Komu jinému, než své nejlepší kamarádce. No tak, Izí..." povzbuzuje mě. Podepřu si hlavu a smutně se na ni usměju. Jasně, má pravdu, stejně jako mamka, ale nejde to. Položím si hlavu k ní na klín a hodím po ním pohledem: dej mi čas. Trochu svraští obočí, ale nijak to nekomentuje a začnu mě drbkat ve vlasech. Stejně jako mamka si zasloužila vysvětlení, ale doopravdy to zatím nejde. Nedokážu svou hlavu přinutit, aby uvěřila faktu, že Claude už je pasé. Minulost. Už nic s ním nikdy mít nesmím. Ale chtěla bys, nenalhávej si opak. Stejně víš, že mám pravdu, podupává si nožkou m povědomí. T mi v té hlavě fakt chyběla. Naprostý guláš a do toho povědomí? Ehm, nic moc kombinace. Ale zaslouží si odpověď a já se konečně musím donutit něco dělat. Pomalu se posadím, opřu si hlavu o Christinino rameno a smutně si povzdechnu.

"Když jsem se vrátila v pondělí ze školy domů, byla jsem naprosto zničená. Řekla jsem Claudovi, že k němu už nic necítí, aby mě konečně nechal na pokoji. Pak jsem si ale uvědomila, že ho chci zpět a nesmím se ohlížet na minulost. Dojela jsem k jeho domu a nakoukla dovnitř obrovským oknem a viděla jsem... viděla jsem..." to už mi po tvářích stékají potoky slz, které se ani nesnažím nějak krotit nebo držet na uzdě. 

"Co? Co jsi viděla?"

"Tu holku, kterou se mnou podváděl a..." to už se mi zlomí hlas a položím jí hlavu zpátky do klína. Jo, snažím se být silná, ale teď to vážně nejde.

Ještě dlouhou chvíli brečím v Christinině klíně, až mě tak pláč unaví, že usnu a přenesu se do říše snů.

Jsem zpátky na výletě s mými přáteli a zrovna se blížím na schůzku s Olivierem. Pomalu se přibližuju k místu srazu. U zdi vidím tmavou siluetu, opírající se o cihlovou zeď. Trochu přidám do kroku, přičemž se mi na tváří vytváří široký úsměv. Konečně si trochu užiju, aniž bych musela přemýšlet nad kýmkoliv jiným než nad sebou. Ovšem každým krokem, kterým se přibližuji k osobě u zdi, zjišťuju, že to není jedna, ale dvě líbající se osoby. Trochu mě zamrzí, že se Olivier hned líbá s jinou, tak mu to chci i hned vmést do tváře, ale jakmile dojdu až k nim, zjistím, že to není Olivier. Řádně si prohlédnu osobu, stojící blíže ke mně a zjistím, že je to Claude. Okamžitě mě to strašně zamrzí. Chvilku si je jen tak prohlížím, jako by mi nohy někdo přitloukl k zemi. To nemůže myslet vážně, vždyť mi tvrdil, jak moc ně miluje?! Najednou mě kdosi čapne za zápěstí a táhne pryč. Otočím se na tu osobu a vidím Oliviera.

"Je, ahoj. Kam mě to táhneš?" pokusím se o úsměv, ačkoli mi to vůbec nejde. Představa Clauda se mi stále drží před očima. V tu chvíli se zastaví, otočí čelem ke mně a děsivě se zašklebí.

"Tak hele princezno. Teď budeš hezky zticha. Odvedu se si tě do své chatky, tam se s tebou vyspím a a pak budeš volná a půjdeš si hezky po svém. Jestli jedinkrát zakřičíš, zabiju tě, rozumíš?" zašeptá mi do ucha a mě zamrazí. Myslí to vážně? Byl by schopen mě zabít? Ale já nejsem žádná hračka na jednu noc, s tím se chlapec přepočítal.

"Pomoc, pomoooooc!" zakřičím, co nejhlasitěji dokážu. Pohled mi zabloudí na místo, kde jsem ještě před chvíli zkoprněle stála a všimnu si, že tam stále jsou ve vzájemném objetí. Musím to zkusit, prostě musím. "Claude! Prosím, pomoz mi," zakřičím na něj už se slzami v očích. To ho donutí se odtrhnout od dívky, u které ještě před chvílí stál tak blízko a rozhlídne se, kdo to na něj pořvává. Když si mě všimne, okamžitě za mnou vyběhne.

"Co jsem ti říkal o tom křiku? Teď budu muset zabít i jeho," zakroutil nespokojeně hlavou. V tu chvíli vytáhl z kapsy pistoli, namířil s ní na blížícího se Clauda a vystřelil. V tu chvíli se seběhlo několik věcí naráz. Olivier mě táhl dál k chatkám, a já křičela a brečela zároveň.

"Prosím, pusť mě, musím za ním," otočila jsem se směrem k Olivierovi, aniž bych se pokusila zakrýt své slzy. Ta holka, která se ještě před chvíli líbala s Claudem, se někam vytratila a ani se nezajímala, jestli je Claude v pořádku. Husa pitomá.

"Ne, budeš se muset snažit, ať jsem s tebou spokojený a až potom budeš puštěna," zamračil se na mě nespokojeně. Sakra, to myslí vážně? Co je to za člověka? Toto není normální myšlení. S tímto s ním doopravdy souhlasit nemůžu. Nesmí zemřít, vždyť ho miluji. Pohlédnu na ruku, kde má pistoli a něco mě napadne. Zastavím se, což donutí zastavit se i jeho. Beze slova se k němu nakloním a políbím ho. "No, tak se mi to líbí," usměje se do polibku. Chvíli takhle pokračuji, ale ne na dlouho. Co nejrychleji ho kopnu kolenem do rozkroku, seberu mu pistoli a odhodím co nejdál dokážu. "Ty krávo, co si myslíš, že děláš?" zaúpí s bolestnou grimasou. Nijak si ho nevšímám a přiběhnu co nejrychleji ke Claudovi. 

"Prosím, že žiješ, kam jsi to dostal?" kleknu si k němu a zkoumám jeho tělo. 

"Jen do nohy, o mně se nestrachuj," usměje se povzbudivě, ale nedůvěryhodně. Z tváře mi ukápne další slza. Umírá mi před očima, co budu dělat.

"Prosím, nenechávej mě tu samotnou."

"Nikdy tu nebudeš sama. Máš svou rodinu a přátele. Nejsem jediný kluk na této planetě. Najdeš si někoho jiného."

"Ale já nikoho jiného nechci," z tváře mi ukápne dalších par slz. Opatrně zvedne ruku a setře mi další slzy z tváří.

"Já vím, že ne, ale budeš muset. Věřím, že si najdeš někoho, koho budeš velice milovat, díky komuž alespoň z části zapomeneš na mě."

"Nechci. Neopouštěj mě," rozbrečím se ještě víc.

"Neopustím, vždy tu-" chtěl ještě něco říct, ale nemohl. Zazněl výstřel a kulka ho trefila přímo d srdce. Na posledy vydechl a už se ne nenadechl. Vylekaně se otočím a uvidím Oliviera s velice naštvaným výrazem.

"Mohl to ještě přežít, ale ty jsi nebyla schopná udělat to, co by ho zachránilo. Ostatně, nepotřebuji, aby mě zavřeli kvůli vraždě..." namířil na mě pistolí a vystřelil.