nesnáším tě

20

Isabella

"Jsi si jistá?" ptá se mě snad posté Christine, čímž mě pomalu přivádí k šílenství. Vážně vypadám jako člověk, který si není jistý? No, zřejmě ano, jinak by se mě stále neptala. Na druhou stranu, nedá se jí divit. Ten nápad byl taky technicky jen takový výstřel do tmy. Asi by se jí nedalo divit, kdyby si myslela, že nejsem psychicky v pořádku. I když po těch letech, co se známe, si myslím, že jí to ani nepřekvapuje. Mé myšlenkové pochody jsou... nevyzpytatelné. I když toto byl úplně jiný level. 

flashback

Sedím na posteli a jím tu slast, které se říká palačinky. Nevím, jak to mamka dělá, ale vždycky se rozplývají na jazyku a jsou... mmm😋. Christine mi je samozřejmě pomohla sníst, ale po jedné prohlásila, že už nemůže, tak na mě zbylo dalších pět. Zrádkyně. Má štěstí, že mám takový hlad, jinak bych ji už dávno proklela. Když konečně dojím, rozhodneme se kouknout na nějaký film, ale jaký? Ačkoli máme vesměs stejný rády stejné filmy, nikdy nejsme schopné se dohodnout. Dnes byl výběr mezi Venomem a Rock camp. Miluju film Venom a navíc Rock Camp jsem viděla snad stokrát, ale tuto hádku vyhrála Christine skrz argument, že minule jsem vybírala film já. Ne že by to nebyla pravda, ale s mým stavem to mohla nechat na Venomovi. Zrada toto. Nechce se mi na to koukat. Opět uvidím, že všichni zamilovaní jsou šťastní jak želvy, ale realita je bohužel naprosto jiná. Láska není věčná, spravedlivá a už vůbec ne šťastná. Každá opravdová láska skončí špatně. Ve všech romantických filmech vidíme, že obě postavy jsou od pohledu jiné a zamilují se do sebe. Ovšem všiml by si Christian Gray Anastasie Steelové, kdyby si nemyslel, že na ni bude moct uplatnit své choutky? Zamiloval by se Edward Cullen do Belly Swanové, kdyby jí dokázal číst myšlenky? A co takový Hardin Scott? Nebýt té hloupé sázky, ani by si tiché Tessy Youngové nevšiml. Bohužel tyto příběhy jsou smyšlené a pletou mladým dívkám hlavy. Myslela jsem, že když nají mé oblíbené knižní/filmové hrdinky svůj šťastný konec, můžu ho mít i já. Můžu najít svého prince na bílém koni, ale pletla jsem se. Neexistuje pravá láska a ti, kteří tvrdí, jak se hrozně milují, se brzy dozví, že tomu tak není. Že je to jedna velká lež. Každá tato takzvaná láska jednou vyprchá a zbydou jen zlomená srdce. Člověk by se měl za život zamilovat jen jednou. Víc bolesti , se obává, by naše psychika neunesla. Uznávám, že ještě před měsícem jsem si myslela, že naše láska s Claudem nikdy neskončí. Že naše láska je věčná a budeme spolu žít až do smrti. Že on je můj princ na bílém koni. Bohužel jsem jsem se opět pletla. Nyní jsem zřejmě dospěla a uvědomila si, že láska do konce života neexistuje. Je to jen krátkodobé pobláznění. Ačkoli to nechci vyřknout nahlas, myslím si, že i láska Christine a Alaina brzy vyprchá. Nechci jí kazit radost, to ani zdaleka, ale věřím tomu.  

"Sice ti teď opravdu nechci přidělávat starosti, co teď budeš dělat, když jsi se teď rozhodla zapomenout na Clauda? Jsi si jistá, že se k němu nechceš zkusit vrátit? Nerada to přiznávám, ale nejšťastnější jsem tě viděla s ním. Celou dobu nebyl ve škole a podle toho, co jsem zaslechla, nevylezl z domu ani na krok a prožívá si peklo," probrala mě z mého zamyšlení. Moment! Opravdu řekla to, co řekla?! Opravdu se mě zeptala, jestli se nechci vrátit k tomu děvkaři? To nemůže myslet vážně?!

"Děláš si ze mě prdel?! Pro zachování tvého zdraví doufám v pozitivní odpověď. Chtěla jsem mu odpustit a víš jak to dopadlo..."

"Ale jsi si opravdu jistá, že to nemohlo být jen nedorozumění? Jen nešťastná shoda náhod? Vypadal bez tebe tak ztraceně. Proč myslíš, že by hned chtěl spát s jinou, když se tě snažil získat zpátky? I přes to, co ti provedl si nemyslím, že by ti tohle udělal. Po škole se dokonce nesly fámy, že s žádnou holkou nespal už několik měsíců, když se teda nepočítáš ty," začala se bránit a já opět přemýšlet. Je to pravda? Opravdu se s žádnou nevyspal? A je opravdu možně, že by to byla jen nešťastná shoda náhod? Proboha! Moc otázek a málo odpovědí. 

"Budu o tom přemýšlet," slíbím jí a ona se povzbudivě usmála.

"Skvěle, a teď mi řekni, co budeš dělat? Nemůžeš být pořád zavřená..."

"Jsem si toho vědoma a mám v plánu opět vyrazit mezi lidi. Ale mezi cizí nejlíp. Nenapadá tě něco?" Nesouhlasně zakroutí hlavou a já se pořádně zamyslím. Když v tom dostanu geniální nápad. 

Konec flashbacku

"Kdybych tě neznala, myslela bych si, že jsi se úplně zbláznila," uchechtne se Christine a já s ní. No jo, možná jsem se i zbláznila, ale to není žádná novinka. Naposledy hodím po Christine nejistý pohled. Když se na mě povzbudivě usměje, dodá mi to dostatek odvahy a stisknu tlačítko volat u najitého čísla. Dvakrát to zazvoní a pak to někdo zvedne.

"Halo?" ozve se z druh strany mužský rozespalý a trochu naštvaný hlas. Aha, musela jsem ho vzbudit, to mě nenapadlo, že je na něj brzo, ale dává to smysl, když má práci, jakou má a jsou prázdniny. 

"Ahoj Thome," pozdravím ho, na což mi okamžitě skočí do řeči.

"Je, Izí, s tebou jsem chtěl mluvit. Ptal jsem se Christine, co je s tebou, ale říkala, že na tom nejsi psychicky nejlíp. Co ti je?" trochu naštvaně pohlédnu na Christine, která mi ústy naznačí, ať zapnu hlasitý odposlech. Ačkoli s tím moc nesouhlasím, udělám tak. 

"No jo, nebyla, ale už začínám být v pohodě a taky s tebou potřebuju o něčem mluvit, ale začni," pobídnu ho. 

"Dobře, no... víš jak jsem ti nabízel, že bys mohla zpívat v baru, kde pracuji?"

"Ano..."

"Už bych potřeboval vědět, jestli to místo chceš nebo ne. Šéfa překecávám, aby nikoho nepřijímal, protože jsem našel nejlepší zpěvačku v Paříži, ale prý pokud se dnes neukážeš, vydá konkurz..." pane jo. Nečekala jsem, že to místo pro mě bude tak dlouho chránit. A pak že neexistuje prav přátelství.

"O tom jsem s tebou právě chtěla mluvit. Opravdu bych tam mohla pořád zpívat?"

"Jo, pokud se budeš líbit šéfovi, tak jo. Ale jak ho znám,  zamiluje si tě. Jen mu tě budu muset představit."

"Dobře, za jak dlouho si dáme sraz?" zeptám se pohotově a snažím se neznít jako malé dítě před Vánočním stromkem, ačkoli se tak uvnitř cítím.

"Ještě zavolám šéfovi, ale tak v jedenáct by to bylo možný."

"Jo, jasně v jedenáct v baru. Zatím ahoj," položím to a okamžitě nadšeně vypísknu. Skočím rozesmátě po Christine, čímž nás svalím na postel a obě chytneme záchvat smíchu. 

"To abychom tě začaly chystat. Bez urážky, tvůj vzhled není zrovna vhodný pro pohovor."

"Ajéje, to tvé zkrášlování..." protočím očima, ale trochu se zasměju, dál to nekomentuju a jdu si dát sprchu.