nesnáším tě

Epilog

O pět let později

"Mami! Mami pomoc, honí mě lechtací příšera!" přiběhne za mnou do malá Annie hned mi obejme nohy. Jsou jí čtyři roky a je to to nejkouzelnější stvoření, které jsem kdy poznala. Stejnou dobu jsme i s Claudem vzití. Nebyli jsme schopní se dohodnout na termínu svatby, až jsme to odložili na strašně blízký termín mému termínu porodu a asi se té naší příšerce nelíbilo, že při takové slávě musí být uvnitř mě, tak si večer řekla, že už je čas se ukázat na světlu Božím.

"Lechtací příšera? Tak pojď, musíme jí zastavit, ať naši malou Annie nezlechtá, že?" vezmu si ji do náručí, zeslabím sílu hořáku, na kterém vařím večeři, a vydáme se společně na místo, odkud právě ta malá příšerka přiběhla. Přímo za zdí už čeká naprosto vysmátý Claude a natahuje ruce k té modroočce, kterou držím v rukách. Ano, uhodli jste, má modrá očka po tatínkovi, ale vlasy zase po mně. Hlavičku mi hned schovala do jamky mezi krkem a ramenem, čemu jsem se musela zasmát. "Hele, ty lechtací příšero. Nech mou dcerušku na pokoji, nebo nedostaneš večeři," pohrozím mu se smíchem a on hned nahodí hraný uražený výraz. 

"Dobře, ta naše malá příšerka se mnou musí jít do bazénu, jinak ji nenechá v klidu."

"Do bazénu? JOOOO! Tati, jdeme, rychle." na toto by ta zlobilka slyšela. Voda, to je její. Miluje ji a je jí jedno, jestli je ve vaně nebo bazénu. Jistě, bazén je větší a má ho radši, ale vana jí často stačí. Claude si ji se smíchem přebere a vydá se po schodem do druhého patra, asi ba ji oblékl do plavek. Já se vrátím do kuchyně. Zvláštní, kolik se toho může stát během pěti let. Zamilovala jsem se, několikrát se s láskou mého života rozešla, pak se ukázala krutá pravda a oba jsme se strašně dlouho trápili. Pokud vás zajímá, jak to probíhalo po naší návštěvě nemocnice, tak to bylo jako vystřižené z filmu. Padly jsme si do náručí, strávili daný počet dní v nemocnici, který jsme museli a jeli domů. Claude ještě v nemocnici začal řešit vlastní bydlení, protože chtěl mít mě i naše malé děťátko u sebe. Sehnal rodinný domeček na kraji Paříže, kam jsme se hned nastěhovali. Oba jsme odmaturovali, ačkoli jsem myslela, že učení s dítětem nezvládnu. Nějak jsem se od té doby ke studiu už nedostala, ale on studuje marketing. Dokonce už teď sehnal skvěle placenou práci a máme se opravdu skvěle. To je asi vše, co o nás potřebujete vědět. Jen vám prozradím poslední věc. Strašně moc svého manžela miluji a nikdy nepřestanu. A jestli mohu soudit, řekla bych, že je to vzájemné...

Milí čtenáři, pokud tady stále někteří po takové době jsou. Jsem strašně ráda, že jste vydrželi takovou dobu se mnou, Izí a Claudem. Jsem opravdu vděčná, že jste můj příběh četli a doufám, že se vám má další budoucí tvorba bude líbit. Prozatím se s vámi loučím. Vaše Anet