nesnáším tě

13

"Ššš, to bude dobrý," začne mě okamžitě utěšovat. Aniž bych si to uvědomila, začnou mi po tvářích téct potoky slz. Byla jsem strašně ráda, že můžu být zpátky v jeho náruči. Cítím, jak pomalu svou pravou ruku sune po mých zádech nahoru, až se zastaví na hlavě, kde mě začne hladit. "Už  jsi v bezpečí, nic se ti nestane," pokračuje, ale nijak jeho slova útěchy nevnímám. Vnímám jen jeho vůni, teplou hruď a pocit domova. Ano, tady jsem doma. I mé podvědomí teď nic nenamítá. Takto to má být...

Až dlouho poté, co jsem k němu vtrhla, se od něj konečně odtrhnu.

"Promiň, já... nechtěla jsem sem tak vtrhnout, ale bála jsem se, a toto byla první chatka, do které jsem mohla utéct. Promiň..." Začnu se omlouvat. Ačkoli jsem byla ráda, že jsem u něj našla útěchu, nebylo ode mě fér, že jsem ho očividně vytáhla z postele.

"Děláš si srandu? Můžeš ke mně vtrhnout kdykoli se ti zachce, jen ať to prosím není dřív, než v deset hodin, to budu ještě spát," pokusí se odlehčit situaci, což se mu i povede. Trochu se uchechtnu a pohlédnu mu bedlivě do očí. Bedlivý pohled mi opětuje, ovšem ten můj pomalu klouže na jeho rty. Chutnají pořád stejně jako naposledy? Než nad tím stihnu řádně zauvažovat, zničí ten prostor mezi námi a políbí mě. Okamžitě začnu spolupracovat. Cítím, že takto to má být. Je to tak smyslné. Pomalu, ale jistě sune své ruce pod můj zadek a zvedne mě do vzduchu. Obmotám mu nohy kolem těla a líbám ho s mnohem větší vervou. Jo, toto mi chybělo. Užít si jednou můžu, když jsem opilá, ne? Bude to naposledy, tak musím využít alkoholu v krvi a odvázat se. Zítra vypadnu ještě dřív, než se vzbudí a budu dělat, že se nic nestalo. A Christine řeknu pravdu, ta to pochopí. Zatím co jsem se utápěla ve svých myšlenkách, přenesl mě k posteli a teď u ní stojí a vyčkává na můj povel, že může pokračovat. Opatrně mu pohlédnu do očí a nepatrně přikývnu, což bere jako souhlas. Okamžitě se znovu vrhá na mé rty a pomalu pokládá na postel...

Pomalu se začínám probouzet. Na mé zavřené oči útočí sluneční paprsky a na mé břicho něco těžkého. Otevřu oči a zjišťuju, že to něco je Claudova ruka. SAKRA, takže to nebyl jen sen, já se s ním vážně vyspala. SAKRA! Pomalu a co nejopatrněji ze sebe sundávám jeho ruku a soukám se z postele. Na co jsem to proboha myslela? Christine musí šílet strachy a až se dozví, že jsem se vyspala s Claudem, zabije ho, protože využil situace mé opilosti. Po jednom drinku nemůžeš být opilá, ať už to bylo co chtělo. Upozorní na sebe po dlouhé době mé podvědomí. Vážně? Až teď se máš na nějaké upomínky? A to jsi nemohlo mít připomínky včera, když jsem se chystala vyspat s Claudem? Dobře, ale pořád ho bude chtít zavraždit, protože nějakej ten alkohol jsem pořád v sobě měla... A co mi asi řekne na Oliviera? Sakra, zase jsem naletěla cizímu klukovi, který mě chtěl jen do postele. Do prdele! Rozhlédnu se po pokoji a zjistím, že mé svršky se válí všude po zemi. No jo, typický Claude, nemůže to házet na jednu hromadu. Protočím nad tím očima a začnu se oblékat. Když už jsem konečně oblečená, naposledy se podívám na klidně podřimující osobu, s kterou jsem strávila noc. Nikdy ho nepřestanu milovat, ale takhle to bude lepší. Musím ho opustit, prostě musím. Tato noc nic nemění...

"Kde jsi celou noc byla?!" Zařve na mě Christine hned, jak otevřu dveře. Ne, že bych jí to mohla mít za zlé. Hodím na ni štěněčím pohledem, ale její otázku jinak přecházím bez povšimnutí. Musím se hodit do normálu, a to co nejdřív. "Tak ty mě teď ignoruješ? Izí, co se stalo?" Zní už trochu podrážděně, což mě donutí se na ni soustředit. 

"Já... vyspala jsem se s ním..." zašeptám prakticky tak tiše, že se divím, že mě slyšela.

"No, to jsem si mohla myslet, ale proč jsi tak přepadlá, vždyť s tím jsi tak na půl počítala sama," mávne nad tím rukou a chystá se ustlat si postel, ale můj hlas ji zastaví v půlce pohybu.

"S Claudem. S Claudem jsem se vyspala," hlesnu a zakryju si obličej rukama, protože se mi z očí začnou řinout potoky slz. Jak je možné, že jí něco takového přiznat bude tak těžké. Připadala jsem si naprosto trapně. Holka, která před úchylem uteče ke svému ex, pro kterého byla jen bokovkou. No to je úroveň. 

"Děláš si srandu, že jo?" Otočí se ke mně čelem a tváří se... soucitně? Smutně? Nedokážu v její tváří rozluštit žádnou emoci. A sakra.

"Bohužel ne..."

"Jak- jak se to stalo?"

"To je na dlouho a teď se mi do toho zrovna nechce."

"Jo, to chápu, ale když mi to řekneš, určitě se ti udělá líp. Jsem tvá nejlepší kamarádka, komu jinému by ses měla svěřit?" Přemlouvá mě. Přemlouvat umí, to se jí musí nechat, ale momentálně tuto její vlastnost naprosto nesnáším, protože je mi jasné, že dřív nebo později to ze mě stejně dostane. Spíš dřív, jak ji znám. 

"Dobře. Takže... šla jsem s Olivierem k baru, kde mi koupil jeden drink. Pak jsme šli tancovat, začali jsme se líbat, odvedl mě pryč, kde se ukázalo, že je to pěknej úchyl. Nějak se mi povedlo mu utéct. Chtěla jsem se před ním schovat v první chatce, kterou jsem viděla, kam jsem se taky dostala. Jenže ta chatka byla Claudova a zbytek si snad domyslíš," vychrlím ze sebe co nejrychleji to jde. Skenuje mě pohledem, pod kterým se cítím, jako malé dítě kárané rodičem. Teď bych se nejradši v takové dítě proměnila, protože jedinou starostí, kterou musí řešit, je, jakou sladkost po rodičích chtít, nebo jestli si budu na hřišti hrát s tím nebo tím dítětem. Nemusela bych řešit mého ex, ani kluky, kteří si se mnou chtěj užít sex na jednu noc. 

"To je mi líto Izí. Nevěděla jsem, že ten Olivier bude takový, jinak bych tě s ním nikam nepustila. A to s Claudem... byl aspoň dobrej?" Pokusí se odlehčit situaci, což se jí taky povede. Vybouchnu v nekontrolovatelném záchvatu smíchu, který je tak nakažlivý, že se rozesměje i Christine. No jo no, co se dalo od ní taky čekat jinýho. Ale toto mi rozhodně pomáhá víc, než kdyby mě utěšovala. Jak to dělá, že vždycky ví, jak mě zklidnit?