Vitrisa or Dejrisa?

9. Bílé vězení.

D: ,,Škola..... Maty.....ta holka...."

Snažil sa zo seba niečo dostať ale nešlo to. A potom omdlel z nedostatku krvi. Našťastie ho Sam pohotovo chytil, potom už sme len čakali na príjezd sanitky, ja Dominika držala za ruku a po tvári mi stekala jedna slza za druhou.
______________________________________

Pohled Dominika

Všude kolem byla tma. Byl jsem uprostřed ničeho. Ani sebemenší náznak čehokoliv jiného než té černo černé temnoty. Najednou odněkud zavál vítr. Ledově ledový vítr, který ke mě přinesl něčí šepot.

Hlas: ,,To jsi ty, že?"

Ten hlas jakoby odněkud už znal, ale nemohl si vzpomenout komu patřil.

(H- hlas)

H: ,,Ten kluk, kterýho šikanovali."

Odmlčel se a pak opovrženě dodal.

H: ,,Ten Matyášův přítel (kamarád)."

D: ,,Kdo jsi? Co tady dělám? Odkud mě znáš?"

H: ,,To je až příliš moc otázek."

Řekl už polo hlasem.

H: ,,Řekněme, že tě znám dost dobře a že znám dost dobře i tvé přátelé. A hlavně jednoho z nich."

D: ,,Koho?"

Zeptal jsem se váhavým tónem.

H: ,,Matyáše."

D: ,,Ale jak...?"

H: ,,Prostě vás znám."

D: ,,A o co ti jde?"

H: ,,O pomstu. Takovou jakou si Matyáš zaslouží."

D: ,,A tak proč to všechno říkáš mě?"

H: ,,Ty? Ty jsi jen oběť a poslíček."

D: ,,C.... Cože?"

Odpověď už se mi nedostala, místo toho zase zavál ten studený vítr, a pak už bylo jen ticho. To ticho vzápětí přerušilo praskání. Podíval jsem se před sebe. Někde hluboko v té tmě se objevila malá prasklinka ze které vyzařovalo oslepující bílé světlo. Ta prasklinka začala znovu praskat a začínal se rozšiřovat směrem ke mě. Rychle jsem se vzpamatoval a snažil se utéct. Ale marně. Pod nohami mi zapraskala černo černá zem, já se propadl do té nekonečné bílé barvy a začal padat do nekonečna.

Zběsile jsem otevřel oči. Ležel jsem na bílé posteli se zavázanou levou rukou a do bílého pokoje ve kterém jsem ležel pronikalo ranní světlo. Pomalu jsem si uvědomil, že jsem v nemocnici. Najednou jsem si vzpomněl, že se mi zdál nějaký sen, ale nemohl jsem si vzpomenout o čem byl. ,,A proč jsem vlastně v nemocnici? A proč mám zavázanou levou ruku? Co se mi stalo, že si na to nepamatuju?" Najednou se otevřely dveře, do místnosti vešel doktor s nějakými papíry v rukou a hned za ním vešla sestřička a o něčem si s ním povídala. Potom si nejspíš všimli že jsem vzhůru a tak ke mě přišli a promluvili.

(Ses- sestřička Dok-doktor)

Ses: ,,Dobré ráno. Jak se cítíte?"

Chvíli jsem na tu sestřičku jen zíral a nevěděl co odpovědět a nakonec ze mě vypadlo jen prosté.

D: ,,Nevím."

D: ,,Nijak. Asi."

Sestřička se na mě jen s obavami v očích podívala.