Vitrisa or Dejrisa?

16. Romantický západ slunce.

Snažila jsem se usnout, ale nešlo to. Po dlouhém převalování sem a tam jsem se rozhodla, že se půjdu projít. Zvedla jsem se z postele a v tom se Vita ozval.

V: ,,Kam jdeš?"

______________________________________

Terezounecek24 PROSIIIIIIIIIIIIM už stop s těmi komenty 🙏🙏🙏 děkuju

K: ,,Nemôžem zaspať, tak sa idem prejsť von."

V: ,,Aha. Já taky ne. Můžu jít s tebou?"

K: ,,Pokojne."

Obaja sme vstali obaja sme si na seba niečo ľahké (bc je leto) obliekli a išli sme von. Vonku bolo krásne. Obloha bez mrakov na nebi hviezdy a dokonca bol spln. Mesačný svit nás ožiaril a naše tiene dopadali na chodník po ktorom sme kráčali.

V: ,,Kam vlastně půjdem?"

Spýtal sa ma Vita.

K: ,,Ani neviem. Moc sa tu ešte nevyznám."

V: ,,Hmm."

V: ,,Možná vím kam."

K: ,,Vied ma."

Povedala som a Vita prikývol. Šli sme ulicami na koniec mesta. Bol tam mierny kopec a za ním les. Išli sme cez ten kopec a cez les až sme došli k ďalšiemu kopčeku. Vyšli sme na neho a ja zbadala prenádherný výhľad na hory a rieku, ktorá pod nimi tiekla a odrážal sa od nej mesačný svit. Oba sme si sadli do tmavej trávy a pozorovali tú krásu.

K: ,,Je to tu nádherné."

Povedala som.

V: ,,Já vím."

K: ,,Ako si sa o tomto mieste dozvedel?"

Vita chvíľku mlčal a potom prehovoril.

V: ,,Vlastně to bylo úplně náhodně."

V: ,,Jednou jsem se šel projít do lesa a našel jsem tohle krásné místo. Zrovna byl západ slunce. Bylo to tu nádherné."

V: ,,Hmm. Co kdyby jsme sem zítra při západu slunce zašli?"

K: ,,To by bolo úžasné."

V: ,,Tak fajn."

Pohled Vity

Oba jsme tam seděli a dívali se na měsíc. Najednou jsem ucítil něco na mém ramenu. Otočil jsem se a uviděl jsem Klárku. Měla na mě položenou hlavu, dívala se na noční oblohu a v očích ji svítily hvězdy. Byl to úžasný pocit, pomalu jsem nemohl uvěřit, že se to opravdu děje a že to není žádný sen, ale krásná realita. Společně jsme se dívali na tmavou oblohu dokud mi Klárka na rameni nezačala pomalu usínat a tak jsem z těžkým srdcem navrhnul, že by jsme už měli jít zpět.

Pohled Klárky

Keď sme prišli domov a prezliekli sa, tak som hneď čo som vliezla do postele zaspala.

Pohled Vity

Klárka usnula hned co jsme přišli. V nekonečném tichu jsem ji pozoroval jak spí. Měsíční svit vycházející z jejího okna ji ozářil jako anděla. ,,Je tak sladká, když spí. No ona je vlastně sladká pořád." Pomyslel jsem si a s úsměvem jsem pomalu usnul.

Když jsem se ráno probudil Klárka už tam nebyla a tak jsem se rozhodl, že se po ní půjdu podívat. Když jsem scházel schody ucítil jsem snídani, mlsně jsem se olíznul a uvědomil si že mám docela hlad. Přišel jsem do kuchyně a uviděl jsem Klárku jak na pánvi smaží vajíčka.