Vitrisa or Dejrisa?

21. Návštěva.

Pohled anonymní dívky
čas neznámý

Už to bude nejmíň pět let co mě a mému staršímu bratrovi umřela matka. Zabil ji náš otec. Bylo to už dávno, ale přesto si na ten den až moc dobře pomatuju.

Byl večer a táta se jako obvykle vrátil celý opilí z hospody. Byl to úplně jiný člověk, ale k mámě se nikdy nechoval hezky. Tehdy se domů vrátil společně s nějakou zbraní. Na mámu začal křičet nepamatuju si proč, ale mě a mému bratrovi táta řekl že se nás to netýká a ať radši ihned zmyzíme. Můj bratr mě vzal za ruku a oba jsme se schovali za křeslo. Pak jsem slyšela mojí matku jak říká: ,,Ne Jackobe nedělej to prosím..."

A pak už jen výstřel... Já začala brečet, přece jen mi v té době bylo teprve deset a mému bratrovi čtrnáct. Bratr brečel taky, ale snažil se mě utěšit. Rychle mě vzal za ruku a běžel se mnou směrem k východu z našeho domu. Já ale zahlédla moji matku... Ležela na zemi a z hlavy jí vytékala čerstvá, rudá krev. Táta tam jen stál nad ní a smál se. Byl to krátký pohled, ale přesto nejhorší jaký jsem kdy mohla zažít.

Společně z mým bratrem jsme pak utekli do nějaké uličky, kde nás našel mladý muž, kterému nemohlo být víc než sedmnáct a nabídl nám, že když pro něj budeme pracovat budeme mít pořádný domov a rodinu jakou si zasloužíme.

Můj bratr to nakonec přijmul a mě slíbil, že už konečně budeme žít bez strachu a všeho toho stresu.

Zmýlil se...

(Chtěli by jste víc takovýchto úvodů? Nebo by jste byli radši bez těchto speciálních úvodů? Napište pls do kom děkuji a teď už na normální kapitolu :3)

_____________________________________

*Silný nádech*
A: ,,Maty!!!!"
M: ,,No?"
A: ,,Jídlo."

Hned vykoukl ze dveří nějakej dvou metrovej týpeček, kterej si říká můj bratr.

Hned přiběhl ke stolu, kde si hned sedl na židli, a vzal si jeden kousek, kterej hned kladně pochválil.

M: ,,A co jste vlastně dělali v tom pokoji?"

______________________________________

Spolu se Samem jsme se na sebe podívali.

A: ,,Nooo.... Je to tak těžké uhodnout?"

M: ,,Ne vlastně ani ne."

Pohled Klárky

Zostali sme s Vitou sami a ja si nemohla pomôcť aby som nemyslela na Dominika. Vitu som milovala, ale ... Dominik mi už dosť chýbal. Práve sme spolu sedeli na lavičke v parku a premýšľali čo budeme robiť.

Pohled Vity

V: ,,Vážně tě nenapadá co by jsme mohli dělat? Jinak se unudím k smrti."

Zeptal jsem se Klárky mé přítelkyně. (Jak se teď chlubí ne? xd)

K: ,, No vlastne ma napadlo, že by sme sa mohli ísť pozrieť do nemocnice za Dominikom. "

V: ,,To je dobrý nápad už jsme ho dlouho neviděli."

Tak jsme teda šli domů, Klárka si zabalila nějaké věci do černé kabelky a vyrazili jsme směr nemocnice.