Chvilka poezie s Lorenzem #1

40 4 2
                                    

Sonet 1
,,Viděl jsem mou dámu u zakroucené říčky,
kde zelené větve se smějícími se dívkami splétala;
Ó nikdy před tím prvotním, vášnivým pohledem, jsem nespatřil její obličej tak jemný a laskavý.
A proto pro vesmír má touha byla uspokojením.
A moje smutná duše znala nějakou útěchu;
Běda, přestože jsem odešel mé srdce zůstalo,
A má bolest a trápení stále rostly.
Brzy se slunce ponořilo do západních nebí
A zanechalo zemi žalostné hodiny zatemněnou,
V dáli mé slunce zastavilo i zahalený paprsek její;
Nad myslí prvotní blaženosti nejtěžších lží,
Jak krátká chvíle všechny smrtelné potěšení přežívá,
Avšak ne tak brzy vzpomínka odchází."
Lorenzo de Medici

        ***
Možná to působí krkolomně, ale snažila jsem se to přeložit co nejlépe jsem mohla a poskládat báseň tak, aby zněla co nejlépe a dávala smysl.
Báseň má očividně milostný charakter, že by ji Lorenzo věnoval své múze Lucrezii Donati?
Líbí se vám koncept Chvilka poezie s Lorenzem? Dejte mi vědět do komentářů :)
          ***
Zdroj (obsahující italský originál i anglický překlad): http://elfinspell.com/MediciPoem.html

I Medici - seriál vs skutečnost Kde žijí příběhy. Začni objevovat