Vylepšená || FF Avengers cz

15. konečně doma

Je asi 5 hodin ráno a mě probouzí zvuk přistávajícího quinjetu hned vedle mě. Dveře se otevřou a mně se naskytne pohled na Avengers ,který se nejspíš báli toho, že se jedná pouze o past ,jelikož byli v uniformách a v bojovích postojích. Ani se jim nedivím. Na jejich místě bych se zachovala stejně. Jakmile si mě Tony všimne rozeběhne se ke mě a pomůže mi vstát. Oba jsme brečeli štěstím.

,,Bože Sophi to mi už nedělej měli jsme takový strach" To už ,ale z letadla vyšel Steve s Nat a Wandou.

,,My?" Řekla jsem nechápavě.

,,Všichni jsme byli smutní... Chyběl nám někdo kdo by Clinta seřval za jeho chování" Řekl Steve.

,,Hey! Já vás slyším!!" Křikl z letadla naštvaně a zároveň pobaveně Clint.

,,Pojď domů jsi úplně promrzlá" Řekl Tony který mě už přestal dusit a společně se rozešli směr quinjet.

V letadle mě ,ale čekalo překvapení. Seděl tam Bucky. Ano ten Bucky se kterým dříve chodila. Počkat já vám to neřekla? No tak vám to říkám teď no... To víte tu dobu co jsem byla u Hydry tak jsme se dost sblížili.
Jakmile jsem ho uviděla tak se mi do očí nahrnuli slzy a jemu taky.

,,Myslel jsem si ,že jsi mrtvá..." Zašeptal ,když si z tváře utíral slzu.

,,Myslela jsem si totéž..."

,,Počkat teď jsem zmaten. Vy se znáte?" Zeptal se Vision.

,,Než jsem vás potkala tak jsem s ním chodila" V tu chvíli jsem na sobě cítila asi tunu nechápavých pohledů a slyšela pár lidí/monster/čarodějnic/robotů zalapat po dechu.

,,Rodinné setkáníčko!" Křikl pobaveně Clint.

Ignorovala jsem jeho přiblblou poznámku a šla Buckyho obejmout. Sedla jsem si mezi tátu a Steva a po nějakých 20 min letu jsem usnula na Stevově rameni.

..................................................................................

Když jsem se probudila ,tak už jsme přistávali.

,,Á šípková růženka se nám probudila" Ušklíbl se na ni Clint. Ironicky jsem se na něj pousmála a rozhlížela se kolem sebe. Obrovská budova s logem velkého A v kruhu všude možně.

,,Pokoj budeš mít jeden z největších a nejhezčích. Jedinej problém je ,že je hned vedle starouše ,ale to snad přežiješ" Prohlásil po chvilce táta.

,,Mám pocit ,že jestli přežiješ tenhle let pilotovaný Clintem ,tak tě Steve zabije hned po přistání" Řekla jsem s pohledem na naštvaněho Steva.

,,Trefa" Řekl po chvilce už klidně Steve.

,,Já vím ,že se na to úplně teď necítíš ,ale nemůžeš nám říct co všechno se ti stalo? A mimochodem ten oblek ti sekne" Mrkla na mě Wanda.

,,Ne. Podívej se sama. A jestli spojíme naše superschopnosti tak to můžeme rovnou přenést do počítače"

,,Seš si jistá ,že to zvládneš?" Optal se mě starostlivě Bruce. Pousmála jsem se nad tím, že se vůbec za tu dobu nezměnil.

,,Nebojte se. Zvládnu to" To už jsme ale z quinjetu vystupovali a mířili si to směr 'divná velká budova se zkurveně moc okny'.
Jestli tady budu dýl tak si pořídim mapu.

,,Tak a jsme tady" Řekla Nat hned ,jakmile jsme dorazili do místnosti s počítačem.
Kývla jsem na Wandu a spolu jsme přistoupili k počítači.

Z rukou nám začala vycházet barevná mlha. Červená a zelená se míchala a u konce se z nich stávala fialová. Postupně vymizela červená i zelená a zbyla pouze fialová. Zavřely jsme oči ,aby jsme se víc soustředily. Cítila jsem jak se mi dostává do hlavy a obě začneme křičet. Bolí to. Hodně. Obě jsme si pod náporem síly klekly. Vypadaly jsme ,jako by jsme si to nacvičily.
Pak už jsem vyděpa jen tmu.

Steva pohled

Sophie se v bezvědomí svalila na zem a Wanda mezitím těžce oddechovala. Sedla si na zem a jakmile uviděla Sophii rukou si přikryla ústa ,aby nevykřikla. Pevně zavřela oči ,ale i tak jí z oka vypadla jedna slza.

Běžel jsem k Sophii a její hlavu si dal do klína. Bál jsem se o ni. Ano... Zamiloval jsem se...Do Sophie... Ale to Buckymu nemůžu udělat... Ale nemůžu se odmilovat. Téměř 100letý dědek se zamiloval do 23leté holky. No co? Já za to nemůžu+moc holek v mém věku neni.

Okolo mě a Sophie udělali všichni kroužek ve kterém chyběla jen Wanda a Nat ,která Wandu utěšovala.
Začala otevírat oči a všichni si oddechli.

,,Na to jak říkala ,že to zvládne tak.."

,,CLINTE!" Nenechala ho ddomluvit nastvaná Natasha a okřikla ho. Zvledl ruce na důkaz ,že se vzdává a ušklíbl se.

,,No jo, no jo, už mlčim. Jen říkám svůj pohled na věc a...." Nedořekl to ,protože si všiml Sophii vražedného výrazu a radši se schoval za Thora.

...

Ejóóóu! Jsem zpět! To jsem vám chyběla co? Dobře. Dobře. Múžete přestat tleskat. Chtěla jsem vám jen oznámit ,že NEVÍM jak a kdy budu vydávat kapitoli. Budu je prostě vydávat tak jak se mi bude chtít a mít čas. Jop tak to bylo vše co jsem vám potřebovala říct a budu ráda za každý vote nebo komentář! Jste úžasní díky!