Vylepšená || FF Avengers cz

14.útěk

Teď si trochu zakouzlíme a posuneme se v čase do doby před občanskou válkou ,která v tomto příběhu neproběhne.

Sophii pohled

S.H.I.L.D je zničen. Sophii teď  drží v nějaké špinavé cele a ona aniž by to dávala najevo, si začíná vzpomínat. Teď ji oznámili ,že se má připravit ,protože jí čeká další mise. Naštěstí to není žádná velká akce. Má "jen" zabít nějakého týpka který organizaci Mortag ohrožuje a tudíž ,byla na akci sama.

Teď stojí na střeše domu a má výhled do okna jejího cíle.  Agent ,který jí sem odvezl už odjel ,nemuseli se bát přecijenom u nich už nějaký ten pátek pracovala takže nepotřebovala hlídat.

Čekám až auto Mortagu zajede za roh a jakmile odpočítám 20 vteřin od chvíle kdy mi auto zmizelo z dohledu rozeběhnu se a skočím z domu. Ne nechci spáchat sebevraždu...Teda zatím... je mi jasný ,že až budu zase v Towru tak se můj názor změní... Pomocí mojí superschopnosti letím a nemusím se bát ,že by mě někdo poznal ,protože mám na sobě masku díky který mi není vidět do tváře. Celý múj oblek je černo zelený a úzký. Mám zelený plášt a na boku mám meč.

Můj cíl byl jasný.

Dostat se co nejrychleji bez povšimnutí do Avengers towru.

.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
BAF
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Dobře to už by stačilo.

Přiletéla jsem k budově ,ale zarazilo mě ,že na ní není nápis Avengers... Přistála jsem na střeše a rozhlédla se. Vešla jsem dovnitř. Vypadalo to tam úplně jinak.

,,J.A.R.V.I.S.I?" Nic. Nikdo se neozýval. Začala jsem se bát. Popošla jsem dál a v místnosti kde dřív býval obývák ,byli teď kanceláře. KORMO ZA CO MĚ TRESTÁŠ?!?! Já, tak mírumilovné a dokonalé stvoření (pokud mě zrovna neštve Clint) musí mít takovou smůlu. Achjo.

Už jsem se chtěla otočit a jít zpět na střechu s tím ,že mám smůlu ,ale jakmile jsem se otočila tak jsem do někoho narazila. Podívala jsem se na dotyčného a on se na mě překvapeně podíval.

,,Kde pak máš rodiče? Jak si se sem dostala?" V hlavě jsem se pokusila vymyslet smysluplnou větu a využít toho ,že jsem na někoho narazila.

,,Já mám tady tetu a má narozeniny. Chtěla jsem jí překvapit ,ale zjistila jsem ,že je nemocná. Zapomněla jsem si mobil doma, nemůžu si od vás zavolat prosím?"  Jen se na mě nedůvěřivě podíval. Po chvilce kdy na mě čuměl jak na obrazek lehce přikývl a podal mi svůj mobil. Buďto byl sakra zmatený a nebo jsem byla fakt hezká... A nebo taky za to mohl ten oblek. Kdo ví? Poděkovala jsem a s popošla jsem o trochu dál. Naťukala jsem Stár..teda tátovo číslo a modlila se ke všem bohům..teda k Lokimu a Thorovi ne ,že byl moc líný na to si ho změnit.

,,Anthony Stark u telefonu. Co petřebuhete tak důležitého ,že takto dokonalého člověka musíte rušit?"
Ozvalo se z telefonu a já se uchechtla. Byla jsem nervózní a ruce se mi klepali. Nezměnil se. Vůbec. Na chvíli mě obklopili myšlenky ,že je mu beze mě líp. Zatřásla jsem hlavou ,abych tyhle myšlenky zahnala a promluvila.

,,Tati...Já...nóó....To jsem já Sophie..." Zarazila jsem se. Slyšela jsem jak zalapal po dechu.

,,Bože" Zašeptal ,ale asi trochu hlasitěji než měl původně v plánu ,protože jsem hned slyšela jak Clint s Thorem nastejno pobaveně odpoví ANO!?

,,Já vím ,že mi asi moc nevěříš ,ale musíš mě pochopit. Nedělala jsem to dobrovolně. Ovládli mě..." Oči mně štípali od slz a jedna neposlušná slza mi po tváři stekla.
,,Jsem na střeše Avengers towru a jestli chceš, můžeš sem pro mě přijet. Budu tu čekat. Už musím tak ahoj..." Vrátila jsem se zpět k tomu pánovi a s úsměvem mu podala telefon ,potom jsem si šla sednout na střechu a doufat ,že sem pro mě přiletí.

Minuty ubíhali a už se začínalo stmívat. Byla jsem přimáčknutá na okraji hned za dveřmi ,aby mě nikdo neviděl a pomalu usínala.

Tonyho pohled

Ukončila hovor a mě mobil vypadl z ruky. Ruce se mi klepali. Pepper ke mně přispěchala a začala se mě ptát co se stalo. Já jsem ji pozornost ,ale nevěnoval. Byl jsem zaražený. Už je to taková doba...

,,Tony! Tony!" Probral mě z mého přemýšlení Stave ,který mě držel za ramena a třásl se mnou. Ostatní Avengers jen starostlivě přihlíželi.

,,Co se stalo? Kdo ti volal?" Prolomila po chvíli to trapné ticho Nat.

,,Sophie... Prý na mě čeká na střeše naší bývalé základny..."

-----------------------------------------------------------------

Ok vím ,že jsem dlouho žádnou kapitolu nevydala ,tak doufám ,že jsem vás potěšila zprávou ,že žiju! Eeeej! Co? Nic? Nejstě rádi?
Ok. Jak chcete...

Ne teď vážně. Chci Vám poděkovat protože příběh má něco okolo 400 přečtení! Jste neuvěřitelný! Děkuju moc a zatím ahóój!