Probudila jsem se v nějaké místnosti. Bylo tu jen obří zrcadlo stůl a dvě židle naproti sobě a na jedné jsem seděla já. Věděla jsem že už nejsem v Hydře a taky mi došlo že jsem ve výslechové místnosti. Chvíli jsem tam jen tak seděla a pak se otevřeli dveře a dovnitř přišla Nat která si sedla naproti mě.
,,Ahoj Sophi"
Nic. Mlčela jsem.,,Jsem ráda že tě po tak dlouhé době vidím"
Odpovědí jí bylo pouhé mlčení.,,Dřív jsi bývala ukecanější" Řekla si spíš sama pro sebe.
,,Řekneš prosím něco už?"
,,A co bych ti měla říct. Můj táta je Nejarogantnější muž planety, rozhodně jde po mně Hydra a teď zjistím že jsem na základně S.H.I.L.D.u o který nám jako malým říkali že je to největší zlo co existuje. To jsi chtěla slyšet?"
,,Je mi to líto... Jak jsi vlastně zjistila že jsi na základně S.H.I.L.D.u?"
,,Když jsi sem vcházela všimla jsem si loga S.H.I.L.D.u na tý zdi... Jste sice 'velmi tajná organizace' ,ale všude kde je to možný plácnete svoje logo."
Nat se jen zasmála a vstala.,,Už budu muset jít tak ahoj"
Nic. Neidpovídala jsem. Neměla jsem náladu s nikým mluvit.Po tom co Natasha odešla vešlo po chvíli do místvosti 8 ozbrojených agentů s pouty a nějakým divným obojkem. 'Obojek' mi nasadili stejně tak i pouta a vyšli se mnou ven z vyslíchací místnosti. Chvíli jsme chodili tím labyrintem než si nás všimla Natasha.
,,Hej! Co si jako myslíte že děláte!? kam jí to vedete!!" Vyštěkla Natasha na nás.
,,Dáme ji do iceboxu podle rozkazu Furyho."
,,Co?! To nesmíte! Vždyť ještě ani není plnoletá!!"
,,O tom vy nerozhodujete a my jen plníme rozkazy pana Furyho. Tak být vámi se starám o sebe a nám se nepleťte do cesty jinak skončíte podobně" Promluvil zase druhý agent. Začínám se trochu bát. Nat znám dost dobře na to abych si byla jistá že to nenechá jen tak a opravdu nechci aby Natasha skejsla ve vězení se mnou kvůli něčemu za co můzu já.
,,Nat neboj se o mě. Já jsem v pohodě... .Zažila jsem horší než je větení pro mutanty..."
Nat se jen smutně podívala a někam odešla. My jsme mezitím vyrazili směr auto.
..................................................................................
Když jsme dorazili na místo byla mi strašná zima. Měla jsem pocit ze snad umrznu a hádám že ve vnitř topení taky nemají. Musím se odtud dostat. To byla moje první myšlenka při příchodu. Měla jsem tu hodně nepřátel... Všichni na mě pokřikovali a mně bylo jasné že tu nepřežiju ani den. Hlídačům bylo prakticky úpně jedno jestli se rveme nebo jsme kámoši. Dali mě no spíše hodili mě do cely a poprvé za spoustu let se ozvalo štěstí. Byla jsem totiš v cele sama a já se okamžitě svalila na postel a ihned jsem usnula. I tady ve vězení měli pohodlnější postele než v Hydře...
Po 3 měsících v iceboxu
Zatím žiju. Ano i já se divím sice mě tady už nékolikrát zmlátili do krve ale žiju. Popravdě jsem z části i ráda že jsem tu. Jelikož jsem už konečně pryč od Hydry S.H.I.L.D.u i Avengers tak jsem konežně zase víc sama sebou. Ale to bych nebyla já kdyby se mi zase něco neposralo.
Dneska sem přišli nějaký noví vězni. Jeden je trochu tlustší malý kluk kterýmu je tak přibližně 12 a druhý dospělý týpek u kterého si nedokážu typnou věk, jelikož je celý pokrytý popáleninami. Byla jsem u sebe v cele když najednou zabočili směrem k MÉ cele. Stráž je hodila ke mně a já se naštvala.
,,To snad nemyslíte vážně!? Neměli by jsme být v celách rozdělení jako muži a ženy?!"
,,Klid kočičko už prostě žádná jiná volná cela nebyla."
,,Ještě jednou mě takhle nazvete a přísahám že se nedožijete zítřka!!"
On to ale ignoroval a odešel. Sedla jsem si na postel a snažila se uklidnit.,,Já jsem Wade a tohle je"
,,Rusty, těší mě" skočil mu do řeči ten kluk.
,,Já jsem Sophie" Řekla jsem a lehla si s tím že půjdu spát. To se mi naštěstí podařilo celkem rychle a já začala upadat do říše snů.
Zjistila jsem ze ti dva jsou celkem fajn a takhle nějak ubíhal čas do tý doby než sem přišel nějaký týpek který chtěl ty dva zabít.
(Nebudu se tady moc rozepisovat protože nechci dělat spojlery, ale dopuručuji se kouknout na deadpool2 je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů z Marvelu.) Jednoduše jsem utekla a zbavila se tý kraviny kterou jsem měla doteď na krku.Mezitím na základně S.H.I.L.D.U
Natasha se snaží Furyho přemluvit ,aby nechal Sophii. Tony se po tý misi kde zjistil že má dceeu a po stvoření Ultrona uzavřel do laborky, odkud nevychází. Je mu líto že nemohl být u prvních krůčcích cvého dítěte a nese vinu za vše co se nebohé dívce za život stalo. Zkrátka je zoufalý... Odmítá s kýmkoli mluvit občas vyleze ven aby si vzal něco k jídlu a pak se zase zavře do místnosti kde se utápí v depresích. To co mu tam tehdy řekla byla pravda a jemu bylo líto jak se tehdy zachoval. Mohl žít normální život a mít rodinu kterou by milovat. Ale to on mít nikdy nebude...
ČTEŠ
Vylepšená || FF Avengers cz
FanfictionMalé Sophii bylo 6 let, když ji umřela matka a byla poslána do Rudé komnaty, ze které pak po několika letech utekla. Poté byla na nějakou dobu v Hydře, kde na ní dělali různé experimenty a díky tomu umí ovladat kov a zem. Jednou, na jednu ze základe...