Vylepšená || FF Avengers cz

2. napadení základny

Ráno mě probudil alarm ohlašující že se něco děje. Asi 3 minuty na to přiběhl můj 'doktor' aka člověk který měl nastarosti moje experimenty.

,,Shodli jsme se že nám teď pomůžeš v boji, je jen na tobě ,jestli půjdeš dobrovolně nebo ne"  Přiběhl ke mně a popadal dech.

,,Tak zaprvé, kdybych nechtěla, tak mě nikdy nedonutíte a zadruhé, kdo nás napadl? S kým mám bojovat?"

,,Copak, ty se bojíš?" Ušklíbne se na mě. Vždycky když jsem byla v pokusové laboratoři, jsem se tvářila strašně nebojácně, ikdyž jsem uvnitř byla posraná strachy.

,,Já? A bát se?"

,,Chceme, aby jsi bojovala proti Avengers"

,,Konečně!" Šeptla jsem si spíš pro sebe, ale zrejmě to tak potichu nebylo, protože jsem byla obdarována hodně pohledy alá 'co-to-zase-meleš'

No jo to už asi nezměním...prostě jsem tu za zpívajícího retarda... To už jsem ale vyšla z cely, kterou mi odemkl a obklopovali mě vojáci hydry se speciálními zbraněmi které nejsou z kovu. Hihihí prostě se mě i oni bojí.

,,Hodně štěstí" Popřál mi a zase někam odběhl.

..................................................................................

Vyšla jsem ven ze základny a všude byl naprostý chaos. Mávnutím ruky jsem zastavila šíp který letěl mým směrem a mně se vyskytl pohled na zaraženého Hawkeye, který něco řval do komunikátoru. Já se klidným tempem vydala k letounu kterým přiletěli a cestou mě doprovázela zelená mlha díky které bylo poznat že používám svou moc. Cestou jsem jen odhodila pár kulek který letěli mým směrem. Rogers se mi pokusil dát pěstí a já se mu s klidem vyhnula, pak jsem ho odkopla ode mně a mezi námi, vysunula ze země zeď, která nás oddělila. Pár metrů před mým cílem si stoupl Iron Man a ja se usmívala.

,,Konečně" V očích mi byl vidět jiskřičky vzteku a tohou po pomstě. Ještě než stihl cokoliv říct začala jsem pomalu využívat moji moc.

,,Konečně se setkáváme 'tati'" To slovo jsem řekla s takovým odporem, že jsem se ani nepoznávala.

,,Co to meleš? Shit... lidi máme tu vylepšenou!'' Křikl do komunikátoru.

,,Au to zabolelo... to ani vlastní dceru nepoznáš?" Zahrála jsem smutnou, ale ve skutečnosti jsem v sobě dusila děsivý smích. Však to znáte ne? Takovej ten zlej smích z pohádek.

,,Žádnou nemám"

,,To ti neříká nic jméno Marie Bloomer?? Opustil jsi jí s tím ať potratí a dál už jsi se nezajímal. Kvůli tobě se stala závislá na alkoholu a drogách a mě týrala. Každý den jsem doufala, že se objevíš zachráníš mě a řekneš mi, že mě máš rád. KAŽDIČKÝ DEN!!
Když umřela na otravu alkoholem ani ses neukázal a mě zavřeli do Rudé Komnaty! Všechno jen kvůli TOBĚ!!" Začala jsem ztrácet nervy a jeho v tom obleku drtila do tý doby než se tam objevila Natasha.

,,Sophie to by stačilo, nech ho" Promluvila ke mně Black widow.

,,Natasho jak jsi...Co? Jak?" Přestávala jsem ho drtit a dívala jsem se na Natashu se slzami v očích. Nemohla jsem uvěřit že tam stojí. Když jsem do Rudé Komnaty nastoupila tak ona měla rok před závěrečnimi zkoušky a dost jsme se skamarádili. Jen jsem tam stála a nebyla schopná jediného slova.

,,Klid všechno bude dobré ano? Jen ho nech a nějak se domluvíme." Začala se ke mně pomalu přibližovat a já padla na kolena. Okolo mě se začala objevovat modrá a zelená mlha. Strašně mě začala třeštit hlava a já začala křičet. Míchal se ve mně pocit neštěstí, vzteku a smutku zároveň a já nevěděla jak to zastavit. Mlha jakoby vybouchla a všechny to odhodilo pryč a já s otevřenou náručí přivítala tmu. Z nějakého důvodu mám pocit, že budeme dobrý kamarádky...