Vylepšená || FF Avengers cz

19. Osvobozeni?

V té místnosti byli Avengers. Každý byl zvlášť v takový průhledný malý cele připoutaný ke kovové židli. Chtěli jim vymazat paměť, naštěstí ale tenhle proces trvá přibližně 2 dny, takže to ještě nemohli stihnout. Vnímali a dokonce mě něktěří i viděli, ale nebyli schopni ani hlásky.

Nevěděla jsem co dělat, prostě jsem zamrzla na místě. To víte, moc často se nestává že chtějí vašim přátelům chtějí vymazat paměť.

Z myšlení mě vytrhlo až třísknutí velkých kovových dveří, kterýma jsem se sem dostala. Trhla jsem sebou a rychle namířila zbraň na onu neznámou osobu, která sem trhla.

,,Vím, že tě občas štvu, ale mířit na mě zbraní opravdu nemusíš" Ušklíblo se na mě to pako, které mě tak vyděsilo.

,,Clinte přísahám, že jestli mě ještě jednou takhle vyděsíš, tak tu zbraň použiju" Pronesla jsem na oko naštvaným hlasem, ale pak jsem se taky trochu pousmála.

,,Kde jsi? Stratili jsme s tebou spojení. Půlka týmu je mrtvá. Stalo se něco? Jseš bílá jako stěna" Podíval se na mě starostlivě a já skolopila pohled na zem. Nikdy mě nenapadlo, že podlaha je tak zajímavá. Vy ste to věděli?

,,Soph?" Zeptal se s ustaraným hlasem. Podívala jsem se na něj a citila jak mi po tváři teče jedna slza. Odstoupila jsem od okna a nechala Clinta ať se na to podívá sám.

,,Pane bože" Slyšela jsem jak si sám pro sebe zamumlal. Naštěstí narozdíl ode mě zachoval chladnou hlavu a vydal se do té místnosti a já ho samozdřemě jako poslušný pejsek následovala.
Začali jsme se kolem sebe rozhlížet a najít něco, čim by jsme je mohly vysvobodit. Možná si říkáte: Kdyz už jsi tady tolikrát byla, tak by jsi to měla vědět, ne? Většinou mě sem přinesli v bezvědomí a pamatuju si jen útržky z toho. Upřímě jsem měla většinou pevně zavřené oči. Asi vám už došlo, že to nebylo úplně jako masáž...

Pootočila jsem se a zahlídla páčku, která má otevřít ty cely. Problém byl v tom, že teď jsou v fázi, která sice nenízdaleka tak bolestná jako ostatní, ale mají tam plyn, který má za úkol vás oslabit a jakmile by jsme to otevřeli, tak by jsme byli i my ospalí.

,,A co tady ta páčka?" Vtrhl mě z mého usilovného přemýšlení Clint ukazující na onu páčku, která je sice vysvobodí, ale budeme oslabení a to do doby, než místnost opustíme a asi 30 minut budeme dýchat normální vzduch.

,,NE NECH!!" Nedořekla jsem to, protože Clint za páčku zatáhl. Vítězně se na mě usmál a já začala vyděšeně těkat pohledem po místnosti. Zahlídla jsem na zdech 5 plynovích masek. Rozeběhla jsem se k nim a cestou přeskocila jeden stůl. Vzala jsem si na sebe masku a jadnu hodila nic nechápajícímu Clintovi.

,,RYCHLE SI TO NASAĎ!!!" Zařvala jsem a on tak učinil.

,,Ehm... Vyšvětlíš mi prosím proč tak vyšiluješ?" Zeptal se mě už s nasazenou maskou.

,,Měl bys mi děkovat. Právě jsem nás všechny zachránila" Hodila jsem na něj vražedný pohled, který ale bohužel přes tu masku vidětnemohl.

,,No... Děkuju? Ale furt navím o tom že jsi nás zachránila"

,,V těch celách byl plyn, který tě oslabí tak, že by jsi mohl teď hned tady usnout a pak by nás našli. Nebyl vidět a ponaučení pro příště zní; Nemačkej nic ani za nic netahej pokud nevíš co to je. Teď je pojď dostat nějak opatrně z téhle místnosti. Bude stačit tak 30 minut na čerstvém vzduchu a budou zase ok" Pak už jsme nic neříkali a jen mlčky všechny přenesli do jiné  místnosti.

Zrovna když jsem s Clintem pokládala na zem Wandu, která byla poslední, se Nataša "probudila" a začala kašlat.

,,Á dobré ráno, jakpak se spalo?" Pobaveně jsem se na ni ušklíbla a ona mi věnovala nemilý pohled. Upřímně z ní jde strach a tak jsem rychle zvedla ruce do gesta, že se vzdávám a Clinta to očividně taky vyděsilo, protože ruce zvedl taky, jelikož ruce dal nad hlavu taky.

Sedli jsme si k nim na zem a hlavami se opřeli o zavřené dveře, které vedou do té místnosti, ve které byli předtím uvězněni.

Počkali jsme asi 15 minut a všichni už byli vzhůru, ale než zase naberou normální barvu a sílu ještě chvíli potrvá a tak jim mezitím říkáme co všechno se stalo.

Pak se ale rozrazily dveře a v nich stáli....