Vylepšená || FF Avengers cz

18. Musíme jim pomoct

,,Dělej šípková růženko! Vstávej! Máme tu problém!"

,,Clinte přísahám že až se vyhrabu z postele tě vlastnoručně uškrtím" Zamumlala jsem a dala si přes obličej polštář, který byl do teď pod mojí hlavou.

,,Vím jak je nebezpečné tě budit a proto bych to nedělal kdyby to nebylo důležité! Musíme jít pomoct ostatním! Od včerejšío večera jsme s nimi stratili veškerý spojení!" Rychlostí naštvaného Tonyho jsem otevřela oči a naštvaně se otočila na Clinta.

,,To sis všiml až teď!!!"

,,No...Ehm...Vlastně ano" Nervozně se podrbal na zátyku a já už mezitím lítala po pokoji a hledala svoji uniformu.

,,Ty seš fakt nemožnej! Fakt že jo! Jakobych to včera neříkala 'Né běž si lehnou budou v pohodě jen se cestou zdrželi'" Napodobovala jsem Clintův hlas a naštvaně jsem se začala převlíkat do uniformy. Pak mi ale došlo, že tu ještě furt Clint je a tak jsem se na něj otočila s pohledem který říkal něco do stylu 'Nechceš už jít'nabo taky 'jestli do pěti vteřin neopustíš tenhle pokoj, ty úchyle, tak tě vykastruju' a on s mírným červenáním odešel. Jen jsem si povzdechla nad jeho demencí a dál se soukala do tý zeleno-černo-stříbtno-zlatý úzký veci s pláštěm, který se mi při jednom boji poškodil tak, že visí pouze na jednom rameni. Rychle jsem se podívala do zrcadla a rozeběhla se do společenky kde si seděl Clint s asi dalšími 40 agenty. Jakmile si mě všiml povzbudivě se na mě usmál kývl na ostatní. Všichni se postavili a Clint mi naznačil abych šla za nimi. Došli jsme na střechu budovy kde byl quinjet a dva vrtulníky.

,,Všichni víte co dělat. Hodně štěstí" Zavolal na ně Clint když nastupoval do quijetu a já jako kliště ho následovala.

,,Taky bych ocenila kdyby jsi mi řekl plán" Zamumlala jsem a šla si sednout vedle Clinta.

,,Jakto že nepilotuješ?"

,,Myslel jsem, že by jsi ocenila, kdybych ti řekl jaký je plán" Otočil si na mě s mírným úšklebkem na tváři.

,,Nevěřím tomu co teď řeknu, ale myslíš správně" Clintovi se rozzářily oči jako když malé dítě dostane lízátko.

,,Škoda že to neni nahraný, tohle je historický okamžik, který se jen tak neopakuje" Jen jsem protočila oči a čekala až se trochu uklidní a vysvětlí mi ten určitě geniální plán, který vymyslel.

~

Procházím temnými chodbami základny, která ve mně vyvolává děsivé vzpomínky. Zdi jsou tu poníčené a občes je v nich nějaká ta kulka nebo šíp a to nemluvě o zaschlé krvi všude kolem. Občas zde narazím na nějakou tu mrtvolu a dost mi to připomíná nějaký ten kvalitnější horor. Světla zde nefungují nebo nepříjemně blikají a proto mám v ruce baterku s kterou si svítím na cestu.

Dojdu na další rozcestí a zrovna když chci odbočit do prava se z levé strany ozve hlasitá rána. Rychle se otočím a baterkou snažím najít věc která to způsobila. Nic nikde nevidím a proto se tím směrem pomalu rozejdu a při tom se pečlivě všude rozhlížím a snažím se najít cokoliv podezdřelého.

Komunikátor, který mám v uchu mi začne nepříjemně pištět a občas zaslechnu něčí křik. Je to strašně nepřijemný zvuk a tak jsem si ho vyndala z ucha a na zemi ho zašlápla, aby nevydával ty příšerné zvuky a já se mohla dál v klidu soustředit.

Najednou se napravo v další chodbě něco strašně rychle proběhlo, takže byla vidět jen černá šmouha. Co si budem. Byla jsem posraná až za ušima.
Baterkou jsem se snažila najít vlastníka té černé šmohy, ale jako by tam nikdo nikdy nebyl.

Najednou se mi kolem krku obmotala něčí ruka a začala mě dusit. Upustila jsem baterku na zem a kopla útočníka. Jeho stisk povolil a já jsem se dostala pryč z jeho sevření. Dala jsem mu pěstí a šla jsem proti němu. Proti mému obličeji vystřelila jeho pěst, ale tu jsem stihla zachytit. Ruku kterou jsem držela jsem mu skroutila za záda a kopla ho tak, že spadl na zem. Furt jsem šla směrem proti němu a tak jsme prošli nějakýma dveřma, které vedly, do nějaké řídící místnosti. Chtěl se postavit, ale než stihl cokoliv udělat jsem ho kopla do obličeje a on upadl do bezvědomí. Obešla jsem ho a šla se podívat ke sklu, za kterou byla nějaká osvícená místnost, takže to byl jediný zdroj světla v této místnosti.

Nestihla jsem dojít ke sklu, jelikož do místnosti vběhlo další 2 týpci a moc přátelsky se netvářili. S pomocí mích superschopností jsem jim vzala všechny zbraně které u sebe měli. Zřemě mě poznali jelikož zbraně neměli připravené a netvářili se nějak překvapeně když jsem jim je brala. Otočila jsem je proti nim a když jsem chtěla vystřelit, mě zatavila rána do zad. Otočila jsem se a za mnou stál chlap velkej jak hora. Asi se sem dostal těma druhýma dveřma, které byly vedle skla, ale ještě jsem neměla šanci si je prohlédnout. 

,,Jejda, jaké je tam nahoře počasí? Nemáš tam moc velkou zimu? Možná by to chtělo trochu oteplit" Ušklíbla jsem se a hodila po něm ohnivou kouli. Celý začal hořet a kymácet se ze strany na stranu. Spadl na zem a už se pomalu nemohl ani hýbat. Zrovna když jsem chtěla udělat dobrý skutek a ušetřit ho trápení tím, že bych ho zastřelila se na mě vrhli ti dva agenti. 

Jeden mi dal pěstí a já mu to s radostí oplatila a mezitím jsem vykryla jednu ránu od toho druhého. Toho prvního jsem kopla do břicha a toho druhému dala pěstí. Natáhla jsem ruku, jako když Thor si chce přivolat Mijolnir, jenže mně se místo kladiva v ruce objevil nůž. Nůž jsem po nich hodila a jednomu se zapích do břicha. Zaskučel a svalil se na zem a snažil se to rozdýchat. Ten druhý se a mě naštvaně otočil a asi chtěl něco udělat, ale já byla rychlejší a tak jsem ze země vysunula špičatý kus kamene (země) a to ho probodlo skrz na skrz. (Něco jako umí Hela s tím rozdílem, že to umí jen hodně omezeně a rozhodně se to Hele nevyrovná.)

Už jsem chtěla z týhle místnosti odejít, když jsem si naposledy všimla toho skla. Zvědavost mi nedala a tak jsem se šla podívat proč ho tam vlastně mají. 

To co jsem ale uviděla mně vyrazilo dech...