Vylepšená || FF Avengers cz

20. Kdo je tady teda ten špatný?!

Stáli tam vylepšení. V očích měli malinké bílé tečky kterých jsem si nikdy nevšimla. Ty bílé tečky značili to, že jim už několikrát vymazali paměť. Je to takový menší vedlejší účinek, kterého se skoro nikdo nevšimne, ale po častém vymazáváním paměti a vkládání do mysli jiných vzpomínek, které jsou samozdřejmě upravené se tam objeví. Mě vymatali pamět cca 7x a mám bílích teček v očích asi 3 nebo 4. Oni jich tam měli nejméně 10 takže jim museli vymazávat paměť už nejméně 2 roky. V pravidlech je že paměť se může vymazat maximálně 10x za rok, protože takovou zátěž lidské tělo nemůže přežít a tak to radši nezkoušejí ani u vylepšených, kteří by to možná přežili.

Když jim teda mažou paměť něco okolo dvou let... Museli nás napanout s tím že měli změněné vzpomínky a..a..a.... Kurwa. Nemůžu přeci ublížit lidem který za nic nemůžou. Vždyť to stejné se dělo i mně! Al...

,,Co tu poleháváte! Rychle nám pojďte pomoct! Musíme jedou provždy zničit Mortag!" Křikla Anna a já se začala vzpamatovávat z šoku. Pro sebe jsem se usmála, tohle je ta Anna kterou znám. S Wandou, která si asi přečetla myšlenky jsme se zvedly ze země a chtěla jít za nima, ale zastavilo mě něčí odkašlání.

,,Uhm asi jsem něco prospal co?" Řekl ještě lehce ospale Tony.

,,Vysvětlím vám to později, teď musíme jít" Řekla jsem a pomohla vstát Tonymu.

,,Neměla bys tu být" Řekl mi se starostí v očích.

,,To bys ale musel nebýt takový jelito" Ušklíbl se na tátu Clint. Tony si pro sebe jen něco zabrblal, ale vzal si nějakou zbraň a stejně jako ostatní, byl už alespoň z části připravený na boj, který by měl tohle všechno jednou provždy ukončit.

Vyběhli jsme z místnosti s Annou v čele a já byla hned vedle ní. Zřejmě moc dobře věděla kde na nás 'čekají' a tak jsme párkrát odbočili a po cca 5 minutách bloudění, jsme se dostali do obrovské haly, kde bylo asi 300 agentů Mortagu.
Anna mi 'nenápadně' podala komunikátor a soudě podle toho, jak se všichni začali 'nenápadně' drbat za uchem, jsem usoudila, že ho dostali i ostatní. S Natashou jsme protočili oči a normálně si komunikátor dali do ucha.

Chvilku nikdo nic nikdo nedělal jen jsme se na sebe nenávistně koukali do doby než z řady vystoupil Jack. Jack je něco jako Fury s oběma očima, prostě to tady řídí a všichni se ho bojí a je mu okolo 30.

,,Ještě máte šanci se vzdát. Můžete se přidat k nám. Každý se někdy špatně rozhodne a my jsme schopni vám to vše odpustit. Pak už nebude cesty zpět" Pronesl a při tom se neustále koukal na mě. To si myslí že zradím svoji rodinu?!

,,Neměli bychom to říkat my tobě?" Uchechtla jsem se a sledovala každé jeho sebemenší pohnutí. Bylo na něm vydět že se bojí, ale musím uznat že herec by to byl opravdu dokonalý.

,,Ach ano, Stárková. Co ti to ta čarodejnice udělala s tou hlavou? Asi ti musela vymazat vzpomínky a dát ti tam jiné. Víš oni tě chtěli zabít za to že ti Hydra dala superschopnosti, ale my jsme tě zachránili, nav..."

,,LŽEŠ!!" Vykřikla jsem.

,,Byla jsme tvá rodina" Podíval se na mě a v očích se mu zaleskli slzy. Počkat co? slzy? On někdy kvůli něčemu brečěl?

,,Neposlouchej ho" Řekla Natasha a dala mi ruku na rameno.

Najednou jsem najednou vidla všechny ty hezké vzpomínky které jsem s Jackem a s ostatními zažila, ale vzpomínky na to jak mě Avengers mučili. Najednou jako by mi někdo vyměnil mysl a já měla zcela jiné vzpomínky než jsem do teď měla. Najednou jsem ale ucítila jak se mi tyhle vzpomínky z hlavy znovu vymazávají a nahrazují je ty, které jsem tam měla do nedávna. Najednou jako by se ty dv reality začali mezi sebou hádat a mě začala příšerně třeštit hlava až jsem se a ni musela chytnout a kleknout si. Očima jsem začala bloudit po místnosti a všima si Camerona který měl okolo ruky fialovou mlhu. Cameron měl za úkol mě vždycky dostat do njaké místnosti, kterou mu nařídili lidi nad ním a choval se ke mně, jako k věci. Nadával mi, strkal do mě a za většinu modřin, které se nacházejí na mém tělě, může on. Všechno mi to došlo, Cameron se snaží mi do hlavy vecpat ty lži a Wanda se ho snaží odehnat, ale bohužel si neuvědomuje jak moc je to pro mě bolestivé.

Natáhla jsem třesoucí se ruku a vyslala na Camerona plamen, který ho zpálil na popel. Bolest ustala a já si znovu za pomocí Natashy postavila, která aniž bych si toho všimla u mě seděla a přidržovala mě. Jack se zamračil a následně povzdechl a sklopil pohled k zemi.

,,Jak tedy chceš" Řekl děsivým hlasem a rukou vyslal signál na své agenty, které se proti nám rozeběhli.

~

Já jsem to ale zlý človíček co? Alespoň se můžete těšit na další kapitolu:)