Vylepšená || FF Avengers cz

17. cvičení schopností

Ráno jsem se probudila až kolem desáté a rovnou jsem šla do kuchyně pro něco k jídlu.

,,Dobré ráno" Pozdravila jsem Clinta, který seděl v obýváku s ranní kávou a chlebem s máslem.

,,Doblé láno" Zahuhlal s plnou pusou. Protočila jsem oči a vzala jsem si pomerančový džus, se kterým jsem si šla sednout vedle Clinta.

,,Kde jsou všichni?" Zeptala jsem se když mi došlo, že je tady až pedezdřele velké ticho.

,,Odjeli na misi vrátí se do večera. Já tu zůtal abych tě pohlídal" Vyprskla jsem džus který jsem pila a on se mi začal smát! Ano čtete správně! Co je vtipného na tom že mám teď moje oblíbené tričko s jednorožcem od džusu!

,,Co!? Vždyť měli jet až zítra!" Řekla jsem a vstala od stolu.

,,Jo ale věděli, že by jsi je nepustila"

,,Agrrr.. Dobře a tu spoušť uklidíš ty. Můžeš za to ty, měli jste mi to říct" Než stihne něco namítnout tak utíkám do svého pokoje. Sednu si na postel a jen koukám na zeď jako na svatý obrázek. Myšlenkama jsem zabloudila k téhle velké plechovce s okny a tak jsem si vzpoměla, že je tady vlastně ta tělocvična pro Avengers a vylepšený a že ještě neumím požívat mojí novou superschopnost. Použila jsem jí jenom jednou a jsem ráda, že ikdyž jsem měla vygumovaný mozek jsem byl moc velký srab na to tu schopnost použít. Vstala jsem a namířila si to k tělocvičně.

Vešla jsem dovnitř velkými kovovými dveřmi a mě se vyskytl pohled na obrovskou místnost z kovu. Na levé straně bylo několik terčů, na pravé straně byly 2 boxovací pytle vedle kterách byly 3 regály s pomůcky ke cvičení.

Sedla jsem si do prostřed tohohle kovového kontejneru, zavřela oči a začala se soustředit. Soustředila jsem se na teplo v mém těle a pokusila se ho dát do dlaní. Se škubnutím jsem otevřela oči a začala se usmívat od ucha k uchu. Na mých rukou se rýsoval černý oheň, aníž bych odstranila oheň z mých dlaní jsem se postavila a hodila ohnivou kouli na jeden z terčů. Terč okamžitě obklopil černý oheň a já se neubránila ještě většímu úsměvu. Úsměl mě ale rychle přešel když jsem si všima, že začíná hořet i druhý terč. Vytřeštila jsem oči a tak trochu si uvědomila, že jsem si měla připravit hasičák.

Můj pohled sklouznul ke dveřím, ze kterých vybíhal spocený Clint i s hasičákem. Ihned přiběhl k teď už 3 hořícím terčům a zčal je hasit. Terče se mu povedlo uhasit a s naštvaným a zároveň pobaveným obličejem se ke mně otočil.

,,Už asi chápu proč Stark chtěl, aby tu s tebou někdo zůstal" Ušklíbl se na mě a já se nevinně pousmála.

,,Mohla jsi mi říct, byl bych tu s tebou a dohlížel na tebe, mohlo se ti něco stát" Posmutněl.

,,Proč všichni zapomínají na to, že už jsem dospělá! Já se umím o sebepostarat! Nejsem malá, tak se ke mně tak všichni přestaňte chovat!" Nahrnuly se mi do očí slzy. Bylo toho na mě poslední dobou moc. Celý můj život je ve zkratce jen útěk, boj, schovávání, pokusy a křik. Křik nevinných, který jsem nedokázala zachránit, nebo jsem byla dokonce já vrahem. Jakmile Clint spozoroval slzy na mých tváří tak si mě ihned přitáhl do obětí a odmítal mě pustit. Uvolnila jsem se a nechala slzám volný průběh.

~

Nevím co se stalo, ale probudila jsem se v posteli. Že bych se naučila telportovat? Nebo spíš Clinta unesli mimozemšťani a protože nechtěli abych si to pamatovala mi vymazali paměť a dali do postele kdybych si náhodou vzpomněla, tak abych si myslela že to byl jen sen? Kdo ví? Podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly přesně pět hodin večer. Sice bych se tu ještě ráda válela, ale můj žaludek se ozval. Asi se mu nelíbylo, že jsem dneska kromě pomeraněového džusu, který stejně skončil na stole a mém oblečení ještě nic nejedla ani nepila. Loudavým krokem jsem se vydala do kuchyně, kde jsem si vzala jablko a vypila 2 skleničky vody. S nakousnutým jablkem jsem si šla sednou do obývíku, kde se Clint díval na nějaký romantický film (Schválně kdo ten film pozná, odpovědi pište do komentu hraje se o zlatého bludišťáka).

,,Co to dělá?! Proč si připravuje svůj vlastní pohřeb?!!" Polekaně jsem sebou cukla. Ačkoliv Cint úplně všechny filmy komentoval a parodoval, ještě furt jem si na to nezvykla. Jen jsem pobaveně zakroutila hlavou a dál sledovala Clinta, který si utíral slzy do kapesníku a dál nadával na hlavní postavu.

,,Tak ji už konečně polib! Konečně! Cože?!? On umírá?! Proč?? NÉÉÉ!!" Dále komentoval děj filmu a já se začala smát ignorující fakt, že to je jeden z nejdojemnějších a nejsmutnějších filmů který znám.

,,Nesměj se mi" Zamračil se na mě a rozbrečel se. Vyvolalo to ve mně další výbuch smíchu, který jsem pokusila skrýt kašláním a Clinta obejmula. Právě mi na rameni brečí člen Avengers.

,,Kde jsou? Neříkal jsi že mají být zpět do večera?" Zeptala jsem se když už na televizi běželi jen titulky.

,,Vždyť je jen..." Zarazlil se a podíval se a displej svého telefonu. ,,No do prdele, kde jsou? Běž spát. Jestli se do rána nevrátí vyrazíme jim na pomoct"

,,Zase jim zachraňovat zadky? Proč ne? Ale nebylo by rozumnější vyjet už dneska, když ti říkali že do večera budou zpět?"

,,Ne, Možná jen získávají víc informací. Nechci aby byl na mě Stark naštvaný, že jsem tě tam bezdůvodně vytáhl" Jen jsem protočila oči a se sušenkama v ruce jsem se vydala směr můj pokoj. ,,Dobrou!" Zakřičela jsem už na chodbě hned vedle obýváku a kuchyně a šla jsem do svého pokoje, kde jsem si snědla sušenky a během chvilky usnula.