Princezna Zmijozelu

Počátek všeho

Již 11 let žila Juliet se svým bratrem u tety, strýce a jejich syna Dudleyho. Ani jeden neměli rádi Juliet a jejího bratra Harryho a naopak Harry ani Juliet neměli rádi svou náhradní rodinu. Teta Petunie však nechovala takovou nenávist k Juliet, i když ji moc nemusela. Nahrazovala jí totiž holčičku, kterou si vždy přála, takže to Juliet měla o trochu lepší než její bratr. Toho že srdce nenáviděla i Petunie, teda aspoň si to myslela.

O rodičích sourozencům nikdo nikdy nic pořádně neřekl. Když se zeptali, jak rodiče zemřeli, odpovědí jim bylo, že umřeli při vážné autonehodě, když se naopak zeptali, co jejich rodiče dělali, nikdo jim už vůbec nic neřekl a tak se oba dva naučili nezjišťovat informace o svých rodičích, i když je to dost zajímalo. Vždyť to byla jejich rodina.

V den Dudleyho 11 narozenin měli, nečekaně jako vždy, zadanou práci. Juliet musela zabalit všech 36 dárků, a to ke všemu je musela několikrát přebalit, a Harry měl udělat vydatnou snídani. ,,A opovaž se něco připálit!" neodpustila si poznámku teta Petunie. Harry jen zamumlal něco na způsob, že rozumí. Strýc Vernon mezi tím seděl v křesle, četl noviny a přitom stihl ještě peskovat Juliet. ,,Podívej se! Vždyť to je zabalený, jak když bych to vytáhl krávě z huby. Koukej to přebalit!" Juliet místo odpovědi jen protočila očima, protože to přebalovala už po páté. Zrovna když se jí krabice podařila dozabalit, vběhl do obývacího pokoje Dudley. ,,Á, tady je můj sladký oslavenec Dudlík" začala se hned rozplývat teta Petunie. Strýc Vernon naznačil Juliet, ať jde okamžitě pryč. Juliet se tedy poslušně zvedla a šla pryč. Bohužel si nevšimla, že jí Dudley nastavil nohu a tak spadla na skříňku a shodila vázu. ,,Co děláš, ty nemehlo!" vykřikl strýc a Dudley se dal do smíchu. Juliet neodpověděla, jen v očích se jí zableskl vztek. ,,Mazej to uklidit a opovaž se ještě něco rozbít! My tě tu živíme, odtrhujeme si kvůli tobě sousta od úst, a ty se nám takhle odvděčíš?!" Juliet nic neříkala a radši pomalu odešla pro smetáček, aby uklidla střepy. ,,Jakto, že jich je jen 36?!" Slyšela, jak se rozvztekal Dudley. ,,Loni jsem jich měl 37!",, Ale tyhle jsou daleko větší" snažil se zklidnit svého syna Vernon. ,,Ale loni jsem jich měl 37!" Vztekal se dál Dudley. ,, Zlatíčko, tak víš co? Dneska půjdeme do ZOO a při cestě ti koupíme 2 další dárky" slibovala teta Petunie a překvapivě to zafungovalo. Harry se u sporáku jen nenápadně usmál. Pak se natáhl pro talíře a šel podávat snídani. Mezi tím se vrátila i Juliet se smetáčkem a začala po sobě uklízet střepy z rozbité vázy.

Když rodina Dursleyových spolu se svýma dvěma svěřencema dorazila do ZOO, Petunie s Dudleym se vydala koupit lístky. Mezi tím dal Vernon kázání sourozencům. ,,Varuju vás. Jestli něco provedete, tak si mě nepřejte. Rozumíte?!" Oba sourozenci přikývli. Dál už si jich Vernon nevšímal, protože se vrátila Petunie s Dudleym a nesli lístky.

Harry se spolu s Juliet držel vzadu. Přemýšlel, kdy viděl naposledy svou sestru se aspoň trochu usmát. On se sem tam usmál, protože nic jiného mu nezbývalo, ale ona byla po celou tu dobu vážná. I zde se netvářila šťastně. Na radosti nepřidávalo ani její oblečení. Už od mala nosila pouze tmavé věci, tedy převážně černé. Harryho zajímalo proč, ale bál se zeptat, tak radši šel poslušně dál.

Harry se zastavil vedle Dudleyho, který se díval na hada. Had akorát odpočíval, takže mu bušící Dudley byl úplně jedno. Dudley po chvilce se zavrčením odešel a Harry tam zůstal stát sám. Dál pozoroval hada, který pospával. ,, Omlouvám se. On neví jaký to je být celé dny na očím lidím, kteří ti buší na sklo," řekl Harry. Had při jeho slovech se napřímil a vypadalo to, že ho naslouchá. ,,Ty mně rozumíš?" Zeptal se s údivem Harry. Had pokýval trochu hlavou.,, Ty mluvíš s lidmi často?" Pokračoval dál ve vyzvídání Harry. Had tentokrát hlavou zakroutil. V tu chvíli k nim přiběhl Dudley. ,,Mami! Tati! Podívejte!" Začal volat. Hadovi se to moc nelíbilo. Harrymu bylo hada líto a zároveň měl od rána pořádný vztek. Najednou se však stalo něco, co bylo pro něho záhadou. Sklo v teráriu zmizelo a jeho bratranec spadl do vody v teráriu. Had neváhal ani vteřinu a odplazil se pryč. Než se ale stačil odplazit, zastavil se před Harrym. ,, Děkuji" zasyčel a plazil se pryč. Dudley se zvedal pomalu z toho jezírka, co bylo v teráriu a už už chtěl jít pryč, ale nemohl. Byl za sklem v teráriu. Začal panikařit. Bušil na sklo a volal:,, Mami!Tati!" Petunie a Vernon běželi rychle k teráriu, ve kterém byl jejich syn. Bohužel se kolem nich seběhlo ještě několik lidí. Harry se začal smát. To však neměl, protože si toho všiml jeho strýc a naštvaně se na něho podíval. Harry polkl a přestal. Poté se rozhlédl kolem. Jeho sestra stála opodál a měla pořád ten smutný výraz.

O hodinu později již vystupovali před jejich domem. Dudley byl zabalen v dece a jeho matka ho objímala. Juliet mu musela odtáhnout z auta 2 dárky, které si ještě vydupal. Harry otevřel dveře, za ním hned šla jeho sestra a hned po ní vešel strýc Vernon. Chytil Harryho za límec a začal na něho prskat. ,,Co si to dovoluješ? Chovat se takhle k našemu Synovi..." Víc už Juliet radši neslyšela. Dárky položila k těm ostatním a šla uvařit čaj. Než se dovařila voda, Juliet se dívala z okna. Strašně moc by chtěla jít pryč a už se nikdy nevrátit, ale copak mohla? V tu chvíli ji zabolela práva ruka. Juliet jemně sykla bolestí a podívala se na svou ruku. Pak se jí ale přišlo podívat ven a nevěřila svým očím. K jejich domu letěly dvě sovy a každá něco svírala ve svých pařátcích. Z údivu ji vyrušilo až cvaknutí varné konvice, ve které se právě dovařila voda. Rychle připravila konvici, do které dala čaj a zalila ho vodou. Na tác dala tři podšálky, tři lžičky a samozřejmě tři šálky na čaj, také přidala cukřenku a nakonec vytáhla čajový pytlík a mohla dát konvičku, teď už s hotovým čajem, na tác. Celý tác pak zanesla na konferenční stolek, u kterého seděl již strýc a jeho choť. Teta Petunie se na ni, jako vždy když udělala něco správně, jemně usmála. ,,Mám udělat ještě něco, nebo mám prozatím volno?" Zeptala se poníženě. V tu chvíli přišel Harry s poštou a za ním hned Dudley, který se mezi tím převlékl a učesal. Harry položil obálky na stůl před strýce, ale jednu si nechal. Byla zvláštní. Na dobu, ve které žili, byla již staromódní. Harry ji začal otevírat, ale naneštěstí si toho Dudley všiml. Vytrhl Harrymu dopis z ruky a začal křičet. ,,Harry dostal dopis! Podívejte!" A podal ji svému otci. Ten strnul, když zjistil, co to je za dopis. Zvedl se a hodil ho před Harrym do krbu. ,, Žádné dopisy ti chodit nebudou!" Řekl a znovu se posadil.

Mezi tím se Juliet nenápadně vypařila. Chtěla být chvíli sama a tak se vydala do svého pokoje. Narozdíl od Harryho, který bydlel pod schody, dostala pokoj, který byl ve skutečnosti druhá ložnice Dudleyho, kterou dostala samozřejmě díky tetě.
Juliet se tedy vydala do svého pokoje. Když však šla kolem domovních dveří, schránka se otevřela a na rohožku spadl dopis. Juliet se zastavila a sebrala ho. Potom ho otočila, aby zjistila, pro koho takhle staromódně zabalený dopis s pečetí je. Byla velmi překvapená, když zjistila, že je pro ni. Rozhlédla se, jestli ji někdo nepozoruje a potom se vydala do svého pokoje. Když zavřela dveře, opatrně ho otevřela sedajíc si na postel. Obálku položila vedle sebe a papír, který byl v ní rozevřela.

Vážená slečno Juliet Lily Potterová

S potěšením Vám oznamujeme, že jste byla přijata na školu čar a kouzel v Bradavicích.

Zde najdete seznam věcí, které budete potřebovat...

Se srdečným pozdravem

Minerva McGonagallová

Juliet nemohla věřit svým očím. Znovu a znovu si ten dopis četla. Nevěděla jak má reagovat. Vždyť to je za čtrnáct dní, myslila si. Studená ruka ji pohladila po tváři. Juliet se tím směrem otočila. ,, Máš pravdu. Jsem ráda, že budu moci být u toho,",,Ty o tom něco víš?" zeptala se Juliet. Juliet měla totiž jednu schopnost, o které nevěděla, kde se vzala - mluvila se svou mrtvou matkou. Viděla ji. Viděla jejího ducha, který teď seděl vedle ní. Místo odpovědi na otázku své dcery jen přikývla. ,,Proč jsi mi o tom nic neřekla?" ptala se Juliet, která se zvedla a šla uklidit dopis do svého kufříku, aby o něm nikdo nevěděl. Matka jen vzdychla. ,, Chtěla jsem, aby sis na to přišla sama. Nikomu o tom ale neříkej. Jen svému bratrovi," nakázala jí matka před tím než zase zmizela. Poslední větu Juliet chápala až moc dobře. Lidé by ji měli za blázna a bratrovi je dost velká pravděpodobnost, že dopis přijde taky, ale zatím se o tom před ním zmiňovat nebude.