Princezna Zmijozelu

Příčná ulice

Harry, Juliet a Hagrid se procházeli po Londýně. ,, Hagridem, kde koupíme všechny ty věci do školy?" zeptala se po chvilce Juliet. ,, Vždyť v Londýně nic takového nesezeneš," přitakal Harry. Hagrid se zastavil před jedním starým domem. ,,Pokud víte, kam jít, tak to tu seženete," usmál se na děti Hagrid a otevřel dveře. Harry s Juliet se tedy vydali nejistě za ním.

Když se trochu rozkoukali, zjistili, že jsou v jaké si, staře vypadajícím hostinci. Hagrid se zastavil až u baru. ,,Á, Hagride. Co tady děláte?" přišel za Hagridem jakýsi člověk ve fialovém turbanu. ,,, Dobrý den, profesore. Ále, vyřizuju tady nějakou věc pro profesora Brumbála." odpověděl profesorovi Hagrid. ,,Harry, Juliet, to je profesor Quirrell. Bude vás učit obranu proti černé magii" představil profesora Quirrella Harrymu a Juliet. ,, Vždyť to je přeci Harry Potter!" Ozval se z ničeho nic jeden z hostů. ,,Harry Potter" ozývalo se hostincem. ,, Vítejte zpátky, pane Pottere," přišla přivítat Harryho nějaká stařenka a nebyla jediná. Takhle ho přišli přivítat asi ještě 3 nebo 4 hosté, ale nikdo si však nevšiml Juliet. Ta nechápala, proč ji všichni ignorují, ale rozhodla se po tom nepátrat. Postavila se vedle Hagrida, který jí položil jednu ruku na rameno. ,,A toto musí být...",,Juliet." Skočil do řeči profesorovi Hagrid. Juliet se trochu usmála. Profesor s úsměvem pokýval hlavou, na znamení, že ho těší. ,,Uvidíme se v Bradavicích. Zatím nashledanou," rozloučil se profesor a šel pryč. ,,Harry, půjdeme," oznámil Hagrid Harrymu a s Juliet hned v závěsu se vydal na druhou stranu hostince.

Z hostince vyšla naše trojce zadním vchodem. Před nimi se však objevila zeď. Hagrid, který celou dobu nesl deštník, zaklepal na pár cihel a zeď se rozestoupila. Před nimi se objevila velmi staromódní, ale zato rušná ulice. ,,Vítejte v Příčné ulici. Zde seženete všechno, co potřebujete," řekl Hagrid a vydal se do Příčné ulice. ,,Ale Hagride, my nemáme žádné peníze," řekl Harry Hagridovi. ,,Copak jste si mysleli, že vám rodiče nic nenechali? Půjdem ke Gringottům." Odpověděl Hagrid a svižným krokem se vydal k budově přímo naproti nim.

Hagrid otevřel dveře velkého domu a vyšel dovnitř. Za ním vešli i Harry s Juliet. Byla to velmi elegantní budova. Většina věcí byla pozlacena. Panovalo v ní prazvláštní ticho. Trojce vešla do velkého sálu, kde byla udělaná široká ulička na průchod a kolem ní byly rozestavěny vysoké stoly, za kterýma seděli prazvláštní tvorové. Tvorové byli malí se špičatýma ušima. Zároveň působili tak nepřátelsky, až Juliet přeběhl mráz po zádech. Hagrid šel pomalu uličkou až na konec. ,,Hagride, co jsou zač?" Zeptal se potichu Harry. ,,To jsou skřeti. Dávejte si na ně pozor, jsou mazání, ale na druhou stranu je to tu to nejbezpečnější místo, kde byste si mohli něco uložit nebo schovat," řekl Hagrid. Když domluvil, tak se zastavil. Před ním se tyčila obrovská katedra za kterou seděl starý skřet, který je ignoroval. ,, Promiňte," začal Hagrid, ,,pan Potter a slečna Pottrová by si chtěli něco vyzvednout ze svých trezorů," řekl Hagrid. Skřet se na ně podíval, odložil pomalu brk, kterým před tím něco podepisoval, a změřil si sourozence pohledem. ,,A mají pan a slečna Potterovi své klíče?" To se Juliet i Harry zarazili. Žádné klíče neměli. Podívali se vyděšeně na Hagrida. Ten však šmátral ve svém kabátu a potom vytáhl klíče. ,, Ještě bych potřeboval do víte jakého trezoru. Jde o tam tu záležitost," řekl polohlasně Hagrid, který se naklonil ke skřetovi. Ten jen přikývl. ,, Pojďte prosím za mnou," vyzval je a sám cupital někam dozadu.

Juliet, Harry, Hagrid a skřet jeli ve vozíku po kolejích v podzemní jeskyni. Ani ona a ani její bratr nechápali, co tady v podzemí dělají. Najednou se zastavili u nějakého ,,útesu," který se v jeskyni nacházel. Skřet, a hned za ním v závěsu Hagrid s dětmi, vylezli z vozíku. ,,Trezor číslo 687, pane Pottere" řekl skřet směrem k Harrymu a ten hned pochopil, že to je jeho trezor. Skřet ho otevřel a Harry, ani Juliet nemohli věřit svým očím. ,, Slečno Potterová, pojďte prosím za mnou." vyzval skřet Juliet. Ta šla poslušně za ním. ,,Trezor číslo 688" řekl o  kousek dál skřet a otevřel ho. Na Juliet padlo úplně stejné překvapení jako na Harryho. Koukala na hromadu zlata. Na nic nečekala a vešla kousek do trezoru a vzala si nějaké peníze. Když si myslela, že jich má dost, vystoupila z trezoru a skřet ho zavřel. Když pak došli k Hagridovi a Harrymu, skřet zavřel i jeho trezor.

Při cestě zpátky se ještě jednou zastavili u jednoho útesu. Skřet vystoupil a automaticky vystoupil i Hagrid s Juliet a Harrym. Skřet otevřel trezor, ale k Julietině a Harrymu údivu byl dočista prázdný a přesto si z něho něco Hagrid vzal. ,,Nic jste neviděli," řekl dětem přísně Hagrid. Harry a Juliet nejistě přikývli.

Když vyšli z banky, Hagrid se zeptal, co všechno potřebují. Harry vytáhl svůj dopis a začal číst seznam věcí, které jsou potřeba nakoupit do školy. Hagrid je vedl od krámku ke krámku. Pomáhal jim vybrat učebnice, radil jim, jaké oblečení je dobré si koupit, jestli jim bude stačit jeden pár nebo více párů bot. Když už měli všechno ze základních věcí nakoupené, zbývala jen jedna poslední věc.,, Máte už všechno?" Zeptal se Hagrid a Harry zakroutil hlavou. ,, Zbývá ještě kouzelnická hůlka," řekl Harry. ,, Běžte k Ollevanderovi. Lepší krámek na nákup hůlek nenajdete,",,Ty nepůjdeš s náma?" divila se Juliet. ,,Ne, musím ještě něco zařídit," řekl tajemně Hagrid. Kousek ještě šel se sourozencema a pak se od nich odpojil.

Harry otevřel dveře do obchůdku a hned za ním vešla Juliet. ,, Dobrý den," pozdravila Juliet. Za chvilku k nim přicupital starý pán. ,,Á, pan Harry Potter," řekl a potom se otočil na Juliet ,,a slečna Juliet Potterová. Jako byste rodičům z očí vypadli, teda vy,pane Pottere, vy jste celý otec, teda až na ty oči. Ty máte po matce, a vy, slečno Potterová, vy jste celá matka, až na ty tmavé vlasy," neodpustil si přirovnání Ollevander, ale pokračoval dál ,, dodnes si pamatuji, jak si tady vaši rodiče kupovali své první hůlky. Vy první, pane Pottere," řekl, když z jednoho regálu vytáhl jednu krabičku. ,, Prosím," řekl Ollevander, když otevřenou krabičku podával Harrymu. Harry si ji vzal do ruky a nechápavě se koukal na pana před sebou. ,,No, mávněte s ní," řekl Ollevander. Harry s ní poslušně mavnul a pár šuplíčků s papíry vypadlo na zem. Harry s leknutím položil hůlku zpět.,,Ne, tuto rozhodně ne," řekl Ollevander a šel pro jinou. Tentokrát, když s ní Harry mávl, rozbil vázu. ,, Mám nápad," řekl Ollevander a odešel někam dozadu. Harry se na chvilku otočil na Juliet, která si mezi tím prohlížela obchůdek. Za chvilku se pán vrátil. ,, Zkuste tuto," řekl podávaje Harrymu další hůlku. Harry ji vzal do ruky a v tu chvíli se hůlka rozsvítila a ve vzduchu byla cítit magie. Juliet se podívala na bratra. ,,Cesminová s jádrem z ocasního péra fénixe. Byly celkem dvě. Jednu jsem již kdysi prodal člověku, který dokázal velké věci. Strašné, ale velké. Velké věci můžeme tedy očekávat i od vás," řekl Ollevander. Potom si Harry zaplatil hůlku a Ollevander pokynul Juliet.,,A teď vy, slečno. Zkuste si tuto," podal hůlku Juliet. Byla to jedna z těch, kterou si zkoušel bratr. Stejně jako u bratra, hůlka odmítla Juliet poslouchat, druhá byla to samé. Když to však takhle pokračovalo dál, u páté hůlky se Ollevander pořádně zamyslel. ,,Vy jste teda tvrdší oříšek, než jsem si myslel, slečno" řekl Juliet a odběhl do zadu. Za chvilku se vracel ještě se dvěma krabičkama. ,,Zkuste tuto," podával Juliet další hůlku. Juliet s ní mávla a omylem vysklila jedno z oken. V tu chvíli tam přišel Hagrid. ,,Dobrý den. Harry, to je pro tebe," řekl Harrymu, kterému podával klec s bílou sovou. ,, Děkuju, Hagride," usmál se Harry. Všiml si, že Hagrid má ještě jednu, ale černou. To bude pro Juliet, pomyslil si. ,,Tak jak?" Zeptal se Hagrid. ,,Já hůlku mám a ségra zkouší, teď už 7" řekl Harry. Hagrid se dost podivil, protože hůlka není zas až tak těžká na výběr, protože má většina lidí stejnou. Na Juliet už bylo vidět, že nedává moc velké šance. ,,Zkuste ještě tuhle," podal Juliet Ollevander hůlku, která byla celá černá. Juliet si ji vzala už bez naděje. V tom se však rozzářila stejně, jako před tím její bratr. Juliet se usmála úlevou. ,,Takhle náročného zákazníka jsem tu měl před 10, možná už 20 lety. Dubové dřevo a blána z dračího srdce. Silná a mocná to hůlka." řekl Ollevander. Juliet zaplatila a otočila se na Hagrida a Harryho. ,,To je pro tebe, Juliet," podával Hagrid druhou sovu Juliet. Juliet se rozzářila jako sluníčko. Vzala si klec a podívala se do očí toho opeřeného stvoření. ,, Děkuji, Hagride." Potom se otočila. ,,Moc se omlouvám za to, co jsme tu provedli," řekla omluvným tónem směrem k Ollevanderovi. Ollevander se jen usmál ,,to nevadí."