Princezna Zmijozelu

Obrana proti černé magii

Draco naštěstí dopadl dobře a Juliet se tím pádem trochu ulevilo. Dnes však měli mít ještě hodinu Obrany proti černé magii, na kterou se ani moc netěšila. Bylo to z toho důvodu, že na ni měli profesora Lupina. Na hodinu se nezvykle loudala. Bylo jí jedno, že přijde pozdě.

Hodina již začala, když Juliet vešla do třídy. ,,Ridikulus," slyšela Juliet říkat celou třídu, když vcházela dovnitř. ,,Á. Tak tady jsi, Juliet," všiml si jí hned Lupin a Juliet protočila místo odpovědi očima. ,,Smím vědět důvod tvého pozdního příchodu?" zeptal se jí Lupin a celá třída se na ni otočila. ,, Prostě se mi sem nechtělo," procedila mezi zuby Juliet. Zmijozelští studenti se začali smát. ,,Prosím ticho. Pozdní příchody máš v genech, tak víš co? Pojď sem a ukážeš nám, jak použít kouzlo Ridikulus v praxi. Toto kouzlo..." ,,Se používá proti bubákům, to vím. Nechcete mi spíš říct něco, co nevím," odsekla mu Juliet, které se ani trochu nelíbila představa, že ukáže třídě to, čeho se bojí nejvíc. ,,Dobře, dobře," řekl až s podivným klidem Lupin. ,,Tak nám pověz, čeho se bojíš nejvíc," vyzval Juliet. ,,To kdybych věděla," řekla Juliet. Lupin si povzdechl. ,,Až napočítám do tří, skříň se otevře a ty se zkusíš svého bubáka proměnit na něco vtipného," vysvětlil stručně budoucí postup Lupin. ,,Raz, dva, tři," napočítal profesor obrany proti černé magii a skříň se otevřela. Celá třída utichla, když neviděla nic jiného, než prázdnou skříň. I Lupina to zarazilo. Po chvilce se však bubák ukázal, ale ve velmi překvapivé pohodě. Lupin stál jako zařezaný. Harry vystoupil z řady s otevřenou pusou.

Proti Juliet stála její matka, která se na ni usmívala. Juliet stála, jako by byla stromem a bez hnutí ji pozorovala. ,,Jsi stejná, jako já, Juliet, já to vím," mluvila k ní tichým a příjemným hlasem. Juliet po chvilce sáhla po hůlce. Vytasila ji před sebe a chvilku tam tak stála. Bubák, který byl přeměněn na její matku, na ni pořád mluvil. ,,Avada..." začala šeptat Juliet. Pak si však všimla, že se k ní vydal Lupin. ,,Ridikulus," řekla nakonec. Bubák se k Nevilově nelibosti změnil ve Snapea s vánoční čepičkou na hlavě. Potom se hned otočila a rázným krokem odešla ze třídy. Cítila na sobě zvláštní pohledy svých spolužáků, ale bylo jí to jedno. Chtěla z té místnosti co nejrychleji vypadnout a to také hodlala udělat.

Zabouchla za sebou dveře a svižným krokem se vydala tam, kam mířila vždy, když měla vztek na celý svět-na astronomickou věž. Při své chůzi, která byla malém během, skoro nabrala několik studentů, kteří se na ni nechápavě dívali. Juliet to bylo úplně jedno. Chtěla být co nejdříve pryč od lidí, kteří jí připomínali už jen pohledem to, co před chvílí zažila.

Vyběhla po schodech na věž a když se ujistila, že je tam sama, sundala si brašnu a hodila s ní o sloup. Brašna se otevřela a všechny učebnice z ní vypadly. Juliet to neřešila. Nechtěla být tou, za kterou byla považována. Nechtěla dělat to, co druzí od ní chtěli nebo očekávali. Chtěla být prostě jiná. V něčem vynikat, jenže s tím, když jí všichni připomínali, jak je rodičům podobná, to moc nešlo. Tedy většinou jí přirovnávali k matce.

Juliet si sáhla na krk. Pak si uvědomila, co má na krku. Byl to řetízek, na kterém byl křížek. Ten dostala od Hagrida, když se s ním poprvé viděli. Byl údajně po její matce.

Chvilku si s ním jen tak prohrávala. Potom však bez rozmýšlení a bezmyšlenkovitě si ho z krku strhla a hodila ho z věže. Ani se za ním nepodívala. Otočila se na podpatku a vydala se posbírat učebnice, které jí vypadly z brašny. V hlavě jí zněl hlas její matky, který však, jako většinou, úspěšně ignorovala. Rozhlédla se ještě po vršku věže a pomalu se vydala zpět. Teď však již nijak nespěchala. Obrana proti černé magii byla poslední hodina toho dne a tak už měla volno...

Po tom incidentu, který v podstatě ani incidentem nebyl, s bubákem se na Juliet začali spolužáci dívat trochu jinak. Po nějaké době se k tomu přidal samozřejmě i zbytek školy. Jediný, kdo se za tím snažil vidět něco jiného byl Draco. Snažil se s Juliet normálně bavit, což se mu oproti ostatním dařilo celkem dobře, však přesto to už nebylo tak, jako dřív. Na většinu hodin s profesorem Lupinem se ani neuráčila přijít a pokud už přišla, Lupin se jí radši na nic neptal.

Vánoce se rychle blížili. Venku byl již napadaný sníh a studenti Bradavické školy chodívali do Prasinek. Juliet s Harrym však nemohli, protože ani jeden neměli podepsaný papír od rodičů nebo jejich zástupců, že mohou jít do Prasinek s ostatními, takže zatímco si ostatní užívali volna, sourozenci trčely na hradě a čekali, až se ostatní vrátí.

Juliet často vídávala Harryho s Lupinem, jak si pořád o něčem povídají. Častokrát zaslechla i svoje jméno, ale bylo jí to ze srdce jedno. Za ty tři roky si už zvykla, že se o ní často mluvilo stejně tak, jako o jejím bratrovi.

,,Juliet! Můžeš na chvilku?!" zavolal za ní Lupin, když svižným krokem procházela kolem něho a Harryho. Juliet se otráveně otočila a neochotně se vydala za dvojicí, která po ní něco chtěla. ,,Chtěl jsem se zeptat, jak se máš," usmál se na ni Lupin. Juliet pozvedla ironicky jedno obočí. Lupin měl chvíli pocit, že před ním stojí naštvaný Snape, ale v holčičí verzi. Nad tou myšlenkou se oklepal. ,,Předpokládám, že to není to, co vás tak strašně zajímá, že jste mě musel zastavit," odsekla mu Juliet. ,,To máš pravdu," přiznal Lupin. ,,Chtěl jsem se zeptat, proč...nebo spíš co mělo znamenat to, když se bubák...",,Jak to mám vědět? A vůbec, co je vám do toho. Nikdy se nikdo o mě nezajímal, tak s tím nezačínejte," zavrčela Juliet a vydala se pryč. Harry s Lupinem se za ní nechápavě dívali. Poslední, co slyšela bylo to, jak Lupin říkal Harrymu, aby něho sestra náhodou nedopadla jako jejich profesor lektvarů. Juliet však musela uznat, že tak by vážně dopadnout nechtěla, takže se vrátí radši ke staré dobré osvědčené metodě pozornosti a to dělání průšvihů a problémů...