Princezna Zmijozelu

Bazilišek

Bylo již po pololetních zkouškách a pomalu nastávalo jaro. Stromy okolo hradu doslova rozkvetli. Studenti trávili většinu času venku, což Juliet pomohlo při vymýšlení pomsty na Nebelvír. Mohla si v klidu chodit po hradě a přemýšlet, jak zařídit, aby její plán vyšel a zároveň kde ho uskuteční. V tom ji napadlo, jak to zařídit. Ani nebude muset použít žádná kouzla, jen bude muset najít Hermionu a v ten pravý čas odejít.

Kde jinde mohla Juliet začít hledat, než v knihovně. Byl tu však ještě jeden problém a to byl ten, jak zařídit, aby to celé vyšlo. Přilepit celou školu k lavicím bylo daleko lehčí než toto. To už však vcházela do knihovny. Procházela pomalu mezi policemi s knihami. Skoro nikdo tu nebyl, protože si všichni užívali krásný jarní den. Juliet trpělivě procházela mezi knihovnama, než našla toho, koho hledala. ,,Hermiono," ozvala se svým ironickým hlasem. Hermiona se na ni udiveně otočila. ,,Potřebuješ něco?" zeptala se trochu vykolejeně. Juliet si mezi tím stačila všimnout, co hledala tak urputně v knihách. ,,Jak tak koukám, tak už jsi taky přišla na to, co se nachází v Tajemné komnatě za netvora," ušklíbla se Juliet a Hermiona si ji mezi tím měřila nevěřícně pohledem. ,,No, každopádně abych nezamluvila to, proč jsem za tebou přišla," pokračovala Juliet a tentokrát se tvářila vážně, což Hermionu trochu víc překvapilo. ,,Tady to by tě mohlo zajímat," řekla Juliet a podávala jí kus složeného papíru. Hermiona si ho se zaváháním vzala. Než však stačila cokoliv povědět, Juliet zmizela rychle pryč z knihovny. Hermiona rozdělala papír, který byl celý popsán poznámkami o Baziliškovi. Pak ji však zaujal pravý dolní roh, na kterém bylo napsáno: potrubí.

Možná, že se vám tento čin k Juliet nehodí, ale je pro to jednoduché vysvětlení. Svého bratra nechtěla zabít, ale když už, tak jen ponížit nebo mu nějako ublížit, ale zabít rozhodně ne.

Juliet se vydala absolvovat dlouhou cestu hradem, aby nemusela být mezi spolužáky. Mohla si promyslet věci, co se týkaly léta. S bratrem už ho rozhodně neplánovala trávit. Lezl jí už krkem. Pak jí vadila ještě jedna věc a to byla ta, že většina učitelů ji začala srovnávat s rodičema, protože ani jeden z nich se prý takto nechoval atd. Juliet tam většinou stála a přemýšlela, jestli dotyčného učitele má nějako umlčet nebo ne. Vždy se však sklonila ke druhé variantě.

Procházela dál hradem. Z rozjímání ji vytrhl až Draco. ,,Tady seš," řekl s úšklebkem. Juliet mu jeho úšklebek oplatila. ,,Tys mě hledal?" zeptala se ho ironicky. Draco se na ni povýšeně podíval. ,,Proč mám pocit, že za to, co se stalo Grangerové můžeš ty?" zeptal se, ale vypadal spokojeně. ,,Nevím, o čem mluvíš," odpověděla mu upřímně Juliet, i když tušila, o co asi jde. ,,Takže to, že se našla zkamenělá před knihovnou, o tom nic nevíš," zeptal se a pozvedl jedno obočí. Juliet se ušklíbla a zároveň se snažila nerozesmát. Bylo to kvůli tomu, že její plán vyšel a k tomu ještě to, že Draco vypadal dost komicky. ,,Jak si to udělala? To mě budeš muset naučit," řekl Draco se zájmem a pozoroval Juliet. ,,Já za to nemůžu. Možná jsem jen tomu trochu pomohla, ale nenechala jsem ji zkamenět," řekla popravdě a podívala se Dracovi do jeho ledově modrých očí. Draco se na ni nechápavě koukal. ,,Nevymýšlej si," řekl nevěřícně. Juliet si povzdechla. ,,To že je Tajemná komnata otevřená, to víš," řekla a Draco přikývl. ,,Ale co ta s tím má co dělat?" zeptal se nechápavě. Juliet se zastavila nad schody, které mířily k Hagridovi domů z prudkého kopce. ,,Tajemná komnata má s tím hodně velkou souvislost," řekla a všimla si, že si ji Draco nechápavě měří. Nic však neříkal. ,,Říká se, že v komnatě žije nějaká nestvůra," pokračovala Juliet a Draco se jí strnule díval do očí. ,,A ta nestvůra je bazilišek," dořekla Juliet a všimla si záblesku strachu v Dracově očích. Nereagoval a tak se mu to Juliet rozhodla vysvětlit. ,,Bazilišek zabíjí pohledem, avšak jestliže je Hermiona zkamenělá, tak se mu do očí nepodívala přímo. Bazilišek dokáže žít několik stovek let. Pavouci se ho bojí a tak před ním utíkají. Určitě sis všiml, že v poslední době se na chodbě objevila řada pavouků, kteří pěkně za sebou vylézali z oken ven," řekla jako kniha Juliet. Draco se po chvilce odvážil na otázku. ,,Jak se pohybuje po hradě? A proč tomu tak nebylo i loni?" Juliet si znovu povzdechla. ,,Loni byl zavřený v komnatě. Letos se však do školy vrátil Zmijozelův dědic. No a po hradě se pohybuje tím jediným místem, kde ho nikdo neuvidí," řekla Juliet tajemně. Všimla si však, jak se na ni Draco netrpělivě díval. ,,Potrubím," řekla už netrpělivě Juliet, protože ji začala rozčilovat Dracova pomalá reakce a celkově to, jak mu vše tak strašně trvalo pochopit. Když však Draco nijak nereagoval, rozhodla se Juliet odejít. Než se však stačila otočit, ozval se za nimi důvěrně známý hlas. ,,Nevíte vy dva náhodou něco o tom, proč je slečna Grangerová zkamenělá?" řekl profesor lektvarů a Juliet si nemohla nevšimnout, jak se Draco ještě víc napnul. Juliet se na svého kolejního ředitele nechápavě otočila. ,,Ne. Jak vás to napadlo?" zeptala se jako neviňátko. Draco se už odvážil taky otočit, když však uviděl Snapea, už to nezvládl a omdlel. Snape se na něho udiveně podíval a potom si změřil Juliet. Ta místo odpovědi pokrčila rameny. ,,Právě jste si vysloužila školní trest," zavrčel na ni. ,,A mohu se zeptat za co?" zeptala se Juliet trochu rázněji než původně zamýšlela. Když si všimla, že ji Snape probodává pohledem, udělala automaticky totéž. ,,Váš školní trest se tímto prodloužil a teď zmizte!" vyštěkl Snape. Juliet se rozhodla na něho ještě začernit, než se doopravdy sebrala a šla pryč.

Juliet chvíli přemýšlela, jestli se má vrátit zpět na kolej nebo jít ještě někam jinam. Nakonec se rozhodla, že se ještě jednou vrátí do knihovny. Měla štěstí, že v knihovně nikdo nebyl, protože se chtěla jít podívat tam, kam ji to lákalo ze všeho nejvíc-oddělení s omezeným přístupem. V tu chvíli ani nevěděla, kde vzala takovou jistotu, že v knihovně je sama a že ji nikdo neuvidí. ,,Alohomora" zašeptala a odemkla si dveře. V oddělení nebylo jediné okno. Všechno bylo takové temné. Juliet za sebou zavřela dveře a šla do co největší temnoty, aby ji nikdo neviděl. Když zašla za regál a zkontrolovala si, že ji nikdo neuvidí, trochu si vydechla. ,,Lumos" zašeptala a hůlka se jí rozsvítila.

Pomalu procházela mezi regály a pročítala si názvy knih. U jedné z nich se zastavila. Kniha se jmenovala Kletby černé magie. Juliet chvilku zaváhala. V tuto chvíli si nebyla jistá, jestli je její zvědavost na místě. Potom však po ní sáhla a položila jí na stolek. Pomalu jí otevřela a začala v ní listovat. Kniha nebyla moc velká, zato hodně přehledná. Nedělej to! Prosím! ozvalo se jí v hlavě. Nesnášela, když jí matka do něčeho kecala, takže udělala přesný opak. Otevřela si svou brašnu a knihu si půjčila. Potom bez rozmýšlení se vydala zpět. ,,Nox" řekla po chvilce a zkoumala, jestli je v knihovně sama. Stála tam pěkně dlouho, než se rozhodla vydat se ke dveřím z oddělení. ,,In cincinno" zašeptala znovu Juliet a dveře se za ní zamkly. Pro jistotu se rozhodla půjčit si ještě několik jiných knížek, aby měla případnou výmluvu. Poté se vydala z knihovny zpět na svou kolej.