Princezna Zmijozelu

Prázdniny

Po chvilce ucítila Juliet znovu pevnou zemi pod nohama. Bylo jí trochu špatně a motala se jí hlava. Pustila ruku Brumbálovi a snažila se trochu rozdýchat tento nový zážitek. Když se však už konečně vzpamatovala, uvědomila si, že stojí kus od jezera. Pomalu se podívala na Brumbála a ten se na ni usmál. ,,Můžeme jít?" zeptal se a Juliet přikývla.

Šli podél jezera. Nebylo moc velké, ale přesto budilo respekt. Po chvilce Juliet znovu zpozorněla. Na druhém konci jezera byl nevelký dřevěný domek. Juliet se zarazila. Brumbál si toho samozřejmě všiml a tak se zastavil a s úsměvem se na ni otočil. ,,Líbí se ti tady?" zeptal se Brumbál Juliet. Ta se s nevěřícím pohledem  na něho otočila a s úsměvem přikývla.

,,Víš," pokračoval Brumbál, když se opět rozešli. ,,Tento dům není tak úplně bez majitele. Je to můj dům, tedy jeden ze dvou domů, které mám mimo Bradavice," vysvětlil jí Brumbál a Juliet se mu v tu chvíli zdála ještě trochu víc překvapená. ,,Chci, aby to byl tvůj domov, tedy pokud sem ještě nechceš vzít svého bratra," dodal Brumbál, když pomalu docházeli k dřevěnému domku. ,,Ne, zatím ne. Třeba časem, ale teď rozhodně ne," odvětila rychle Juliet. Brumbál přikývl.
-----------------------------------------------------------
Během prázdnin zde Juliet byla povětšinou sama. Jednou do týdne ji pro jistotu přišel zkontrolovat Brumbál. Juliet to nijak zvlášť nevadilo. Byla mu vděčná, že tady může být. Za ty dva měsíce přišla na to, že les, který dům a jezero obklopoval, byl plný kouzelných tvorů. Žili v něm ať už hipogryfové, tak kentauři a v neposlední řadě i jednorožci. Kromě živých tvorů zde rostli i všemožné rostliny a dokonce i ty vzácné.

V domě byly dvě ložnice, jídelna s kuchyňkou, kousek od nich obývací pokoj s krbem, koupelna a ještě ke všemu knihovna. Tam Juliet trávila spoustu večerů. Většinou si vybrala nějakou knihu, uvařila si kakao a zapálila oheň v krbu. Potom si sedla do jednoho z křesel a začetla se do knihy. Málo kdy se však dostala k tomu, aby šla spát do postele, protože usla v křesle. Když byl úplněk, Juliet jako vždy zapálila dříví v krbu, ale vešla ven na malou terasu s dekou a knihou v ruce, sedla si na zem opírajíc se o zeď a zachumlaná do deky. Měsíc jí sloužil jako lampička. Často usla i na terase. Ráno ji probudil chlad, tak šla do domu uvařit si čaj a pak se znovu zachumlala do deky, ale tentokrát ke krbu.

Ani nevěděla jak, ale prázdniny utekly rychleji, než by si Juliet přála. Jednoho dne se jako obvykle u ní zastavil Brumbál. Vypadal však nějako zamýšleně. ,,Stalo se něco, pane profesore?" zeptala se Juliet. Brumbál se na ni otočil a po chvilce váhání promluvil. ,,Zítra se tu zastavím a přemístíme se do Příčné ulice, kde si nakoupíš věci do školy. Avšak je tu jeden menší zádrhel," ,,jaký?" zeptala se nechápavě Juliet. ,,Víš, kdo je tvůj kmotr?" Juliet nejistě přikývla. ,,Byl zavřený v Azkabanu," řekl Brumbál. ,,Byl?" Zeptala se ho nejistě Juliet. ,,Podařilo se mu utéct. Půjde po tobě a Harrym, proto se měj na pozoru," řekl jí stručně Brumbál a Juliet přikývla. ,,Tak, ty si příprav věci. Zítra už se sem nebudeš vracet," řekl Brumbál a zmizel. Juliet chvíli stala zaraženě na místě, než se rozhodla se jít pomalu připravovat. Jako první šla však hledat tři knihy, které si přitáhla z Bradavic z oddělení s omezeným přístupem. Brumbál na to zřejmě nepřišel, což jí docela vyhovovalo. Do školy na nový školní rok se i docela těšila. Docela...

Druhého dne vstala Juliet s východem slunce, rychle se nasnídala, zmenšila své kufry a čekala na Brumbála. Svou sovu, které říkala Kuro, nechala volně létat už od prváku, takže se o ni nemusela moc starat.Dlouho však čekat nemusela. Jakmile se objevil Brumbál, pokynul hlavou k Juliet a ta se ho chytila. V tu chvíli se opět přemístili.

Byli kousek od Příčné ulice. Juliet se otočila směrem na Brumbála, ale zarazila se. Jakmile se totiž přemístili, tak zmizel. Jediné, co po něm zbylo byl lístek na vlak. Juliet ho zvedla a po chvilce se rozešla do Příčné ulice. Nejdříve se však Juliet musela vydat ke Gringottům, aby měla vůbec nějaké peníze. Hned poté se vydala do několika knihkupectví, aby si pořídila potřebné učebnice, pak také potřebovala nějaké nové oblečení a boty, no a v neposlední řadě ještě několik drobností.

Půl hodiny před odjezdem Bradavického expressu se Juliet vydala na vlakovou zastávku. Vlak tam byl již připraven a Juliet tam byla jedna z prvních. Odevzdala svá zavazadla a vydala si najít místo do vlaku. V tom jí však zkřížil cestu vysoký krátkovlasý muž s dobrackýma očima. ,,Omlouvám se," řekla a podívala se na něho. Ten si ji překvapeně měřil. ,,Ty musíš být Juliet Potterová, že?" řekl po chvilce váhání. Juliet se ušklíbla. ,,My se známe?" zeptala se s jejím ironickým tónem. ,,Ne, ale znal jsem tvé rodiče. Jsi strašně moc podobná své matce, tedy až na ty tvé tmavé vlasy. Ty máš zase po otci. Jsem nový profesor na obranu proti černé magii, Remus Lupin," řekl s úsměvem a zřejmě čekal, že Juliet bude mít radost, když se zmínil o jejich rodičích. Lupin se však zarazil, když viděl Julietin pohled plný nezájmu. ,,A kde máš Harryho?" snažil se probořit ledy. ,,Jak vás tak poslouchám, tak byste se mohl přidat do jeho fanklubu, kde ho všichni opěvují stejně tak, jako mé rodiče a po mě ani pes neštěkne," řekla naštvaně a rozešla se pryč. ,,Ty nemáš s Harrym dobré vztahy?" otočil se Remus ještě za Juliet. Ta se jen otočila a vražedným pohledem ho probodla. ,,jste velmi bystrý," odsekla a vlezla do vlaku. Lupin nechápal, co udělal špatně, ale rozhodl se neptat. Chvíli tam ještě postával, než se rozhodl jít si sednout do vlaku.

Juliet procházela pomalu až do vagónu, ve kterém pravidelně cestovali zmijozelští studenti. Když otevřela dveře, zjistila, že je tam ještě sama. Vybrala si jedno z míst u okna. Když se posadila, automaticky ze své školní brašny, kterou nosívala přes rameno, vytáhla jednu z knih. Byla to zrovna kniha z oddělení s omezeným přístupem. Jmenovala se Využití černé magie. Juliet ani nevěděla proč to čte, nebo si to nechtěla připustit. Bohužel zrovna když se pořádně začetla, začali do vagónu přicházet ostatní studenti, takže knihu zase rychle zaklapla a schovala ji zpět do své brašny.