Princezna Zmijozelu

a zase ten Nebelvír

Poslední školní den probíhal stejně jako ten loňský. Všude pobíhali radostní studenti, že jim začínají prázdniny. Juliet se však rozhodla, že se ještě před snídaní zastaví za Brumbálem, zda-li jeho nabídka, kterou jí dal loni, ještě platí.

Juliet došla až ke dveřím ředitelny. Než se však rozhodla zaklepat, zarazila se. Z ředitelny byly slyšet hlasy. Jeden z nich patřil samozřejmě řediteli školy a druhý patřil jejímu bratrovi. Po chvilce váhání se však rozhodla zaklepat. ,,Ano" ozval se Brumbálův pokyn ke vstupu a tak Juliet odhodlaně vstoupila. Když uviděla Harryho překvapený výraz, trochu se usmála. ,,Juliet," řekl s úsměvem Brumbál. ,,Rád tě vidím. Co tě sem přivádí?" zeptal se zvědavě. ,,Chtěla jsem se vás na něco zeptat, ale přijdu jindy," řekla stručně Juliet a už chtěla odejít, kdyžby jí nezkřížil cestu někdo jiný. ,,Dobrý den, pane Malfoyi," usmála se na dlouhovlasého může, který se objevil před ní. ,,Rád vás zase vidím, slečno," odpověděl jí s úsměvem a vydal se dál do ředitelny. Za ním cupital skřítek, který byl Juliet povědomí. Rozhodla se ještě chvíli zůstat, aby zjistila, co tady chce Dracův otec. ,,Tak je to pravda. Jste zpět," řekl s nechutí Lucius směrem k Brumbálovi. ,,Očividně, Luciusi. Potom, co se komise dozvěděla, co se tady děje, mě povolala zase zpět," řekl s klidným úsměvem Brumbál. ,,Směšné," procedil mezi zuby Lucius. ,,Je zvláštní, Luciusi, že několik z nich mělo pocit, že byste proklel jejich rodinu, kdyby nesouhlasili s mým odvoláním," řekl Brumbál. ,,No tohle," probodl Lucius pohledem Brumbála. ,,Co prosím?" zeptal se s mírným úšklebkem Brumbál. ,,Vždy mi leželo a bude ležet na srdci pouze blaho naší školy a místních," odmlčel se Lucius. ,,Studentů," řekl s trochu jiným tónem hlasu. Potom probodl pohledem Harryho, načež se otočil zpět na Brumbála. ,,Pachatel byl jistě odhalen," řekl s pohrdavým tónem. Brumbál jen s úsměvem přikývl. ,,A, kdo to byl?" zeptal se zvědavě Lucius, ovšem jeho tvář mluvila sama za sebe. Brumbál se podíval nejdříve na Juliet a potom na Harryho. ,,Voldemort," řekl s klidem v hlase. ,,Tentokrát však jednal přes prostředníka," ,,aha" odvětil Malfoy. ,,No, ještě se uvidíme," řekl nakonec a otočil se k odchodu. U Juliet se však na chvilku zastavil. Ta se na něj usmála a on na odpověď pokýval hlavou. Poté odešel. ,,Pane profesore, mohu si to vzít?" ukázal Harry na černý poničený blok na Brumbálově stole. Ten mu ho podal a Harry vyběhl ven. Juliet za ním zavřela dveře. ,,Tak co tě sem přivádí, Juliet," řekl směrem k ní Brumbál. Juliet se nejistě otočila a vydala se směrem k němu. ,,Přemýšlela jsem o tom, co jste mi loni nabídl," začala nejistě Juliet. Brumbál se stále usmíval jako Měsíček na hnoji, což Juliet trochu vadilo, ale nedávala na sobě nic najevo. ,,No a jestli by to ještě platilo, tak bych s tím souhlasila," řekla pomalu a trochu nejistě, což u ní nebylo moc zvykem. ,,Ovšem že to pořád platí," řekl po chvilce Brumbál. ,,Před odjezdem vlaku za mnou přijď s věcma. Myslím si, že zmenšovací kouzlo zvládneš, nebo se snad pletu?" změřil si ji pohledem ředitel. ,,Děkuji," usmála se Juliet a vydala se ven z ředitelny.

Juliet se vydala rovnou na snídani. Byla tam mezi prvními. Neviděla tam však Harryho, což ji trochu překvapilo, protože z ředitelny odcházel dříve než ona, ale co už. Spokojeně si sedla na místo, kam si obvykle sedala s Dracem. Ten přišel za nedlouho. Divil se, když už Juliet uviděl sedět u stolu. ,,Co tak brzo?" zeptal se, když si sedal. ,,Neodkladné záležitosti si žádaly mou pozornost," řekla stručně Juliet a usmála se na Draca. Draco si ji nevěřícně změřil pohledem, ale už se ji naučil radši na nic neptat, takže to teď také dodržel. To už začali přicházet i profesoři a prihrnul se i Harry se svou partičkou. ,,Mimochodem, chtěl bych...já...no...prostě si vážím tvé pomoci, když...no...ty víš co," zakoktal se trochu Draco a nebylo divu, protože nebyl zvyklý někomu děkovat. Juliet se na něj nechápavě podívala. Draco se k ní po chvilce nahnul. ,,K té knížce," zašeptal jí do ucha a pak se zase pěkně rychle odsunul. Juliet si všimla, že je pozoruje Harry, ale neřešila to. Potom se podívala na Draca a usmála se. To už Draco taky dobře znal. Bylo to vždy znamení toho, že buď děkuje a nebo něco chápe. Tyto dvě emoce, respektive slovo a emoci, nikdy moc nedávala najevo, takže používala tuto mimiku. Na druhou stranu svůj upřímný úsměv věnovala málo komu. Mezi těch pár lidí patřil i Draco.

Ač si to však Draco nepřipouštěl, mohl nazývat Juliet tak, jak nazýval Hermionu nebo Ginny, ale přeci jen měl z Juliet respekt a možná že se jí i tak trochu bál. Navíc k tomu byl ještě jeden pocit, který Draco znal jen k jedné osobě. Ta jedna osoba byla jeho matka a teď si k tomu mohl přidat i Juliet. Byl to pocit radosti a pocit toho, že toho člověka má rád a záleží mu na něm. To si však Draco nepřiznával, teda zatím.

Po snídani se vydali zpět na svou kolej, kde si měli dobalit věci před tím než odjedou na prázdniny domů. Juliet už měla zbaleno. Nezapomněla si ani přibalit pár knih z oddělení s omezeným přístupem, ale dobré si je schovala. Poslední školní den se rozhodla strávit tak, že se nejdříve půjde rozloučit s Hagridem a potom se půjde ještě projít po škole. Před obědem měli mít něco jako třídnickou hodinu, až na to, že se sešla celá kolej. Juliet však měla ještě spoustu času, takže se tedy vydala za Hagridem. Během školního roku se u něho párkrát zastavila. Hagrid byl jediný člověk, před kterým byla aspoň trochu upřímná. Věřila mu, protože se jí zastal hned tehdy, když byli v Příčné ulici poprvé.

,,Ahoj Hagride," pozdravila ho úsměvem Juliet. Hagrid akorát něco vyřezával. ,,Juliet, rád tě vidím," oplatil jí úsměv. ,,Co tu děláš?" ,,Přišla jsem se před prázdninami rozloučit," usmála se a Hagrid jí úsměv vrátil. Hagrid se počítal do několika málo lidí, na které se Juliet upřímně usmívala. ,,Hele, loni jsem dával Harrymu takovou knížku, no a podařila se mi najít ještě jedna stejná, tak na," řekl podávaje Juliet knížku s červenou vazbou. Dívka ji opatrně otevřela. Bylo to fotoalbum, kde byli s Harrym a rodiči spolu. Hagrid se trochu usmál, když viděl, že je Juliet trochu na měko. ,,Já... děkuji," řekla polohlasně a objala Hagrida. ,,Nemáš zač, jen teď, nechci tě vyhánět, ale měla bys jít, aby nebyl Snape zase na tebe naštvanej," řekl Hagrid a Juliet se s přikývnutím otočila. Po pár krocích se však ještě podívala s úšklebkem na Hagrida. ,,Vlastně, já myslela, že už jste si všichni zvykli, takže i pan profesor Snape si musel zvyknout," řekla a šla dál. Hagrid jen zakroutil hlavou a vrátil se znovu k vyřezávání. Byl však rád, že si Juliet tu knížku vzala.

Juliet přišla výjimečně včas, což bylo vidět i na Snapeovi, který, jako vždy, chodil taky na čas. Však moc se s tím nezaobíral. Řekl rychle a neochotně pár slov, rozdal vysvědčení, při tom nezapomněl pár studentů, mezi nimi i Juliet, probodnout pohledem, a poté zase zmizel.
--------------------------------------------
Když se celá škola sešla u oběda, Brumbál opět začal vyhlašovat školní pohár. Juliet to bylo upřímně jedno, ale viděla napětí na svých spolužácích, když byl vyhlašován. Zmijozel skončil stejně tak jako loni, tedy na druhém místě, čímž automaticky se zkazila nálada celého školu. To podpořilo však ještě to, když školní pohár vyhrál Nebelvír. ,,Příští rok to vyhrajeme, uvidíš," řekla směrem k Dracovi. Ten se však na ni vztekle podíval. ,,Nevyrajeme, protože když je ředitelem Brumbál, tak i kdyžby Nebelvír prohrál, tak jim přidá tolik bodů, že stejně vyhrajou," prskal kolem sebe. Vlastně to takhle probíhalo celý oběd, proto se Juliet vypařila o něco dříve než původně zamýšlela.

Když se konečně dostala zpět na svůj pokoj, sedla si na postel a rozhlédla se po pokoji. Po chvilce se postavila a použila zmenšovací kouzlo na své kufry, které potom strčila do tašky majíc hozenou přes rameno. Byla připravena a zároveň zvědavá, jak to vlastně celé bude vypadat a probíhat, ale kdyžby jí to nevyhovovalo, tak to jsou jenom dva měsíce a potom to kdyžtak může zase změnit. Spokojeně vyšla ven z pokoje, rozhlédla se naposledy po Zmijozelské společenské místnosti a potom se vydala do ředitelny za Brumbálem...

,,Připravena?" zeptal se jí Brumbál. Juliet nejistě přikývla. ,,Chyť se mě. Musíme se přemístit," nakázal Juliet a ta se ho se zaváháním chytila. V tu chvíli se přemístili...