Princezna Zmijozelu

Staré koleje

Jako vždy se Juliet loudala na hodinu Obrany proti černé magii, na kterou se nikdy moc netěšila. Šla pomalu chodbou k učebně a četla si knihu o tom, jak se stát zvěromágem. Bohužel se jí nelíbila představa, že by se měla měnit na jelena, což byl její patron. Svého patrona neměla ráda. Patron jejího otce i bratra byl také jelen...existují i však výjimky, kdy se kouzelníci ovládající zvěromagii nepřeměňují na svého patrona, ale n úplně jiné zvíře. Nejčastěji je to zvíře, které nejlépe vystihuje jejich duši...četla dál Juliet. Důvod, proč si o tom četla, byl ten, že pokud by se jí to povedlo, mohla by se toulat i v noci po školních pozemcích a nikdo by nic nenamítal.

Zahnula za roh a pár metrů před ní se akorát zavřely dveře do učebny. Juliet si povzdechla a pomalu se začala loudat směrem ke dveřím pořád čtoucí knihu. Jakmile se dostala ke dveřím, otevřela je a prasknutím si získala pozornost celé třídy. Ani v tuto chvíli neodtrhla nos od knihy a pomalu se vydala na své místo. Třída byla nezvykle potichu. ,,Jestli vás zajímá, proč jdu pozdě, tak se mi sem, jako vždy nechtělo," řekla Juliet. ,,Slečno Potterová," ozval se známý hlas, ale ne ten který patřil Lupinovi. Heleme se. Bude legrace, ušklíbla se v duchu Juliet, když si uvědomila, že ve třídě místo Lupina je Snape. Juliet se zastavila a neochotně odtrhla oči od knihy, aby si svého kolejního ředitele mohla změřit pohledem. ,,Máte snad s něčím problém?" zeptala se ironicky Juliet. Tón hlasu, který nasadila, byl však mnohem víc opovrhující, než kdy jindy. Snape ji probodl pohledem. ,,Očividně, hlavně s tím, že jste přišla pozdě...",,tak jestli máte problém jen s tímto, tak já zase půjdu," skočila mu do řeči Juliet, která s pohledem plným nezájmu se vydala zpět ke dveřím. Než však stačil profesor lektvarů cokoliv namítnout, tak Juliet práskla za sebou dveřmi a vydala se pryč.

Juliet procházela chodbou, když za chvíli za sebou uslyšela kroky. Neměla chuť se zaobírat tím, kdo za ní šel, proto to, ostatně jako vždy, ignorovala. ,,Juliet," položil jí ruku na rameno Draco, který šel za ní. ,,Co je?" zeptala se Juliet, ale s úsměvem. Výjimečně mu neodsekla, což Draca docela zaskočilo, ale příjemně. ,,Snape ti vzkazuje, ať se okamžitě vrátíš, jinak že dostaneš ke školnímu trestu, který sis vysloužila tvou drzostí, ještě další," vyřídil jí vzkaz svými slovy její kamarád. Juliet se mu podívala z příma do očí. V tu chvíli Draco ucítil jakýsi hřejivý pocit. ,,Tak mu prosím vyřiď, že je mi to u p...jedno a ať se jde vycpat," řekla s úsměvem Juliet a vydala se pryč. Draco tam chvilku stál jako opatřený dívaje se za odcházející Juliet, která si dál četla knihu.

Když Draco došel zpět ke třídě, pomalu otevřel dveře, protože tušil, že bude mít průšvih nejen on, ale hlavně Juliet.

Celá třída se na něho automaticky otočila včetně suplujícího profesora. ,,Juliet vzkazuje, že...že..." začal koktat Draco. ,,Co vzkazuje?" zavrčel Snape. ,,Že je jí to jedno a..." ,,A?" ,,Že se...máte..." ,,Mám co?" zavrčel nedočkavě Snape, když to z Draca lezli jak z chlupaté deky. ,,Máte...jít vycpat," řekl polohlasně Draco. Celá třída byla zticha a čekala na reakci jejich profesora. Ten vypadal, že za chvíli vybouchne jako atomová bomba...

Juliet se mezi tím vydala přes celý hrad, aby se vyhnula případným dalším vzkazům od profesora lektvarů. Když už si myslela, že se jí podařilo utéct, uviděla proti sobě Draca. ,,Tady jsi," doběhl za Juliet udychaný Draco. ,,Co tentokrát?" povzdechla si Juliet. ,,Tak zaprvé, kvůli tobě máme do pondělí odevzdat Snapeovi dva pergameny o vlkodlacích, za druhé, Snape ti vzkazuje, aby ses za ním po hodině zastavila, a za třetí," odmlčel se Draco, aby nabral dech. ,,Snape tě asi uškrtí," vydechl Draco. ,,To je vše?" zeptala se Juliet a Draco přikývl. ,,Mám mu něco vyřídit?" zeptal se Draco. Juliet se zamyslela. ,,Hoď po něm naštvanou učebnici Péče o kouzelné tvory. To bude snad stačit," usmála se Juliet. Draco na ni vytřeštil oči. ,,Tak to neudělám," rezignoval. Než však stačil ještě cokoliv říct, ucítil Julietiny teplé rty na své tváři. ,,Prosím," zašeptala mu pak do ucha a hned poté se vydala pryč.

Draco nevěděl proč, ale jako by byl z toho, že ho Juliet políbila, nadšen. Vydal se tedy zpět do učebny. Jakmile se za ním zavřely dveře, schytal hned o Snapea kyselý pohled. ,,Můžete mi říct, pane Malfoyi, kde jste se loudal?" zeptal se ho vytočeně. ,,Se omlouvám, ale ono to chvilku dá, než proběhnete celou školu," omluvil se Draco. ,,A?" ,,Juliet po mě chce, abych po vás hodil naštvanou učebnici Péče o kouzelné tvory," řekl popravdě Draco. Pohled, který schytal od profesora, byl víc než vražedný a tak si šel radši sednout na své místo...

Juliet poslušně čekala před kabinetem profesora lektvarů. Seděla na zemi opírajíc se o zeď a četla si knížku. Když uslyšela kroky po schodech, zvedla oči od knihy, aby se její pohled setkal s rozzuřeným pohledem ředitele Zmijozelu. Bez zbytečného rozmýšlení se Juliet zvedla a věnovala svému profesorovi neutrální pohled. Ten kolem ní jen prošel, odemkl dveře od svého kabinetu a pokynul naštvaně Juliet hlavou, aby šla dovnitř. Juliet bez protestů vešla dovnitř a hned za ní Snape s prasknutím dveří. ,,Můžete mi vysvětlit, co to dneska mělo znamenat?!" prskal Snape na celé kolo. Juliet pokrčila rameny. ,,Byla byste od té lásky a odpověděla normálně!" ,,Lidé neradi slyší pravdu a taky nemají rádi, když je někdo k nim až moc upřímný..." ,,Tím mi chcete říct jako co?!" ,,To, že jsem až moc upřímná," odpověděla v klidu Juliet, což Snapea ještě více rozzuřilo. ,,Večer přijdete vydrhnout kotlíky po prvácích a věřte mi, je to horší než po Longbotomovi," vyprskl Snape. Juliet pokrčila rameny. ,,Přeji krásný zbytek dne," ,,Ven!" vyhodil jí Snape...

Večer přišla Juliet poslušně vydrhnout kotlíky. Snape se na ni pořád mračil, i když v jeho případě to nebylo nic neobvyklého. Koneckonců, Juliet to měla v patřičných částech lidského těla, takže to neřešila.

Druhého dne měla Juliet chvilku čas být s Dracem sama. Ani jednomu se nechtělo mluvit o tom, co se předešlého dne stalo a tak si radši povídali, respektive pomlouvali nebelvírské studenty a hlavně Julietina bratra a jeho přátelé. Když došli až na nádvoří, Draco se zastavil. ,,Nechceš se jít dnes podívat na Famfrpál?" zeptal se Juliet. ,,Uvidím," řekla po chvilce a v Dracových očích se objevil plamínek naděje smíšený s radostí...