Výmysl pana ředitele

Beru to jako ano

Pohled Hermiony:
,,Proč mě pronásleduješ?"otočila jsem se. Už jsem toho měla plné zuby. Draco mě pořád pronásleduje.,,Hlídám tě."řekl.,,A to proč?"zeptala jsem se.,,Je to můj úkol."pokrčil rameny. Vydal se ke mě.,,A taky to využívám k tomu, aby jsem byl s tebou."přiblížil se.,,Jak to myslíš?"couvla jsem.,,Tak, jako v lese."zase se přiblížil. Já odstoupila a to byla chyba. Narazila jsem do zdi. On přišel blíz.,,Co to děláš?"zeptala jsem se.,,Dostaváš mě k šílenství. Obzvlášť tim, že se nechceš přiznat, že se ti líbim."přimáčkl mě ke zdi.,,Já to bez tebe nedávám."nahnul se.,,Asi mě za to zabiješ."chtěla jsem něco říct, ale nemohla jsem. Políbil mě. Nejdřív jemně, jako bych byla z porcelánu. Po chvíli jsem spolupracovala. Poté začal hladověji. Po chvíli se odtáhl z nedostatku kyslíku. Já měla motýlky v břiše. Chtěla jsem skákat radostí. Podíval se na mě. Znova mě políbil. Začala se mi podlamovat kolena. On mě chytil za boky a přitáhl si mě blíž. Já mu rukama vjela do vlasů. Líbali jsme se snad celou věčnost. Odtáhli jsme se zase z nedostatku kyslíku.,,Možná se mi líbíš."zčervenala jsem.,,Jseš rotomilá, když se červenáš."pošeptal mi do ucha.,,Zkusíme to spolu?"podíval se mi do očí. Místo odpovědi jsem ho políbila.,,Beru to jako ano."zašeptal do polibku. Usmála jsem se.,,Pojď, musím do knihovny."vzala jsem ho za ruku.,,To mě nepřekvapuje."usmál se. Propletl si se mnou prsty a běžel. Doběhli jsme tam.,,Co si vybereš?"zeptal se.,,Proč se ptaš?"podezíravě jsem si ho prohlídla.,,Budeme číst knížku spolu."rozhodl a šel. Vytáhl Romea a Jůlii.,,Ty chceš číst mudlovskou?"zeptala jsem se.,,Mě mudlové nevadí."pokrčil rameny. Popadl mě za ruku a šli jsme k výklenku. Tam si sedl a posadil si mě na klín.,,Neblbni, vždyť jsem těžká."zhrozila jsem se.,,Nejsi."otevřel knížku. Šlo se číst.

Asi jdu kopat hrob, jelikož mě za tuto kapitolu někdo zabije.😅
Teas🐇