Wrotember

Kniha

Stř3lec

Sluneční paprsky pronikaly okny v kuželech světla a projasňovaly tak jinak potemnělou půdu. Ve vzduchu tancoval prach, rozvířený prudkými pohyby mladé dívky, která vrazila do starých dveří, které tím málem vyrazila z pantů. Toho si ale nevšímala a téměř bez dechu vyrazila ke svému jedinému cíli – špinavé knihovničce plné knih, které by se daly považovat, vzhledem k jejich věku, za cenné nálezy.

Taková skutečnost jí ale vůbec nezajímala. Když k dřevěným policím dorazila, prohrabovala se řadami svazků neopatrně a hrubě. Bez ohledu na všechno ostatní hledala jen tu jednu knihu, kterou potřebovala. Z jejího napjatého výrazu se dalo usoudit, že jde o důležitou věc. A také že to tak bylo – pokud se důkazů nezbaví dřív, než na ně přijdou oni, všechna snaha její rodiny, trvající po desítky generací, přijde na zmar. Nemohla něco takového dopustit.

Možná, že se jejich úmysl naoko zdál jako skvělý nápad. Jenže ten, kdo do toho obrovského tajemství, které se táhlo celou historií, zasvěcen, ten moc dobře věděl, co by takové odhalení způsobilo. Kdyby na povrch vyplaval fakt, že měl Ježíš manželku, a že ta těsně po jeho smrti porodila svou malou dcerušku... Byl by to hrozný skandál, který by pravděpodobně otřásl celým světem a zničil celou podstatu křesťanství.

Když teda hnědovláska konečně vyhrabala ze změti papíru požadovanou knihu, s téměř šíleným pohledem si ji strčila pod kabát a bleskově zase opustila půdu. Seběhla schody do útulného obýváku a přispěchala ke krbu, do něhož bez sebemenších výčitek svědomí hodila rozpadající se svazek. S uspokojením pozorovala, jak jej olizují plameny a před očima se jí pálí kniha, která byla jediným důkazem o existenci její rodové linie. Že je jejím velice vzdálenou prababičkou s mnoha pra Máří Magdaléna – a její praděd s mnoha pra muž, jehož narození se do dnešních dnů každý rok téměř na konci prosince oslavovalo.