Wrotember

Láska bez lásky

KatieLedecky

On pořád ještě někdo věří na lásku na první pohled? Jasně že ano. Ale já ne. Potom co jsem se na první pohled zamilovala a pocítila jedno z největších zklamání v mém dosavadním životě, jsem přesvědčená, že člověk musí toho druhého nejdříve poznat, a pak k němu může začít něco cítit.

Znuděně jsem se procházela po cestě zakryté uschlým, barevným listím. Skrz stromy na mou tvář dopadal proužek světla, který mě lechtal v nose. Z uší jsem si vyndala sluchátka a zastavila se. Otočila jsem se za sebe, ale uviděla jsem jen postarší paní s jezevčíkem. Ehm jo, jsem trošku podezíravá, ale jen trošku.

Přidala jsem do kroku a zanedlouho jsem už stála na svém nejoblíbenější místě. Malá skalka, pod kterou teče hlučná říčka, výhled do dálky jen a jen na čistou přírodu a v neposlední řadě taky pohodlný kámen (to zní asi dost zvláštně, co?). Právě na něj jsem se usadila a rozevřela si knížku.

Mamka říká, že čtu až moc. Ale copak jde číst moc? Jasně že nejde. Knížek není nikdy dost... no a peněz na ně taky.

Začetla jsem se do jedné z hlavnějších kapitol tak moc, že jsem ani nezaregistrovala, že se v okruhu pár metrů již nenacházím sama. Zvedla jsem hlavu a zahleděla se do dáli. Přemýšlela jsem o přečtené pasáži, když jsem uslyšela zašustění listí.

Hbitě jsem se otočila a v mžiku jsem byla na nohou. Přede mnou stál můj o tři roky starší bratr Tom. Odjel před dvěma lety studovat do Británie, od té doby jsem ho naživo neviděla.

Na tváři se mi rozlil šťastný úsměv a skočila jsem Tomovi kolem krku. „Taky tě rád vidím, škvrně," zasmál se. „Hej," drcla jsem ho do ramene, kvůli tomu oslovení. Možná nejsem největší, ale roky kdy jsem měřila metr a půl jsou rozhodně pryč. I když... Stop! Samozřejmě že jsou pryč.

„No co, moc is mi za tu dobu nevyrostla."

Na tváři mi stále hrál úsměv. Prohlédla jsem si Toma od hlavy k patě. „Proč tu vlastně jsi?" zeptala jsem se ho.

Pokrčil rameny. „Vyhodili mě."

„To můžou," svraštila jsem obočí. Jenom přikývl. „No a jak si mě našel?" vyzvídala jsem dál.

Zasmál se. „Týno, tvoje nejoblíbenější místo znám už deset let. Je jasné že se nezměnilo. Vyměnila bys ho, jedině kdyby ho zbourali."

Uchechtla jsem se a přikývla na souhlas. Společně jsme se vydali po cestě z kopce, paži mi dal kolem ramen a povídali si o všem co se nám událo.

Na začátku jsem mluvila o lásce na první pohled. Všude je jí plno; knihy, filmy,... Ale copak ji někdo z vás zažil? (Pokud odpověď zní ano, tak se opravdu naštvu!)

Pro mne znamená láska něco úplně jiného než spřízněnou duši na život a na smrt, se kterou bych sdílela svůj intimní život. Pro mne znamená láska moji přátelé, rodiče, prarodiče, můj bratr a moji tři psi. Pokud to ale má být ta největší nejlepší, nebo jak to mám ještě nazvat, láska, nepotřebujeme k tomu dokonalou tvářičku druhé osoby, hroudu peněz či čeho všeho. Potřebujeme k tomu jenom a jenom lásku oboustrannou.

Protože, bez lásky není láska.