Oheň a Prach

kapitola 22✓

Loki

Rychle jsem vysvětlil Tonymu můj částečný plán a přemístil nás do jeho mrakodrapu. Už dlouho jsem tu nebyl, ale na to v tuto chvíli nebyl čas. Bylo nám jasné, že do pár minut se sem sjede snad celý Shield a proto jsme se jen posadili do luxusních sedaček se sklenkou v ruce a vyčkávali.

Opravdu to trvalo jen sedm minut a zaslechl jsem hukot helikoptéry. Následně se k nám přihrnulo několik agentů a s namířenými zbraněmi nás obklíčili. Ušklíbnul jsem se. Kdyby jen věděli, že mi ty jejich párátka nic neudělají. Jsou stále tak primitivní.

„Co se to tu sakra děje Starku! Přihrnul se do místnosti Fury. Naštvaně si nás prohlédnul a čekal na odpověď. Za jeho zády jsem ještě zahlédnul tu ruskou štětku a chlápka v legínách v amerických barvách. Vypadal jak primabalerína po nepovedené plastické operaci, co si chce stále udržet kariéru. Jen ten štít to trošku kazil. Pohrdavě jsem si všechny přeměřil.

„Máme menší problém..." Začala ta dutá plechovka vedle mě, ale já jej rychle zarazil mávnutím ruky. „Všichni máme problém." Opravil jsem jej. „A rozhodně ne nějak malý."

Tony jen přikyvoval a neohrabaně se drbal na zátylku. „Zjednodušeně se Anna zbláznila." Stihnul plácnout další blbost, než jsem jej zpražil nahněvaným pohledem. Nemohl jsem ale nic namítat. Ostatně to ušetřilo mnoho práce. Jedině já zatím věděl, proč to Anna opravdu udělala. Nezbláznila se, jak si myslel Stark. Nechtěla moc, jak si mohli myslet ostatní v místnosti. Byla jen zlomená a já jsem byl ten, co ji zlomil. Tohle všechno byla moje chyba a tak jsem ji musel také napravit.

„Hodlá spálit Vesmír na prach." Prohodil jsem zdánlivě bez zájmu a přehodil nohu přes nohu. Místnost se ihned zaplnila zmateným překřikováním, jak všechny ta novina překvapila. Já se jen šklebil. Ano možná jsem byl trochu i hrdý, že je toho Anna schopna. Přeci jenom byl jsem její učitel.

„A to jako jak?" Ozval se od někud nedůvěřivý hlas. Nehledal jsem, jaký pošetilec něco takového vypustil z úst, jen jsem protočil oči a se znatelným zhnusením a odporem jsem promluvil. „Je to norna, možností je až moc." Zahleděl jsem se na vlastní nehty a smetl smítko. Přemýšlel jsem, která z možností je nejpravděpodobnější, ale nevěděl jsem, jak do toho všeho zapadá ten temný elf. „Se svojí mocí by mohla nechat Vesmír zhroutit. Stačilo by, aby byla ve správný čas na správném místě..." Zarazil jsem se. Je tu jedna možnost, kde by to mohla udělat. Zničit svět a znovu jej stvořit. Dávalo by to smysl. Jakožto norna měla přístup skoro všude, ale tohle bylo jediné místo, kam mohla jen ona a norny. Jediný další, kdo se tam kdy dostal, byl Ódin.

„Studna." Zašeptal jsem skoro jen pro sebe a vyvalil oči. Tohle mohl být opravdu velký problém.

„Přestaňte si s námi hrát!" Praštil Fury dlaněmi do stolu. „Nevím, o co vám jde, ale mumláním náhodných slov nás nepřesvědčíte, abychom vám pomáhali."

„Hm?" zvedl jsem k němu zrak. „Já tu nejsem z žádostí o pomoc." Pohrdavě jsem se usmál „To vy potřebujete tu moji. Jsem jediný, kdo ji může uklidnit, a vězte, že zabít ji se vám fakt nepovede."

Vedoucí Shieldu se mi však jen vysmál do očí, že pomoc rozhodně nepotřebují, že to není jejich věc. Pohlédnul jsem a ty dvě opice za ním. Oba se tvářili nějak zvláštně, jakoby nevěděli čemu věřit. Usmál jsem se. Že by tu měli problémy ve vedení?

„Nechápu, co na tom sakra nepobíráte, piráte.!" Zařval najednou Stark přes celou místnost, až s sebou pár agentů poplašeně cukli a já byl rád, že mu neprošpikovali hlavu kulkou. Hlupák. Byl sice geniální, ale dělal až moc spontánní akce. Nepřemýšlel nad následky. „Jde tu o záchranu celého Vesmíru! Musíte přeci něco udělat, nebo zemřete i vy!"

Viděl jsem, jak najednou byli všichni rozpačití. Cítil jsem, že si nejsou jistí správným rozhodnutím. Poslechnout jejich šéfa, nebo jít za tím, co si myslí, že je správné? Stačilo jen pár slov a mohl jsem je dostat na svojí stranu. Ale jaká by to mohla být? Co je zasáhne nejvíce? Záchrana jejich blízkých, jejich života? Nebo pokusit jejich lidskost?

„Musíme ji vytáhnout ze stínu zla, do kterého jste ji dostali vaším stylem mučení. Je jí teprve osmnáct, je to vlastně jen dítě, které se takto brání, aby jí nikdo neublížil ještě víc." Vsadil jsem na tato slova, teď už jen sledovat, jestli se moje hazardní hra vyplatila.

Tak jsem se rozhodla, že udělám ještě jednu část z Lokiho pohledu, jelikož bych potom musela hrozně moc věcí vysvětlovat a to já prostě neumím :D Hups.

PS: Vím, že se to Lokimu moc nepodobá, ale já se prostě neumím vžít do už vytvořených postav. 

- Gewenea -