Oheň a Prach

kapitola 17✓

„Kdože?" Vykulila jsem oči. Tony stejně tak. On vlastně o mém původu nic nevěděl, takž jeden z lidí, co mě pomáhali stvořit pro něj musí být velmi zvláštní pojem.

„Jsi stvořena ze třech norn, ale těm pomáhalo ještě několik osob, aby to bylo možné. Jedna z nich se rozhodla, že bys mohla být cenný majetek a chce tě pro sebe." Vysvětlil zběžně Loki. „Hledá tě po celém Vesmíru a čím víc používáš magii, tím víc stop má." 

Zalapala jsem po dechu. On stopuje moji magii? Ale jak je to možné? A znamená to, že se jí musím aspoň na nějaký čas vzdát? Zvládnu to? Znovu tolik otázek. Poslední dobou jsem plná jen otázek. Začala jsem se potichu smát „Takž se všechno znovu sere." Stále jsem se mála. Oba muži se na mě upřeně koukali. Jeden s upřímnou lítostí a druhý jen s čistým zmatením. 

„Co to s ní udělali?" Zašeptal s hrůzou v očích Loki a podíval se na Tonyho. 

„Mučili ji." Odpověděl také šeptem.  „Tvrdě." Dodal a znovu se jejich pozornost upřena na mě. Stále jsem se smála. Byla jsem troska. Viděla jsem to jejich zhnusení v očích. Byla jsem jen odpad. Šílenec, který dostal dar, který si nezaslouží. Bylo mi ze mě samotné na zvracení. Divila jsem se, že se na mě dokážou koukat. Neodvraceli zrak jen se na mě koukali. Proč to dělali? Bylo to tak divné? Jsem hnus, spodina, odpad společnosti. Tak proč se na mě stále koukají? Nestojím za pohled. „Přestaňte!" Zakřičela jsem hystericky a začala se tahat za vlasy. Ty jejich pohledy! Tolik bodaly!

Loki se ke mě přiblížil a chytil mě za paži. Byl najednou tak jemný. Opatrně mě natočil, abych se mu koukala do očí. Držel mě jak křehkou panenku, která se může každou chvílí rozbít. „Pomstíme se jim, ano?" Zašeptal a chytil i  moji druhou paži, kterou stáhnul tak, že jsem měla obě položené podél těla.  „Zaslouží si trpět za vše, co ti provedli. Vrátíme jim vše." Na konci jeho hlas tak zhrubnul. Měl o mě strach? Zajímal se o mě? Stále jsem se smála, ale už jen tiše. Spíše by to vypadalo na tichý pláč, kdybych se tak strnule neusmívala. „A co na tom záleží?" Podívala jsem se do jeho očí „Jejich utrpení nezmění to moje." Loki se zatvářil překvapeně. Tuhle odpověď nečekal „Rozbili mě." Přiznala jsem „Jejich utrpení mě ale znovu neopraví. Jsem jak roztříštěná váza. Už se nikdy nespravím. Můžeš mě slepit, ale praskliny budou stále vidět. Bylo by lepší mě vyhodit." Vysypala jsem jim mé myšlenky. Proč si vůbec nechávat něco tak rozbitého? Byla jsem přeci jen výhodný obchod, tak proč jsem pořád tady? Už se mě mohl dávno zbavit. 

„Co to meleš?" Zavrčel na mě Loki. Tony jen z povzdálí poslouchal a už měl v ruce další alkohol. „Nejsi rozbitá, jen se na tobě podepisuje to mučení. Když není vidět fyzicky," pohladil mě po zápěstí, kde už nebyly vidět ani jizvy. „Je vidět psychicky. Na tom není nic zvláštního." Pohlédl mi zhluboka o očí. Cítila jsem, že něco hledá, ale nevěděla jsem co. „ A proč bych se tě měl u Ódina zbavovat? Jsi stále živá bytost, nejsi věc, abych tě jen tak vyhodil." Naštvaně se zamračil. Přikrčila jsem se. Rozhněvala jsem ho. Proč říká, že nejsem rozbitá a při tom je vidět, že se přemáhá, aby mi nevrazil? Lže? Stále s hysterickým smíchem jsem jej jinak mlčky pozorovala. Zkoumala jsem každý jeho pohyb.

Povzdechnul si. V reakci na to jsem s sebou mírně cukla a vzdálila se, co mi to jeho ruce držící ty mé, umožňovaly. On si mě však přitáhnul zpět a ještě blíž, až jsem se opírala o jeho hruď.  „Nevěříš mi." Konstatoval a zahleděl se mi do očí. „Mluvím pravdu. nemyslím si, že jsi rozbitá a už vůbec se tě nechci zbavovat." protočil oči. Asi mu to bylo nepříjemné. I přesto, že jsem se v jeho náručí cítila dobře, chtěla jsem se kvůli němu odtáhnout. Připadalo mi, že to jen předstírá. Chce mě opravit a proto jde i do mezí, které mu jsou nepříjemné. On mě ale nepustil. Mačkal mě u sebe a koukal mi zpříma do očí. Pak se sehnul a políbil mě. Nebyl to jemný polibek, ale zároveň nijak dravý. Prostě přesně takový, jaký bych od Lokiho čekala. Vytřeštila jsem oči, ale do polibku jsem se také zapojila. Donutilo mě to přestat se smát a i když se ode mě odtáhnul stále jsem na něj jen němě zírala. Co se to stalo? Hrál to? Chtěl mě jen donutit přestat se smát? No rozhodně to posloužilo účelu. Už jsem se netřásla. Dokonale mě z toho šoku dostal. Sice dalším šokem, ale tenhle byl až příjemný.

„Už mě chápeš?" Optal se a znovu mě políbil.

„Vůbec." Zakroutila jsem hlavou. Odpovědí mi bylo jen tiché uchechtnutí z jeho strany. Co na tom bylo vtipného? Já jsem opravdu nic nechápala.

Za našimi zády se ozvalo odkašlání. Oba jsme se na Tonyho podívali a ten jen výmluvně pokrčil rameny. „Myslím, že máme jiné věci na práci, než se tu ocicmávat." 

Souhlasila jsem. Byla jsem zmatená a na tohle určitě nebyl čas. Akorát se moje hlava přeplnila otázkami. I když to myl možná i účel. Neměla jsem čas myslet na něco jiného. 

Loki se postavil a bez jediného pohledu směrovaného na mou osobu přešel k nějakému šuplíku. Něco vytáhnul a znovu se vrátil ke mě a na stůl položil nějaké papíry. Různě se v tom štrachal, až vyndal nějakou fotografii. Položil ji na vrch, abychom na ni pořádně viděli. Byl tam portrét nějakého muže, ne o moc staršího než já.  Měl bílé vlasy s tmavými kořínky a v nějakém pofidérním skoro sexy rozcuchu. Oči měl úplně černé a nos trošku pokřivený. Asi jej měl v minulosti zlomený. Celkově vypadal velmi dominantně. I z fotky byl cítit jeho tvrdý pohled propalující každičkou píď sledovaného objektu. 

„To je on." Vysvětlil Loki „Jmenuje se Galar. Je to velmi mocný temný elf. Má ještě stejně silného bratra, o kterém ale nevím, jestli s ním spolupracuje." Pokračoval a odložil fotku někam na stranu. Na dalším papíře byla mapa nějaké planety. Nepoznávala jsem ji a podle toho, jak se Tony tvářil, tak on taktéž ne. 

„Naposledy byl spatřen zde." Poklepal Loki ukazováčkem na jižní část mapy. „Múspell se nenachází daleko od Midgardu, ale i tak nevím, za jak dlouho se sem dostane. S jistotou mohu říct, že to bude každým dnem." Pohlédl mi do očí. 

Všichni jme zvažovali naše možnosti. Loki nám ještě ukázal několik dokumentů, co se Galara týkalo. Převážně pak o jeho doprovodu. Nebral s sebou mnoho lidí. Cestoval v pětičlenné posádce. Počet lidí však kompenzoval schopnostmi. Všichni byli velmi mocní. I Loki by měl byť jen proti jednomu z nich problém.

Měli jsme velmi malé šance.

„A z čeho čerpají energii?" Napadlo mě

Loki chvíli přemýšlel a pak odpověděl: „Pravděpodobně z nejbližšího zdroje, což je zde střed Midgardu." 

„Mohli bychom je tedy nějak izolovat?" zvedla jsem obočí a koukala se střídavě do očí oboum mužům v místnosti 

„Něco jako je Faradayova klec?" Ujistil se Tony a já souhlasně pokývala hlavou. Teoreticky by to mělo fungovat, jelikož podle toho, co mě Loki naučil, má v sobě každý něco jako studnici své vlastní moci, ale ta je nekujná dokud ji nějak nezažehnem. K tomu se používají různé zdroje energie. Záleželo na osobě, co to bylo a jestli musela být u zdroje poblíž, aby jej mohla použít, nebo klidně přes půlku Vesmíru a ani to nepocítila. Já jsem používala studnu času a bylo jedno, kde jsem se zrovna nacházela. stačilo se napojit na víry času a už jsem byla se svým zdrojem propojená.  Když ale vytvoříme prostor, ve kterém se nejdou schopni ke svému zdroji připojit, měli bychom značnou výhodu.

„Asi by to šlo." Zamračil se Loki „Ale má to minimálně jeden velký problém. Já taky čerpám energii z nejbližšího zdroje. Byl bych také bez magie." 

Bylo vidět, jak usilovně přemýšlí nad nějakým jiným způsobem. Chápala jsem to. Magie pro něj byla přirozenost. Je to jako najednou nemoct chodit. Něco podobného jsem si zažila u Shieldu.

„Nemohl by ses napojit na můj zdroj? Jako když jsem tě napojila na svůj práh bolesti?" Nadhodila jsem a doufala, že neřekla úplnou blbost. Loki se ale zatvářil zamyšleně a jemně pokyvoval hlavou.

„To by šlo." Svolil.

Miluji, když píšu tu labilní stránku jakékoliv postavy XD Najednou mě napadá tolik věcí. I když ta líbačka na konci nic moc, mno.