Oheň a Prach

kapitola 3✓

Koukala jsem na něj s otevřenou pusou. Ten chlap je blázen! Absolutní. Nic jako Asgard neexistuje. V Severské mytologii se celkem, význam. Vždy mě zajímala. Jako malá jsem jí byla úplně ujetá. A teď tu stojí přede mnou nějaký mentál, co se mě snažil podřezat a říká, že je Loki? Pff. Tak to né, chlapečku. To, že jsem vyrůstala v bohatství neznamená, že jsem úplně blbá a naivní.
„To jsou jen pohádky!" Zavrčela jsem a hmatala po mobilu, abych zavolala řádnou pomoc. „Nic takového neexistuje, měl by ses nechat léčit, imbecile!"
Moje nadávky ho však nezajímají.
„ Že ne? Škvrně?" Narovnal se a začal se ke mně přibližovat. Najednou tu ale nebyl jenom on. Vlastně byl, ale byl ti několikrát! Rychle jsem zamrkala. To už mám i halucinace? On se začal jen zlověstně smát. Očividně ho bavilo mě mást a strašit.
„ Jak je tohle možné?" Zeptám se a přimhouřím oči. Není přeci možné, aby byl Bůh!
Stále se hrdelně smál a přibližoval se ke mně. Chytl mě za bradu a koukal se mi do očí. Následně mě dravě políbil. Nic romantického. Jen ukazoval, kdo je tu dominantní.
Rychle jsem ho odstrčila a ještě mu jednu vrazila. Já nejsem žádná pouliční běhna, aby se tu po mě hned sápal.
„Jsi silná. Víc, než by jsi jako Midgarďanka měla být." Konstatoval a úšklebkem na rtech.
Já jsem se na něj jen zlostně koukala a doufala, že do něj aspoň vypálím díru. Nestalo se. Bohužel. Jeho blízkost mj začala být nepříjemná a jelikož já jsem byla namáčknutá na zeď, byl on ten, kdo by měl ustoupit. Avšak nevypadal na to, že by se k tomu chystal. Proto jsem se rozhodla do něj znovu strčit „trochu osobního prostoru, ne?" Zasyčela jsem na něj. Pro mou smůlu to čekal. Dříve než jsem se ho mi chytil zápěstí a škubl s nimi, tak, že jsem se svalila na zem do kaluže. Avšak nečekaly že ho tam strunu s sebou. V tváři se mu mihnul úlek, ale následně se znovu objevil jeho úšklebek. „Musím tě přestat podceňovat." Uškrnul se a znovu mě chytil. Rozostřil se mi pohled a najednou jsme se váleli na nějaké zahradě před chatkou uprostřed lesa. Otevřela jsem pusu.

„Cože?" vysoukala jsem nakonec ze sebe. Co se to stalo?

„Přenesl jsem nás" pokrčil rameny. Vzal mě za předloktí a táhnul do chatky. Nechala jsem se. Stále jsem byla v šoku. Takže to je opravdu Loki? Opravdový bůh? Tohle se mi musí zdát! Štípla jsem se do ruky, nic.

Loki mě hodil na gauč v jednoduše vybaveném obýváku. Zeleně se zablesklo a na mých zápěstích se objevila pouta. Stejně tak na kotnících. Zkusmo jsem za ně zatahalo. Akorát zachrastila.

„Takže. Teď mě budeš poslouchat Midgarďanko." začal „Nejdříve mi řekni, kdo jsi."
„Jmenuji se Anna." Praskla jsem po něm. Bylo mi jedno, jestli bude znát moje jméno. Stejně věřím, že měl i jiné způsoby, jak se jej dozvědět.
On si ale jen odfrknul. „Nemyslel jsem jméno, i když je to lepší, než ti říkat hej ty, chtěl jsem vědět, rasu, nebo aspoň důvod tvé síly. Neměla bys být schopna mě odstrčit."
Protočila jsem oči. „Fakt si myslíš, že to vím?" Sarkazmus ze mě musel přímo sršet, ale on na to nijak nereagoval.
Jen se mě začal ptát na další otázky.