Oheň a Prach

kapitola 19✓

Padla jsem na kolena, ale ruce stále ponechávala na plechu. On mě zradil? Po tom všem, mi právě bodl dýku do zad? Tedy přesněji do břicha? Z oka mi vyklouzla slza.

Tohle by mě v životě nenapadlo.

Když mě chtěl jako ochránkyni. Cvičil mě. Staral se. Tak proč mě najednou zradil? Vydá mě jim? Chtěla jsem brečet, ale nemohla. Nešlo to. Nebyla jsem smutná. Byla jsem naštvaná. Ani nevím na koho, jestli na něj, že udělal něco tak odporného nebo na sebe, že jsem mu věřila.

Pohled jsem měla zamlžený. Zlost mi zatemňovala smysly stejně dobře, jako alkohol. Avšak po tomhle nebude žádná kocovina, jen prázdné zlomené srdce.

Zaslechla jsem křik. Podívala jsem se tím směrem a všimla jsem si Starka, jak se snaží bojovat proti té pětici. Síly byly značně nevyrovnané, ale Tony se z nějakého důvodu zvládal bránit. Pořádně jsem si je prohlédla. Jak to, že jej ještě nesmazali z povrchu zemského? Mají velmi mocnou magii, neměl by to být problém. A v tu dobu jsem si toho všimla. Náš plán vyšel! Nevěděla jsem, jak a ani jsem tomu nevěnovala pozornost. Jediné, na co jsem byla schopná myslet, byl můj hněv.

Magie mi prudce proudila tělem, jak rozbouřená řeka. Přelévala se z místa na místo a nikde nezůstala věčně. Nechala jsem ji, ať si dělá, co chce. Úplně mě pohltila a zároveň vyléčila moji ránu v břiše. Už nebylo já a moje magie. Staly jsme se jednou. Nechala jsem ji pohánět mojí zlobou. Byla jsem jak bouře. Nezáleželo mi na ničem. Bylo mi jedno, koho všechno zabiju. Stejně by jednou zemřel, já to jen urychlovala.

Neviděla jsem absolutně nic. Přesto jsem věděla přesně, kde všichni jsou. Cítila jsem, jak se snaží vzdorovat. Nikdo nemohl používat magii až na jednoho. Loki. Stále čerpal ze mě. Cítila jsem, Jak kolem sebe vytvořil štít, ale udivilo mě, že chránil i Starka, který se krčil jen pár metrů od něj. Nu budiž. Pomyslela jsem si. Nechám si je na konec.

Rozešla jsem se k pětici elfů, která se snažila marně vykřesat aspoň jiskřičku magie na utvoření štítu. Nečekala jsem na to, až si mě všimnou a jedné z dívek jsem proklála hrdlo magickým kopím. Chudáček. Nestihla si ani uvědomit, co se stalo, a byla mrtvá. Cítila jsem, jak se její křehké tělo sesunulo k zemi a s dutým nárazem sdělilo ostatním tu nádhernou novinu. Kousek ode mě se ozval srdcervoucí řev. Druh. Ta bolest, sršící ze zlomeného srdce. Přímo nádherné. Usmála jsem se. Ta moc. Ta síla. Mohla bych být bohyní. Mohla bych všechno spálit na prach. A z prachu udělat lepší svět.

Rychle jsem zabila i zbylé členy Galarovi skupiny. Druha té dívky jsem si nechala na konec, ať si své zlomené srdéčko užije, co nejdéle.

Chystala se i na posledního, Galara, ale něco mě zastavilo. Štít. Dokázal se bránit, jak je to možné?

„Vyslechni si mě." Ozvalo se všude a zároveň nikde. Co to bylo? Jak to dělal? Jak se zvládal bránit?

Znovu jsem proti němu zaútočila, ale s ním to nic neudělalo. Cítila jsem, jak ani nezavrávoral. To mě však neodradilo a posílala jsem na něj jednu vlnu za druhou. Každou další jeho štít víc a víc povoloval, ale já zároveň slábla. Nakonec jsme skončili oba vyčerpaní na kolenou. Z hluboka jsem oddechovala a propalovala jej pohledem.

„Nejsem tu, abych ti ublížil." Ušklíbnul se a opřel ruce podél stehen, aby měl lepší rovnováhu.

Já ho jen nenávistně propichovala pohledem. Vlastně jsem ani neměla důvod jej nenávidět. Loki mi mohl lhát. Po jeho zradě bych se už nedivila ničemu. Nepatrně jsem svěsila ramena a čekala, co z něj vypadne.

„Přidej se ke mně. Spojením naší magie bychom zvládli cokoliv. Mohly bychom být bohové. Změnit tento zkažený svět k lepšímu." Koukal se mi z hluboka do očí. Nevypadalo to, že lže, ale mohl to být také dobrý lhář.

„Proč bych ti měla věřit?" Prskla jsem po něm. Snažila jsem se vykřesat poslední zbytky magie, ale nic se nedělo, i když jsem věděla, že by tam ještě nějaký zbytek měl být.

„Proč myslíš, že jsem pomáhal při tvém stvoření?" Nadzvednul obočí „Byla si mou nadějí na lepší svět." Pomalu se začal s hekáním zvedat. Ani on na tom nebyl dobře. Párkrát jsem jej tedy magií udeřila. Ani jsem si toho v tu dobu nevšimla.

Také jsem se začala škrábat na nohy. Ohlédla jsem se a viděla za sebou nerozhodného Lokiho a Starka. Vycenila jsem na ně zuby, jak divoké zvíře a pozorovala, jak s sebou polekaně cukli. Další pohled jsem jim nevěnovala a otočila se zpět.

„Cokoliv si říkal?" Zeptala jsem se a pohlédla mu do černých očí. On v odpovědi jen pokýval hlavou. Nebylo potřeba slov. To on byl ten, co mě dokázal dostat na vrchol. S ním jsem mohla vše. Byl mi magicky roven. Naše kombinace mohla spálit celý Vesmír na prach. Mohli jsme vytvořit lepší dílo.

Přešla jsem k němu a zastavila se jen pár stop od místa, kde stál.

„Mám ale jednu podmínku." Hlesla jsem a zadívala se někam do prázdna. „Chci ti být rovna, nechci být nějaký tvůj šperk, který máš jen kvůli jeho moci." Na konci mi hlas značně zhrubnul.

„Nechci být výhodný obchod." Otočila jsem se na Lokiho.

Jsem unavená- nevím, co napsat, takže prostě užívejte svátků :D 

PS: nečetla jsem to po sobě, takže tam bude asi kupa překlepů, tak se omlouvám, ale jsem fakt unavená, tak snad někdy příště :/