Oheň a Prach

kapitola 15✓

Probudila jsem se celá rozlámaná. Tony spal vedle gauče a v ruce držel prázdnou flašku od whisky. Na stole stále ještě minimálně jedna. Nechápala jsem odkud to vytáhnul. Nevěděla jsem, že tu má Loki alkohol. A když už, tak bych čekala něco jako medovinu.

Se zamručením jsem se odebrala do Lokiho pokoje. Ležel klidně na posteli. Hrudník se mu pravidelně zvedal, ale já viděla ty krůpěje potu na jeho čele. Doběhla jsem pro hadr, který jsem namočila a utřela mu čelo. Následně jsem kouzlem hadr ochladila a položila na jej na něj. 

Smutně jsem si Lokiho prohlížela. Bylo mi líto, že je v takovém stavu. Nejvíce mi ale vadilo, že jsem nevěděla, co dělat. Vždycky tu byl spíš on pro mě, než já pro něj. Byla jsem jen výhodná investice, ale i tak se o mě staral dobře. Byl to dobrý učitel, i když jsme se stále hádali. 

Pohnul se. Pozorně jsem se na něj zadívala a čekala, jestli něco udělá. Otevřel oři a podíval se do těch mých. „Co tu děláš, když tě zajali?" Zněl opravdu zmateně. I jeho obličej se skřivil do nechápavé grimasy.  Posadil se a s kašlem se chytil za břicho. Došla jsem pro skleničku s vodou a podala mu ji. „Utekla jsem jim." pokrčila jsem rameny „Stark mi výrazně pomohl. Bez něj bych tu nebyla."

Viděla jsem, jak se Loki napjal, když jsem řekla jeho jméno. Asi se úplně nemuseli. To mi i potvrdili násleující slova: „Ten zazobaný narcis, co myslí jen na sebe a ty jeho oblečky?" V hlase zřetelně zněl odpor a nechuť. Nevím, co se mezi nimi stalo, ale nehodlala jsem to řešit. Jejich věc. Jen jsem protočila oči a Lokimu vše odkývala. 

„Co ty?" pokývala jsem hlavou a dělala, že mě to vlastně nezajímá, jen jsem slušná. Nebyla to pravda. Bála jsem se o něj, ale musela jsem si zachovat chladný přístup, jako předtím. Jediný rozdíl byl v tom, že teď jsem to hrála. Snad nic nepoznal. Nevím, co bych dělala, kdyby zjistil, že už k němu nejsem tak lhostejná, jako dřív. 

Loki povídal o tom, jak se s jeho bratrem Thorem, což byl asi ten viking, přemístili někam pryč, poté, co viděl, že mě zajali. Popisoval mi celý jejich souboj i to, jak sice bratra nezabil, ale velmi dobře odříznul z jeho zájmu a nakonec, jak se dostal sem. Skoro jsem jej neposlouchala, dostala jsem se asi do podobného režimu, jako na nudné přednášce ve škole. Do hlavy mi lezla jen určitá slova, ze kterých jsem si dělala vlastní příběh. Celou dobu jsem přemýšlela nad vším jiným. Nad mojí magií,  Tonym, Shieldem a nad ostatními problémy. Všechno mi v hlavě létalo z jedné strany na druhou a zanechávalo za sebou jen zamotanou nit měnící se v klubko přeházených myšlenek, které nejde rozmotat.

Když Loki skončil  jen jsem se na něj nezáživně podívala a pokývala hlavou k jeho břichu. „A co tohle? Něco málo jsem s tím udělala, ale jak se cítíš?" Každé slovo z mých úst vyšlo s naplánovanou přesností, vše mylo tak moc falešné, až to bylo dokonalé. Uměla jsem lhát a předstírat. Neznala jsem moc lidí, kteří by zvládli mojí lež aspoň jednou prokouknout. Uvědomovala jsem si, že Loki je mimo jiné bohem lží, ale to neznamenalo, že nejsem, schopna jej ošálit stejně jako ostatní. Lhát mi šlo vždycky a on s tím nic neudělá.

Loki pohlédl na místo, které si celou dobu přidržoval. Se zmateným pohledem se podíval na ruce, které byli zářivě bílé. Určitě očekával, že budou od krve. Nedivila jsem se mu. Bolest určitě ještě nezmizela u mně její stín zmizel až před chvílí. „Stále to bolí stejně a zároveň tak jinak. Intenzita je stejná, ale jakoby to bylo něčím zakryté..." větu nedokončil. Bylo viděl, že neví, jak. Nedivila jsem se, ani já jsem ten pocit nebyla schopná popsat, ale celkem se trefil. Jeho oči mou osobu ledově probodávaly, jak se snažil přijít na to, co jsem s ním udělala. Usmála jsem se a pokrčila rameny „To přejde." 

„Jaks to udělala?" Zavrčel a narovnal se v zádech. I takto v roztrhaném oblečení, s rozcuchanými vlasy od spánku a v zakrvácené posteli vzbuzoval respekt, skoro až strach, jen, co se napřímil. Fascinovalo mě to. Stačilo tak málo a půlka světa by před ním padla na kolena. Přišlo mi to tak přirozené. Byl to rozený vůdce. Byl by dokonalý král. Uměl pracovat s osobností. Vytěžit z člověka vždy to nejlepší, co potřeboval. Občas se nechal unést emocemi, ale kdo by ne? 

„Jsem norna, vládnu času, co myslíš? " taktéž jsem se narovnala. Jestli on byl král, já jsem byla královna a ta se před nikým neskloní. Jen před svým králem a tím on nebyl. Tvrdě jsem mu hleděla do očí, chtěla jsem, aby to pochopil. Neskloním se, nepodrobí si mě. 

Loki zavrčel. Očividně se mu to nelíbilo. Tohle bych si předtím nedovolila. Byla jsem sice vzpurná, ale vždycky jsem se podřídila. Teď ne. Mám se sice co učit, ale to neznamená, že se nade mě bude povyšovat.

„A žádné poděkování nebude?" Pozvedla jsem vyzývavě obočí. 

„Ne." Odsekl. „Mohla jsi mě zabít. Jen špatná myšlenka a seschnul bych stářím." 

Teď už jsem, poslouchala. Bylo to zajímavé. „Takže můžu zabíjet ostatní tím, že je nechám zestárnout?" optala jsem se nadšeně. Dávalo mi to tolik moci nad cizím životem. Bylo to tak opojné.  Jedinou myšlenkou zhasnout světlo živé duše a poslat ji do Valhally nebo Helheimu.

Otřásla jsem se. Helheim. Místo, kde vládne Lokiho dcera Hela. Dcera. Bylo zvláštní si uvědomit, že muž, který mě fyzicky přitahuje je o tolik starší a má ženu a děti. 

Dost! Napomenula jsem se v duchu. Musím si držet odstup. Přeci se tím nenechám tak strhnout. Nasupeně jsem vstala a bez jediného pohledu věnovanému Lokimu, jsem odešla zpět za Tonym.

Heh další kapitola :D

Doufám, že se ve všem ohledně severské mytologie vyznáte. Zatím lovím všechno z hlavy, takže to jsou jen takové základy, ale kdyby někdo chtěl, tak můžu i k nějakým pojmům něco na konci kapitoly napsat. To už bych čerpala i z internetu a knih, co mám doma, aby to bylo aspoň trošku srozumitelné. 

Tak když tak napište, pokud by to někoho zajímalo :)