Oheň a Prach

kapitola 21✓

Loki

Zmizela. Utekla nám s ním. Zůstali jsme tady, a co máme teď asi tak dělat. Její poslední slova mě celkem zasáhla. Nebral jsem ji jako výhodný obchod. Chápal jsem, že na mě byla naštvaná. Myslela si, že jsem ji zradil, ale to nebyla pravda. Potřeboval jsem jen, aby si to myslela. To jen díky tomu její kouzlo fungovalo. Potřeboval jsem její tělo plné čistých negativních myšlenek. A ta slova, co jsem řekl já, to jen podpořila. Bylo mi to líto, ale nejvíce jsem byl naštvaný. Hlavně na sebe. Měl jsem za ní jít a vysvětlit jí to. Na místo toho jsem byl jen němý pozorující. Nedokázal jsem se hnout. Nevěděl jsem proč. Prostě to nešlo.

Tony byl také naštvaný. Vůbec to nechápal a hlavně nechápal, pro jsme se ji ještě nevydali hledat. Myslel si, že bychom ji měli všechno vysvětlit a pomoct ji vrátit se. Já jsem však odmítal. Bál jsem se. Nevím, co bych dělal, kdybych znovu viděl její nenávistný pohled. Stala se pro mě až moc důležitou. Nemiloval jsem ji. Já nedokáži milovat. Jsem jen stvůra. Přesto mi na ní záleželo jako na nikom předtím. Byla ještě dítě. Teprve nedávno dovršila plnoletost. Což já tedy také, když se můj věk přepočítá na ten jejich lidský, ale u nás to takto nefunguje.

Momentálně jsem stál uprostřed lesa obklopující chatku. Nedokázal jsem být moc dlouho uvnitř. Až mi ji to připomínalo. Všechen ten čas, co jsme tu spolu strávili. Naše hádky, cvičení i chvíle klidu, kdy jsme se spíše jen ignorovali. Frustrovaně jsem praštil do jednoho z kmenů. Neskutečně to bolelo, ale já to úspěšně ignoroval. Posral jsem to! Znovu jsem praštil do kmenu a cítil, jak mi z kloubů odkapává krev. Bylo mi to jedno. Potřeboval jsem es vybít.

Nevím, jak dlouho jsem do stromu bušil, ale zpět k Starkovi jsem se vracel až po tmě. Byl jsem celý o krve. Nechával jsem za sebou viditelnou cestičku rudé kapaliny. Nevěnoval jsem tomu pozornost. Na chodbě jsem potkal Starka, který se na mě vylekaně podíval, ale můj tvrdý výraz jej natolik zastrašil, že se raději stáhnul někam pryč. Nedivil bych se, kdyby se šel znovu opíjet. Poslední dobou to dělal pořád. I já jsem to zkusil, ale lidský alkohol na mě neměl skoro žádný účinek. Musel jsem najít jiný způsob, jak utéct od reality.

Usmál jsem se. Už jsem chápal, proč se Ann pořád smála. Je to jednodušší. Cítíte se potom lépe. Ukolébáváte se tím. Je to tak uspokojivé. Konečně něco pozitivního. Začal jsem se smát. Tak dobré.

Svalil jsem se za postel a tahal se za vlasy, ale nepřestával jsem se smát. Chápu ji. Konečně ji chápu. Musím za ní. Musím ji vidět. Musím ji to vysvětlit. I za cenu, že se budu muset spojit s nepřáteli. 

Veselé Vánoce všem :)
Gwenny