Spolubydlící - Larry Stylinson CZ

6

Sebevědomě jsem se zvedl ze židle a šel před tabuli. Byl to ten styl příkladů, který mi Harry vysvětloval. Byl to ten s tím dělenem, protože jsem ještě dnes zjistil, že ten jsme počítat neměli.

Vzal jsem do ruky křídu a během minuty jsem příklad bez menších problémů vypočítal. Bylo to lehké, když jsem to dělal podle Harryho techniky. 

„Výborně, napíšu si k vám plus. Příště bysta ale mohl dávat větší pozor a psát si zápisky" řekla, ale já to ignoroval. K čemu jsou mi zápisky když je buď nepřečtu a nebo tomu nerozumím. 

Zakoukal jsem se okna naproti naší třídě a všiml si tam kudrnaté hlavy. Ležel na lavici, jakoby spal. Pozoroval jsem ho, jak nejspíše spí. 

Rozezněl se zvonek a to ho vzbudilo. Hned si stoupnul na nohy a začal si balit do batohu. Nějak jsem se zadíval, takže jsem se vzpamatoval až když už jsem byl ve třídě sám. Jdeme totiž do učebny na chemii kterou teď máme.

Rychle jsem prošel chodbou, kde se na mne pár lidí otáčelo, nebo ukazovali. Snažil jsem se to ignorovat, ale moc mi to nešlo. 

V učebně chemie jsem si lehce oddychl až v tu dobu, když jsem si sedl do lavice. 

Doma se na ten lyžák Harryho zeptám. 

Ale když tam pojedu, tak co pokoje? Možná se mi poštěstí a zůstanu na pokoji sám, protože s tím že by někdo chtěl abych byl s nimi na pokoji za mnou opravdu nikdo nepřijde. 

Zbytek dne jsem ve škole přežil ve zdraví a dokonce to ani nabylo tak strašné. 

---

Úplně jsem si oddychl až doma, když jsem za sebou zavřel dveře. Zatím myslím, že jsem doma sám. Harry končí o hodinu déle, mně dnes odpadla poslední hodina, takže hodina tělocviku, za co jsem se ani maličko nezlobil.

Dal jsem se do vaření kuřete s kaší k obědu.

Při vaření jsem si na youtube pustil písničky, které jsem měl celkem dost nahlas.

Moc hlasité písničky se mi nevyplatili, protože jsem neslyšel jak Harry přišel domů a když zrovna přišel do kuchyně, tak jsem si potichu zpíval písničku Yellow, která je moje oblíbená. 

Nezpíval jsem to až tak potichu aby to přes originál nebylo slyšet. 

Všiml jsem si ho po tom co jsem si chtěl jít umýt ruce mýdlem od oleje, který jsem si nechtěně vylil na ruku. 

Jsem si celkem jistý, že jsem byl červený až na prdeli. Cítil jsem se hodně trapně, protože vím, že zpívat neumím a ještě k tomu to slyšel Harry do kterého jsem zamilovaný.

Stále ještě červený jsem se vrátil do kuchyně, kde jsem písničky hned vypnul, jinak by to nemuselo dopadnout dobře. Když hrajou písničky, tak se moc neudržím a nedokážu to jenom v klidu poslouchat bez toho abych to alespoň jakoby zpíval. 

Dodělal jsem oběd a zavolal na Harryho, který hned přišel. Pravděpodobně měl hlad, když měl ráno jen jednu sušenku. 

Sedli jsme si beze slov ke stolu a začli jíst. Být potichu mi moc nevydrželo, protože jsem se prostě musel zeptat na to, jak to u něj bude s tím lyžákem.

„Harry? Jak to máte u vás s lyžákem?" zeptal jsem se ho

„Dneska jsme dostali přihlášku, ale je dost pravděpodobný, že nebudu moct jet i když bych chtěl. Prý o něj i minulý rok bylo dost zájemců a z druháku brali jenom dva lidi. Rád bych jel, ale nejspíše to nevyjde. Co u tebe?" odpověděl mi a zeptal se na tu samou otázku

„Taky jsme dostali přihlášky, přihlásím se tam a i tobě bych přál abys jel, myslím, že to tam bude super" odpověděl jsem mu já

„Je tam ještě jídlo na přidání?" zeptal se a já se lehce usmál

„Jasně že jo, kaše je na lince a kuře je ještě v troubě" ukázal jsem směrem ke kaši v kastrůlku a na kuře v troubě

Možná, že bych mohl říct o mém trapném zpěvu v kuchyni...

„Harry, jenom... Nemohli bychom prosím zapomenout na to co jsi viděl, respektive co jsi slyšel" řekl jsem s hlavou sklopenou ve svém poloprázdném talíři

„Uh.. Jo jasně, není problém" řekl stále ještě otočný zády když si nandával jídlo

Po dojezení jsem špinavé nádobí jen uložil do myčky kterou zapnu až večer. 

Šel jsem do pokoje, kde jsem si vzal na sebe jinou mikinu, kterou si vezmu do práce, jestli tomu tak můžu říkat.

Vzal jsem si do ruky telefon s peněženkou a vydal se do restaurace. Není tak daleko od našeho domu, takže nemusím vyrážet hned po škole abych stihl svou směnu.