Spolubydlící - Larry Stylinson CZ

13

Došel jsem jako první před pokoj, protože jsem ven ze společenské místnosti celkem spěchal. 

„Ale, buznička nemá klíče?" zasmál se Adam

Zděsil jsem se, když jsem u vedlejšího pokoje uviděl stát i Harryho.

Dveře os pokoje konečně odemkli a já do něj rychle vpadnul. Zase jsem si lehl do postele a byl na telefonu.

Když tak nad tím přemýšlím, mám se jít dneska sprchovat. Měl bych jít. 

„Jdete teď někdo do koupelny?" zeptal jsem se potichu

„Co si říkal, teploušku?" zasmál se Justin

„Jestli jdete někdo do koupelny?" zeptal jsem se ještě jednou a více nahlas

„Asi ne, ale jestli tam jdeš ty, tak tam někdo určitě jde." zasmáli se všichni

Vzal jsem si tedy z kufru sprcháče s šamponem, věci na spaní, čisté boxerky a vydal jsem se do koupelny.

„Neříkali jsme, že tam jdeme?" zasmál se Bread

Ignoroval jsem ho a vešel do koupelny. Zamknul jsem za sebou, aby je nenapadlo sem vlézt, protože je znám. 

Vyslékl jsem se a rychle zapadl do sprchy. Co nejrychleji jsem se vysprchoval a po vysprchováni se před obléknutím osušil. Odemkl jsem koupelnu a šel opět ke své posteli. 

Lehl jsem si do ní a nastavil si tichého budíka na zítra ráno. 

Ani jsem nestihl udělat nic na telefonu a usnul jsem.

---

Probudil mě Adamovo hlas.

„Hej. Hej! Buzno!" stál asi metr ode mě. 

Podíval jsem se na něj a lehce jsem se zamračil, proč mě budí.

„Dojdi nám pro snídani" nařídil mi, ale protože můj mozek zatím pracoval napůl, tak jsem si na něj trošku víc dovolil

„Proč bych to měl dělat? Nejsem vaše chůva!" zvýšil jsem trošku hlas a neuvědomoval jsem si co říkám

Přiletěla mi na tvář dost velká facka, po které se mi do očí prodrali slzy.

„Tohle si dovolovat nebudeš kurva! Snídani ti odpustim, ale ještě jednou si tohle dovolíš a dopadneš ještě hůř, než máme v plánu." zasmál se zlomyslně

Zděsil jsem se nad tím co na mě mají v plánu a kouknul jsem se na hodiny. Snídat nebudu, takže mám ještě dost času. 

Tak jsem si teď uvědomil, že ta facka byla dost nahlas a křičel taky fakt dost. Museli to slyšet vedle v pokoji. Doufám, že ještě budou spát.

Čekal jsem než ta jejich party konečně vypadne a hned co se za nimi zavřeli dveře, vypustil jsem slzy ven. Vydával jsem i celkem hlasité vzlyky. Teď ani nemůžu nikam jít, protože si klíče vzali oni a já bych se sem potom už dost pravděpodobně nedostal. 

Asi po půl hodině se vrátili zpátky a jejich pohled střelil ke mně.

„Ptal se na tebe nějakej blonďatej, tak jsme mu řekli, že buzničku jsme nechali na pokoji" Niall a řekli mu, že jsem buzna. To není dobrý. 

Vzal jsem si ze dveří klíče a vydal se k vedlejšímu pokoji. 

Zaklepal jsem na dveře a doufal, že mi přijde otevřít zrovna Niall.

„Je, čau Louisi, co je?" zeptal se Liam který mi otevřel

„Je tady Niall? Potřebuju s nim nutně mluvit" řekl jsem a nervozně si hrál s prstama

„Jo je, zavolám ti ho" řekl než se otočil směrem do pokoje a zavolal na něj

„Čau Louisi! Co jee?" zeptal se vesele

„Potřebu s tebou m-mluvit" vydal jsem ze sebe

„Jasně, běžim" řekl a vylez ven z pokoje od kterého zavřel dveře. 

„Před chvilkou ráno na snídani jsi se prý ptal Adama a jeho party kde jsem" doufal jsem že to pochopí, ale byl jsem celkem naivní

„No ptal jsem se na tebe, no. Když mi odpovídali tak nezněli zrovna kamarádsky a nazvali tě buznou" řekl a dál se věnoval jeho croissantu který si vzal z pokoje

„No právě. Nazvali mě buznou. Slíbíš mi, že to nikomu neřekneš?" zeptal jsem se ho se zoufalým pohledem

Přestal jíst a vyděšeně se na mě podíval. Možná je homofob a myslel si, že si oni dělají srandu. 

„Um.. Já.. Už.. já jsem to o-omylem už ř-řekl" vykoktal ze sebe

Do očí se mi hned nahrnuli slzy a okamžitě si našly i cestu ven. Jsem gay, rozbrečel jsem se kvůli tomu, že to řekl na pokoji a teď jsem na cestě zbaběle od něj utéct. Ještě se ho na něco ale musím zeptat.

„Kdo všechno to slyšel?" zeptal jsem se mezi tím co jsem brečel a koukal se na jeho vystrašený výraz

„Liam, Zayn a Christian." neřekl ale Harryho

Trošku jsem se k němu naklonil, abych mu tu otázku mohl pošeptat do ucha. 

„Slyšel to i Harry?" zeptal jsem se šeptem

„Ne, neslyšel, ale chtěl jsem mu to říct" řekl a já hned opět spustil

„Ne! Prosím, neříkej mu to." kuknul jsem na něj zoufalým pohledem

„Dobře, už to nikomu neřeknu, slibuju. Máš ho rád?" zeptal se na otázku kterou jsem opravdu nečekal. 

Mám říct pravdu?