Spolubydlící - Larry Stylinson CZ

16

Stojím na kopci s odepnutou jednou nohou a čekám, než mi učitel řekne, že mám jet. Jsem někde u konce, takže skoro všichni už odjeli. Snowboardy jsou až druhý, takže všichni s lyžema už odjeli. 

Nejrychlejší čas je tady zatím asi minuta třicet. Máme tady vyhrazený nějaký kousek sjezdovky s brankama okolo kterých jezdíme slalom. 

„Louisi? Připrav se" řekl mi učitel a tak jsem se postavil před startovní čáru. 

Zapnul jsem si do vázání i druhou nohu a čekal, než mi to někdo odstartuje.

„Takže, tři, dva, jedna, teď!" odstartoval mi to učitel vedle mě a já se rozjel na slalom.

celkem se mi dařilo, dokud mne jedna branka nepřibrzdil, ale hned jsem se zase rychle rozjel.

Slalom umím, protože jsem se na něm učil. Táta se taky učil na snowboardu, ale mamka na lyžích, takže jsem měl jako malý možnost si vybrat. Koukám, že jsem si vybral dobře, protože jezdit na snowboardu je věc, která mne opravdu baví.

Dojel jsem do cíle a ani jsem se nekoukal na čas. Je mi to tak nějak jedno a ani nepočítám, že bych se mohl nějak dobře umístit. 

Přešel jsem do fronty, kde už měli být ti, co odjeli. Učitelé nás totiž pomalu odváděli zpátky do hotelu. Dnes se už ani nebude normálně jezdit, protože si všichni prý musíme sbalit, abychom hned zítra ráno mohli v klidu odjet. 

Seděl jsem na svým půjčeným snowboardu a hrál si se sněhem okolo. Bylo mi tak nějak jedno, že moje rukavice byly úplně promočené, ale alespoň jsem se nenudil. 

„Vezměte si do ruky prkna a jdeme do hotelu. Tam se sbalíte a přijdete do společenské místnosti na vyhlášení. Vyhlášení začíná v 16:00." řekl učitel když přišel s nějakou tabulkou v ruce.

Všichni si vzali do ruky svoje snowboardy a většina si i povolila boty. 

Vyšli jsme směrem k hotelu, kde jsme všichni zapadli do svého pokoje. Jako vždy jsem do pokoje dorazil jako poslední. Všechny pohledy spadli na mě, tak jsem radši sklopil hlavu ke svým nohám. 

Vzal jsem si na sebe šedivé tepláky s obyčejným černým tričkem a ještě jsem si na to vzal obyčejně černou mikinu.

Zapadl jsem do koupelny, kde jsem si učesal vlasy. Nakonec jsem je prohrábl rukou a došel zpět do pokoje. Vzal jsem si do ruky telefon a vydal se do společenské místnosti.

V místnosti jsem si sedl do jednoho z křesel a byl jsem na telefonu. I sem dosáhne internet, tak jsem projížděl sociální sítě.

Začali sem chodit všichni, tak jsem telefon schoval do kapsy a jen pozoroval co se tady děje.

Přesně na čas přišel učitel a začalo vyhlášení.

„Takže, nebudu to vyhlašovat celé, prostě řeknu jen první, druhé a třetí místo. Pokud budete chtít vědět i ty ostatní, tak je papír na nástěnce u vstupu a až dorazíme zpět do Londýna, tak to bude i na školní nástěnce." řekla učitelka

„Pokud vyhlásíme vaše jméno, přijďte sem k nám a dostanete medaili." pokračoval učitel a nakonec si slovo vzal náš třídní

„Na třetím místě je Lisa Brooklin!" vyhlásila učitelka třetí místo a celou místností se ozval potlesk

Lisa přišla k učitelům a všichni jí pogratulovali. Dostala medaili a šla si zase zpátky sednout.

„Na třetím místě je Harry Styles!" vyhlásil jeden učitel a já hned zpozornil

Když Harry šel, doslova jsem na něj zíral. Měl na sobě sice jen obyčejné černé tepláky s bílím tričkem, ale i tak vypadal úžasně. Šel si pro medaili s velikým úsměvem, takže se mu na tváři tvořili úžasné ďolíčky. Všechny holky slintaly a musím přiznat, že já taky. Úplně chápu všechny holky které by mu vlétly do postele po prvním pohledu. 

Zpátky si sedl a já jen čekal kdy vyhlásí první místo a potom už jen lyže.

„A na prvním místě je Louis Tomlinson!" vyhlásil náš třídní učitel a já se zasekl

Já jsem vyhrál závod na snowboardu? jakože jsem nejlepší z celé školy? 

Vstal jsem z křesla a šel si pro medaili. Snažil jsem se to udělat co nejrychleji.

„Gratulujeme" řekl učitel když m i dával medaili

„Děkuju" odpověděl jsem potichu

Potlesk byl značně slabší něž předtím, ale já jsem ani nečekal nic jiného. Tlaskali převážně prváci a druháci ke kterým se nedostal ten fakt, že jsem gay. 

Zpátky jsem si sedl do křesla a musel jsem se usmívat. Prohlížel jsem si svou medaili a stále jsem nemohl uvěřit, že zrovna já jsem to vyhrál. 

„Děkujeme, že jste se sem dostavili a doufáme, že jste si to tady užili ve zdraví. Teď se přesuňte do pokojů a sbalte si věci. Zítra v devět hodin se sejdeme před hotelem už se všema věcma." dokončila svůj proslov učitelka a všichni se hned dali do svých pokojů. Zůstal jsem tam jako poslední a v klidu jsem si došel do pokoje.