Spolubydlící - Larry Stylinson CZ

3

Počkal jsem si v pokoji, než jsem neuslyšel jak z koupelny Harry už vychází. 

Abych pravdu řekl, po tom co si takzvaně udělám dobře, tak se cítím lehce trapně i když nemůže vědět, že jsem to vůbec dělal. On přece jen taky není úplně nevinný a ani se za to nejspíše nestydí, když vzdychá přes celý dům, takže ano, slyším to i já. 

Ne, nevzrušuje mě to. Možná, že kdyby byly ty vzdechy díky mně, tak bych tak v klidu nebyl. Np ale jdeme pryč od tohohle témata.

Vzal jsem si na sebe rovnou už připravenou mikinu a vyšel s batohem na zádech do kuchyně. 

Protože mám ještě nějakou dobu čas než bych měl jít do školy a tak jsem si sedl na gauč s telefonem v ruce. Mám jen nějaký obyčejný samsung. Má to hned dva důvody. První je to, že teď na lepší nemám a druhý je ten, že mi bohatě stačí. Nevidím důvod v tom si kupovat nějaký telefon za bůh ví kolik korun, když jsem pouze na instagramu za jiným jménem, volám, posílám SMSky a občas se kouknu na youtube. 

Tedy, na youtube mám spíše notebook, který stál také pár korun. Pár korun myslím patnáct set. Ani bych ho nemusel mít, kdybychom na biologii nemuseli dělat prezentace. 

Projížděl jsem stories od lidí ze školy, nebo lidí které prostě jen sleduju, ale neznám je. 

Po zjištění toho, že mi za deset minut začíná první hodina, jsem se vydal na cestu do školy. S batohem na zádech jsem šel do rytmu písničky která mi hrála ve sluchátkách. Občas se na mne někdo divně podíval, ale nevadí mi to, naučil jsem se to ignorovat.

Do školy jsem vcházel už se sundanými sluchátky a sklopenou hlavou. 

Ne moc lidí ví přímo jak se jmenuju, nebo kdo jsem, ale stejně se na mě koukají jako na vraha. 

Vešel jsem do třídy a šel rovnou do svojí lavice, kde sedím sám.

Po zvonění do třídy přišla učitelka, ale já jsem její výklad moc neposlouchal. Radši jsem byl ponořený ve svých myšlenkách.

Nezajímalo mě co se ve škole děje. Jednoduše jsem si odseděl sedm hodin a potom šel zase domů dělat oběd. Po obědě na brigádu, po brigádě udělat večeři a po večeři většinou spát. 

---

Konečně jsem na cestě ze školy domů. Nebaví mě to tam a to tam jak už víte v podstatě nic nedělám. 

Došel jsem do domu a sundal si boty. Šel jsem jako první do svého pokoje, kde jsem si dal k psacímu stolu batoh do školy, budu potom muset udělat úkol. 

Sešel jsem zpátky do kuchyně, kde jsem se vrhl do přípravy oběda. Ve škole se to nedá jíst, takže vařím. Nebudu říkat že mi to vadí, protože bych lhal. Nevadí mi to a dělám to rád.

Udělám asi obyčejné špagety se sýrovou omáčkou.

Vyndal jsem si ingredience a začal vařit. 

Po chvilce domu přišel i Harry a hned se šel kouknout, co vařím. Nikdy se na to neptá, vždy jenom přijde, podívá se co tady mám nachystaného za věci a zase odejde k sobě do pokoje. 

---

„Oběd je na stole" řekl jsem hlasitějším tonem hlasu, aby mne Harry slyšel

Přišel beze slov do kuchyně ke stolu a s popřání dobré chuti se do jídla pustil. Sedl jsem si tedy naproti jemu a začal taky jíst. Možná se ohledně jídla moc chválím, ale opět se mi to povedlo. 

Ani Harry nevypadal že by si stěžoval, že by mu to nechutnalo, tak snad dobré.

Po jídle jsem všechno špinavé nádobí dal do myčky a šel si udělat ten úkol. 

A sakra.

Když jsem zasedl ke stolu a otevřel stránku v učebnici na které úkol máme, zděsil jsem se, protože jsme to nejspíše brali dneska na hodině když jsem nedával pozor. No, ani ne tak brali, spíše opakovali, protože to je učivo z druháku. Proč musíme ve čtvrťáku opakovat věci z druháku?

Možná... Harry je ve druháku, tak bych se ho na to mohl zeptat. Co vím, tak mu matika celkem jde, protože byl na nejlepších místech ve školní olympiádě, která se konala každý rok třikrát. Tenhle rok byl zatím první a druhý, tak se ho na to zkusím zeptat. Za pokus nic nedám.

Přišel jsem dnes už podruhé k jeho pokoji a zaklepal, abych ho nevyrušil v nevhodné chvilce.

„Dále!" ozvalo se z druhé strany za dveřmi

Pomalu jsem nakukoval do pokoje, protože jsem mu tam nechtěl rovnou lézt.