Spolubydlící - Larry Stylinson CZ

18

„Louisi? Co tady děláš tak brzo?" zeptal se náš třídní učitel když mě viděl

„Nevím, rád jsem všude dříve, když to jde" odpověděl jsem i když to vůbec není pravda

„No nedá se říct, že by si se na vyučování nějak moc hnal" pozvednul obočí a já jsem jen pokrčil rameny

Učitel stál vedle mě s tím, že já jsem seděl na zemi. Ano, bolelo to, ale stát jsem nechtěl.

Za chvilku přišli i ostatní učitelé a postupně potom i žáci. 

„Doufám, že máte všichni všechno. Teď půjdeme k autobusu, kde si sednete stejně jako cestu sem. Držte se stále svojí skupiny a nedělejte v tom bordel." řekl náš třídní a první skupina už odcházela. 

„Jdeme!" zavelel a tak jsme se na cestu vydali i my

Posedali jsme si do autobusu a on se rozjel. A ano, opět to bolelo.

Skoro celou cestu jsem jen sledoval cestu a chvilku jsem byl na telefonu. 

---

Autobus konečně zastavil v ulici, odkud jme odcházeli. Všichni se hned hrnuli ven, ale já jsem si radši počkal až všichni vystoupí a potom v klidu vylezu.

Po tom co jsem se konečně dostal ven, tak jsem si vzal svůj kufr. Podíval jsem se jestli tady někde náhodou ještě nestojí někdo, koho bych nechtěl potkat. Viděl jsem v dálce jen Harryho, jak už jde směrem domů. Vydal jsem se za ním. Ani nevím jestli byla snídaně, budu se ho muset zeptat.

Doma jsem si sundal boty a šel stále s kufrem v ruce do pokoje. Položil jsem ho před postel a odešel jsem do kuchyně. Kouknul jsem se, jestli jsou tady nějaký věci na vaření. Já teď jíst nebudu, ale Harry předpokládám, že jo. 

„Harry?" zakřičel jsem lehce

„Noo?" 

„Budeš teď jíst?" zeptal jsem se ho

„Nebudu, díky. Byl jsem na snídani" odpověděl a dál si dělal něco v pokoji.

Jsou tady věci jen na nějaké maso s rýží. Takže k večeři bude kuřecí maso s rýží.

Došel jsem zpátky do pokoje a sedl si na postel. Zasyčel jsem, když jsem opět ucítil bolest. 

Rozepl jsem ho a hned jako první na mě vypadlo moje roztržené tričko ze včera.

hodil jsem ho rovnou do koše, který mám v pokoji a vyndaval jsem dál. Většinu jsem hodil na hromadu se špinavým prádle, které budu muset dát vyprat. 

Protože tohle tričko už taky nebylo moc čisté, tak jsem si ho sundal a přesunul jsem se ke skříni. Vyndal jsem odtamtud jedno z posledních čistých triček, ale než jsem si ho stihl obléct, otevřeli se dveře.

„Louisi?!" ozval se zaražený Harryho hlas od dveří

Ještě aby ne, když jeho spolubydlící má celé zmalované záda. Rychle jsem si na sebe nandal tričko a s lehce vykulenýma očima jsem se na něj otočil.

„N-no?" zakoktal jsem se

„Proč máš celý záda pokrytý modřinama?" zeptal se s povytaženým obočím

„T-to je jedno. Co jsi potřeboval?" snažil jsem se to zakecat

„Původně jsem se tě přišel zeptat, jestli máš nějaký věci na vyprání, ale teď ti namažu ty záda, takže si to tričko zase sundej a lehni si na postel na břicho" řekl a odešel nejspíše do koupelny pro mastičku

Jak řekl, tak jsem si sundal tričko a lehl si na postel na břicho. 

Po chvilce jsem slyšel jak Harry přišel. 

„Kdyby to nějak moc bolelo, tak řekni" jen jsem na to přikývl a držel jsem zavřené oči

Pomalu mi roztíral mastičku na záda a já musím přiznat, že to bylo dokonce i příjemné. Nebolelo to ani trošku, takže v pohodě. 

Měl jsem co dělat, abych při jeho doteku nebláznil. 

„Nebudu se dožadovat toho, aby jsi mi řekl co se stalo, protože si myslím, že vím, ale kdyby jsi chtěl, tak mi to říct můžeš. Máš tady teda nějaké ty věci na vyprání?" zeptal se

„A mohl bych si tady tu mastičku ještě n-nechat? A ty věci na vyprání mám tady na hromádce, tak jestli by jsi mi to prosím dal do pračky..." nechal jsem větu doznít.

„Jasně, nechám ti jí tu" přeměřil si mě divným pohledem před tím, než vzal mojí hromádku a šel s ní pryč z mého pokoje.

Mastičku, která mi ležela na posteli jsem vzal do ruky a sundal jsem si tepláky. Na nohou jsem měl taky několik modřin, tak jsem si je namazal a to samé jsem zopakoval na rukách. Na tvář jsem pohlédl do zrcadla a divil jsem se, že tam se mi nějak nic neukázalo. 

Je štěstí, že máme teď týden prázdniny, protože do školy za nima se mi fakt nechce.