Spolubydlící - Larry Stylinson CZ

21

„Ahoj El!" řekl jsem nadšeně když jsem se dostal až k pokladně

„Čau Louisi, tak jak bylo?" zeptala se

„Ale, celkem to ušlo. Jak to šlo tady?" zeptal jsem se naopak

„Taky dobrý! Šéf nám trošku zvedl plat a myslím, že když budeš teď nějakou dobu chodit do práce pravidelně, tak ti ho nejspíše taky zvedne, nebo tady alespoň něco takového říkal. " lehce jsem se pousmál, protože každá koruna navíc se hodí, kord když jsme teď několik korun vyhodili za ten lyžák.

Neříkal jsem to, ale nebylo to zrovna nejlevnější. Harrymu to za to stálo, ale já bych za ty peníze klidně zůstal doma. 

Vzal jsem si na sebe zástěru a rovnou jsem se vydal obsluhovat lidi. Snažil jsem se chodit s úsměvem, ale nějak se mi do toho dneska nechtělo.

---

Mám po práci a teď jsem v šatně kde si sundavám zástěru. Budu si ji muset doma vyprat, protože jsem to neudělal už hodně dlouho. 

Se zástěrou v ruce jsem se vydal na cestu k domovu a tak mě napadlo, už dlouho si Harry nikoho nepřivedl domů. Většinu času je teď zavřený v pokoji a ani sem nechodí jeho kamarádi. 

Doma jsem si sundal boty a hned jsem hodil zástěru do prádelního koše. 

V pokoji jsem zjistil, že věci už jsou vyprané a dokonce je mám všechny složené na posteli. Naskládal jsem to do skříně a šel do kuchyně. Doufám, že si Harry vzal alespoň něco z lednice, když jsem se teď v pět hodin vrátil z práce a teprve jdu vařit druhé jídlo za den.

---

„Harry, jídlo!" zavolal jsem na Harryho když jsem měl už dovařeno

„Jsem tady" řekl a hned si sedl ke stolu, aby se mohl pustit do jídla. 

„Dobrou chuť" popřál mi a hned se do jídla pustil

„Dobrou chuť" zopakoval jsem to samé a taky jsem začal jíst

„Dneska asi přijdou kluci, um, Zayn, Niall a Liam. Niall říkal, že by jsi mohl být s náma, že jste se na lyžáku i trochu bavili, tak kdyžtak přijď, budeme v obýváku." oznámil mi a já se lechce zasmál

Zrovna když jsem o tom dneska přemýšlel, tak přijdou. Možná, že bych tam mohl přijít, zase bych se uviděl s Niallem. Docela dobře se mi s ním povídalo.

Sedl jsem si do pokoje a vzal si do ruky svůj notebook se kterým jsem si sednul ke stolu. 

Zapnul jsem youtube a koukal se na videa. Ty videa mohly být sebevíc vtipný, ale já jsem teď neměl chuť se smát. Zase na mě spadla ta hnusná nálada, že jsem měl chuť si vytrhat vlasy a začal jsem litovat toho, že jsem si dal ty palačinky ráno a vůbec, neměl jsem jíst večeři. 

Vzpomněl jsem si, že mám ještě stále pod postelí schované cigarety. Když jsem na to měl, kupoval jsem si je často. Občas jsem vykouřil i jednu krabičku denně. Naštěstí jsem se z toho dostal, ale teď jsem na ně začínal dostávat chuť víc a víc. 

Vytáhl jsem tu pekelnou krabičku a otevřel jí. Pousmál jsem se nad tím, že tam v krabičce chyběla pouze jedna. 

Nemyslel jsem na to, že to bude cítit po celém pokoji a prostě jsem si jednu dal mezi rty, kde jsem ji následně zapálil. Potáhl jsem do plic kouř a opět se usmál nad tím, jaký to byl pocit. 

Dlouho jsem nekouřil a bojím se, že teď nepůjde přestat. 

V klidu jsem v zavřeném pokoji dokuřoval první a už jsem zatím vyndaval druhou. 

První jsem típnul o svojí ruku a syknul jsem, když se konec cigarety dotkl mojí kůže. Hned co jsem si do pusy tak druhou zapálenou cigaretu, tak jsem na tu bolest zapomněl. Byl to tak uvolňující pocit. 

Opět jsem jí típnul o svojí ruku a pokračoval jsem dál. 

---

V krabičce mi zbývala poslední cigareta. Ubylo to nějak rychle, dal bych si ještě víc, než jenom jednu.

Bylo to tady celkem dost zakouřený, i když to zní opravdu divně, je to tak. Bylo tady od toho hůř vidět, ale netrápilo mě to. 

Byl jsem v půlce poslední cigarety, ale někdo otevřel dveře.

„Louisi?" uslyšel jsem od dveří a potom následně zakašlání

„Co tady sakra děláš?!" šel ke mně a vzal mi cigaretu z ruky

„Hej! Co mi to bereš! Ta byla poslední!" zakřičel jsem, když ji típnul o jeden poničený kousek stolu

„Louis, uklidni se a řekni mi, proč si tohle udělal?! Hulíš jako fabrika!" zakřičel tentokrát i on

„Musel jsem se uklidnit a pomohlo to" řekl jsem v klidu